9 As 213/2016 — Nejvyšší správní soud

15 A 11/2025- 73 - text 25 15 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: NEXIA AP a.s., IČO: 48117013 se sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 zastoupená advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D. se sídlem Malé náměstí 124, Hradec Králové proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2024 č. j. RVDA-1409/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí napadeného rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí disciplinárního výboru žalované č. j. RVDA-931/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím disciplinární výbor žalované (dále jen „disciplinární výbor“) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání celkem osmi přestupků podle § 49b odst. 2 písm. i), § 49b odst. 3 písm. c) a § 49b odst. 3 písm. d) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o auditorech“ nebo „ZoA“), a to při provádění povinného auditu subjektů veřejného zájmu Pragorent investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s., IČO: 24788759 (dále jen „Pragorent“), Tourbillon Invest SICAV a.s., (nyní E-Group Holding Czech Republic, a.s.) IČO: 06081436 (dále jen „Tourbillon“), IFIS investiční fond a.s., IČO: 24316717 (dále jen „IFIS“) a EUC a.s., IČO: 26730413 (dále jen „EUC“). Konkrétní auditovaná účetní období a specifikace pochybení auditora, jimiž byly jednotlivé přestupky spáchány, jsou uvedeny ve výrocích I.1. až I.8. prvostupňového rozhodnutí. Za spáchání těchto přestupků byla žalobkyni podle § 49b odst. 7 písm. b) ZoA uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. Výroky II.1. a II.2 prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně zproštěna obvinění ze spáchání dalších dvou přestupků podle § 49b odst. 3 písm. c) ZoA a v této části bylo přestupkové řízení podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOP“) zastaveno. 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že odvolací námitky žalobkyně lze strukturovat (i) na výhrady směřující proti přičitatelnosti jednání statutárního auditora (námitka excesu) a dále (ii) na výhrady týkající se posouzení kritérií investiční jednotky a správnosti vykazované funkční měny v souvislosti s povinným auditem klienta Tourbillon. V rámci vypořádání první odvolací námitky uvedla, že u přestupků uvedených ve výroku I.1, I.3 - I.6 a I.8 prvostupňového rozhodnutí byl klíčovým auditorským partnerem Ing. J. K., člen statutárního orgánu žalobkyně (dále jen „Ing. J. K.“), u přestupku dle bodu I.7 Ing. R. Č., zaměstnanec žalobkyně (dále jen Ing. R. Č.“). Jednalo se o výkon auditorské činnosti, přičemž žalobkyně jakožto auditorská společnost může dle § 5 odst. 1 písm. a) ZoA provádět auditorskou činnost jen prostřednictvím statutárních auditorů – fyzických osob (zde výše jmenovaní klíčoví auditorští partneři). Žalobkyně byla příjemcem úplaty za provedení auditu, tedy koncovým beneficientem. Žalovaná po posouzení věci dospěla k závěru, že se nejednalo o exces na straně statutárních auditorů a že jejich jednání, jímž došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku podle zákona o auditorech, je žalobkyni přičitatelné. Zohlednila přitom skutečnost, že se v daném případě nejednalo o první pochybení Ing. J. K. V přestupkovém řízení vedeném pod sp. zn. ZN/50/20 již byla žalobkyni pravomocně uložena pokuta 80 000 Kč, a to za pochybení při auditech subjektů veřejného zájmu EUC a.s. a IFIS Investiční fond a.s., přičemž v obou případech byl klíčovým auditorským partnerem Ing. J. K. Tentýž statutární auditor byl za řadu dalších pochybení při povinném auditu klientů, kteří nejsou subjekty veřejného zájmu, kárně postižen také rozhodnutím kárné komise Komory auditorů ČR (dále jen „Komora“) v řízení vedeném pod sp. zn. RVDA04/2020 a byla mu uložena pokuta 30 000 Kč, žalobkyni pak v rámci akcesorické odpovědnosti (nezabránila protiprávnímu jednání statutárního auditora) veřejné napomenutí. Sankční postih uložený disciplinárním výborem a kárnou komisí Komory byl v obou případech reakcí na zjištění z kontroly kvality auditorské činnosti č. 2019/12. Aktuálně je kromě toho vedeno také kárné řízení přímo se statutárním auditorem Ing. J. K., a to ohledně těch pochybení identifikovaných kontrolou kvality auditorské činnosti č. 2022/12, která nesouvisí s povinným auditem subjektů veřejného zájmu. Uvedené lze shrnout tak, že při posledních dvou kontrolách kvality v letech 2019 a 2022 byly v auditorských postupech Ing. J. K. vždy konstatovány konkrétní nedostatky, a to jak při auditu subjektů veřejného zájmu, tak u ostatních klientů. Typologie nedostatků, pro něž je žalobkyně v nyní projednávané věci sankcionována, nevykazuje žádné či natolik specifické znaky, které by je odlišovaly od jiných pochybení konstatovaných kontrolou kvality v práci statutárního auditora, a podporovaly tak závěr o excesivním jednání. Kontrolní zjištění spojená s nikoliv včasným uzavřením spisové dokumentace pak dle žalované evidentně indikují nedostatek systémové povahy, neboť byla konstatována již při kontrole kvality auditorské činnosti č. 2019/12 (srov. nesplněné opatření k nápravě RKS/2019/12/03 uvedené na s. 94/100 v protokolu o kontrole kvality č. j. 9/2020 ze dne 3. 1. 2020), a sotva se proto může jednat o individuální selhání jednotlivce. Z těchto důvodů neobstojí teze obhajoby poukazující na „jindy neopakovaný a neopakovatelný exces“ na straně statutárního auditora Ing. J. K., který je nepatřičně vykreslen jako dřívějšími pochybeními nepopsaný list, jež náhle, zcela nepředvídatelně a bezprecedentně vybočil mimo pravidla předepsaná auditorskými standardy ve snaze žalobkyni záměrně poškodit. Takové tvrzení neodpovídá okolnostem případu, zejména pak neobstojí při vědomí, že pochybení v činnosti statutárního auditora byla konstatována i v době, kdy o zakládání konkurenční auditorské společnosti a eventuální snaze poškozovat žalobkyni nemohla být vůbec řeč. Jistě nelze a priori vyloučit, že přístup statutárního auditora mohl být nedbalý v důsledku vědomí svého odchodu od žalobkyně, jejímu záměrnému a cílenému poškozování však nesvědčí, že se dle kontrolního protokolu pochybení dopustil také v těch případech, kde je případný kárný (sankční) postih možno vyvodit přímo vůči jemu samému a není zde žádné „krytí“ spojené s objektivní odpovědností žalobkyně jakožto auditorské společnosti. Z těchto pochybení pro statutárního auditora sotva plyne jakékoliv konkurenční beneficium. Neodpovídá běžné zkušenosti, aby se excesivně jednající fyzická osoba dopouštěla zároveň pochybení, za něž může být eventuálně postižena přímo ona samotná. Případné kárné opatření uložené adresně Ing. J. K. by bylo ve veřejném rejstříku auditorů zveřejněno u jeho jména a tato skutečnost by zůstala nedotčena jeho přechodem do nové auditorské společnosti. Smysluplnost takového počínání si tak lze stěží představit. 3. Žalovaná uzavřela své posouzení tím, že (i) pochybení statutárního auditora nemají bezprecedentní povahu, (ii) jejich spáchání je přičitatelné auditorské společnosti, tj. žalobkyni a (iii) případné riziko plynoucí z objektivní odpovědnosti mělo být eliminováno vynaložením veškerého úsilí k tomu, aby přičítanému protiprávnímu jednání žalobkyně zabránila. Konkrétní projevy tohoto úsilí pak mohly být tvrzeny a prokázány v rámci liberace předvídané v § 21 ZOP. V posuzovaném případě však žádné liberační důvody tvrzeny nebyly a není úkolem správního orgánu, aby je aktivně vyhledával. Samotná skutečnost, že statutární auditor Ing. J. K. založil vlastní auditorskou společnost, jejímž prostřednictvím nyní poskytuje auditorské služby, není v žádném ohledu protiprávní, naopak jedná se o zcela legitimní postup. Eventuální spory mezi bývalými společníky mají být (a jsou) řešeny k tomu příslušnými soudy; žalovaná nehodlá a ani nemá sehrávat roli arbitra v otázkách, jejichž zodpovězení je zcela mimo předmět tohoto (přestupkového) řízení. 4. S ohledem na rozhodné okolnosti, které nezavdávají rozumných pochyb co do skutkového stavu, žalovaná považovala za nadbytečné doplnění dokazování o výslech Ing. J. K. Úvahy o excesu lze podle ní spolehlivě vyloučit jako nepřípadné, přičemž tento závěr je nesporně prokázán shromážděným spisovým materiálem, případně dovozován s ohledem na poznatky z předchozí úřední činnosti. Dodala, že je poněkud nejasné, co vůbec žalobkyně tímto důkazním návrhem sledovala. Měl-li mít Ing. J. K. skutečně zájem na jejím poškození excesivním jednáním, pak sotva dosvědčí verzi obhajoby, jež má v