5 As 98/2022 — Nejvyšší správní soud

15 A 44/2025- 69 - text  18 15 A 44/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Albert Česká republika, s.r.o., IČO: 44012373 se sídlem Radlická 520/117, Praha 5 zastoupená advokátkou Mgr. Renatou Hrdličkovou Fíkovou se sídlem Medunova 2947/1, Praha 5 proti žalované: Česká obchodní inspekce se sídlem Štěpánská 796/44, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 19. 2. 2025, č. j. ČOI 25207/25/O100/Hl/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ústřední inspektorát České obchodní inspekce změnila rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a Hl. města Prahy (dále jen „inspektorát“) ze dne 6. 12. 2024, č. j. ČOI 140392/ 24/1000 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že před slovo „pokuta“ doplnil slovo „úhrnná“ a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč pro porušení § 12a odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) a naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 24 odst. 7 písm. l) téhož zákona, a dále povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně byla sankcionována za jednání, jehož podstata spočívá v tom, že dne 7. 12. 2023 ve své provozovně „ALBERT“ na adrese Budějovická 1125/11, Praha 4 informovala spotřebitele u 5 druhů prodávaných výrobků o slevě z ceny v rozporu s § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, protože sleva nebyla počítána z nejnižší ceny výrobků, za kterou je žalobkyně jako prodávající nabízela a prodávala v době 30 dnů před poskytnutím slevy. II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná vysvětlila, že pokud prodávající uvádí jinou než nejnižší cenu, může tak učinit za předpokladu, že tuto jinou cenu řádně vysvětlí; způsob, jakým je tato jiná cena uvedena, nebude pro spotřebitele matoucí a nebude snižovat jeho pozornost, pokud jde o nejnižší cenu (popř. aktuální nabídkovou cenu). Žalovaná citovala § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a k jeho výkladu odkázala na důvodovou zprávu k jeho novele a dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2022, č. j. 25 Ad 5/2021-32, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 26. 9. 2024 ve věci C-330/23, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2024, č. j. 55 A 7/2024-91 a sdělení Evropské komise „Pokyny k výkladu a uplatňování článku 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli“ (dále jen „Pokyny“). Jelikož účelem § 12a zákona o ochraně spotřebitele není zaplavit spotřebitele matoucím množstvím informací, ale zabránit umělému navyšování ceny a klamání spotřebitelů o výši slevy, musí být procentuální vyjádření slevy odvozeno od nejnižší ceny za posledních 30 dní. Pro jinou referenční („běžnou“) cenu nejsou dána žádná pravidla, žalobkyně ji ani nikterak nevysvětlila a uvedla ji způsobem, který snižoval pozornost spotřebitele ohledně nejnižší ceny, když lákala spotřebitele na slevu procentuálně vyjádřenou z této jiné („běžné“) ceny. U předmětných pěti výrobků se navíc o žádnou slevu ani nejednalo, neboť nejnižší cena byla nižší než uváděná aktuální platná nabídková cena. 3. Odvolací argumentaci žalobkyně k otázce porušení zákazu nekalých obchodních praktik označila žalovaná za nepřípadnou, neboť žalobkyně z něj nebyla viněna. Neopodstatněný je dle žalované rovněž poukaz žalobkyně na zavedenost cenové komunikace, kterou žalobkyně nepřizpůsobila nové právní úpravě. 4. Pokud jde o žalobkyní tvrzený trvající charakter přestupku, žalovaná citovala jeho definici z § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) a vyložila, že každé z posuzovaných jednání žalobkyně bylo jednorázovým úkonem, kdy jako prodávající neinformovala spotřebitele o nejnižší ceně v souladu s § 12a zákona o ochraně spotřebitele. Každým jednorázovým úkonem vyvolala žalobkyně protiprávní stav; udržování protiprávního stavu však již není vyžadováno. Argumentace žalobkyně, že její pochybení vycházela z téhož systémového nastavení cenové komunikace slev, není důvodem pro posouzení jejího jednání jako jednoho trvajícího přestupku. 5. K namítanému nenaplnění materiální stránky přestupku žalovaná konstatovala, že pochybení žalobkyně nejsou bagatelní. Projednávaný případ nepředstavuje situaci, kdy by byly dány okolnosti vylučující porušení nebo ohrožení právem chráněných zájmů společnosti, k čemuž žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č. j. 6 As 321/2018-31. 6. Na dodržování zákonných povinností žalobkyní nemá vliv to, zda se proti jí užívanému způsobu cenové prezentace výrobků ohradil některý ze zákazníků. Žalovaná přesto citovala z podání spotřebitelů, která se týkala informování o slevách ze strany žalobkyně. 7. K námitce, kterou jí bylo vytýkáno, že nepřistoupila k delegaci či atrakci, žalovaná uvedla, že souhlasí s důvody uvedenými ve sdělení ze dne 25. 8. 2023, č. j. ČOI 105804/23/O100, z něhož citovala. 8. Žalovaná označila za zcela nedůvodné tvrzení žalobkyně, že před nabytím účinnosti novely zákona o ochraně spotřebitele neměla od dozorových orgánů žádné ucelené výkladové stanovisko, které by mohlo být dostatečným vodítkem pro vhodnou realizaci nových zákonných povinností. Součinnost žalované byla naopak nadstandardní. Zástupci žalované se účastnili kulatých stolů se členy Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, jehož členem je i žalobkyně, na kterých vysvětlovali předmětnou právní úpravu a zodpovídali dotazy členů (písemné vyjádření k návrhu novely bylo Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR zasláno již dne 1. 6. 2022, kulatý stůl proběhl např. dne 14. 10. 2022, tedy cca tři měsíce před nabytím účinnosti novely). Odpovědi na dotazy k výkladu § 12a zákona o ochraně spotřebitele poskytoval správní orgán jak před nabytím účinnosti novely, tak i po něm (dne 15. 2. 2023 proběhl další kulatý stůl se členy Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a problematika informování o slevách byla též obsahem přednášky zástupce České obchodní inspekce na odborném semináři Unie podnikových právníků konaném dne 23. 2. 2023). Žalovaná v odpovědích na dotazy odkazovala na Pokyny s tím, že z nich bude při výkladu tohoto ustanovení vycházet. Žalobkyně tedy již v průběhu legislativního procesu měla k dispozici informace k výkladu § 12a zákona o ochraně spotřebitele. 9. Žalobkyně dle přesvědčení žalované neprokázala, že by vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby přestupku zabránila. Liberační důvod podle § 21 odst. 1 přestupkového zákona tedy nebyl naplněn. 10. Žalovaná považuje výši uložené pokuty za přiměřenou. Přitěžující okolností byla skutečnost, že žalobkyně byla již dříve za takové porušení zákona o ochraně spotřebitele sankcionována, stejně jako skutečnost, že žalobkyně spáchala další přestupky. Ohledně dalších přestupků byla absorpční zásada uplatněna tak, že za nejzávažnější inspektorát považoval přestupek projednávaný v nyní posuzované věci, neboť k němu došlo s delším časovým odstupem od nabytí účinnosti novely zákona. K porovnání výše pokuty s obdobnými případy žalovaná poznamenala, že žalobkyně byla nyní viněna z porušení § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele zjištěného při jedné kontrole u pěti druhů výrobků. Žalobkyně přitom odkazovala na jiné případy z března až května 2023, zatímco zde projednávaný přestupek byl spáchán až v prosinci 2023, tedy téměř rok po nabytí účinnosti novely zákona. Žalovaná má za to, že krátce po nabytí účinnosti právní úpravy byla na místě jistá míra shovívavosti ve vztahu k výši ukládaných pokut, což se odráží ve srovnání žalobkyní zmiňovaných případů a nyní řešené věci. III. Žaloba 11. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně namítala, že byla sankcionována za nesplnění neexistujících povinností, a že nebyla naplněna formální ani materiální stránka přestupku. I pokud by jednání žalobkyně bylo přestupkem, měla být zproštěna odpovědnosti za jeho spáchání, přičemž šlo o jeden trvající přestupek. I pokud by žalobkyně nebyla zproštěna odpovědnosti za spáchání přestupku, byla jí uložená pokuta nepřiměřeně vysoká. Žalovaná měla přihlédnout k průzkumu veřejného mínění předloženému žalobkyní. Řízení v dané věci bylo též zatíženo procesními vadami, neboť žalovaná neprávně aplikovala absorpční zásadu. Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. 1) K neexistenci povinnosti 12.