15 Af 14/2025 – Městský soud v Praze

15 Af 14/2025- 45 - text  10 15 Af 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Global Army s.r.o., IČO: 28516605 se sídlem Machuldova 578/19, Praha 4 zastoupená daňovým poradcem Ing. Zdeňkem Stehnem se sídlem náměstí Čs. legií 907, Pardubice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č. j. 10839/25/5300-21442-713501 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 6. 2025 podanou u Krajského soudu v Praze, která byla následně postoupena Městskému soudu v Praze, domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti třem dodatečným platebním výměrům ze dne 9. 7. 2024 č. j. 5615425/24/2012-50521-112268, č. j. 5616678/24/2012-50521-112268 a č. j. 5617453/24/ 2012-50521-112268 (dále též jen „dodatečné platební výměry“), kterými Finanční úřad pro hl. město Prahu (dále jen „správce daně“) žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty ve výši 67 515 Kč za říjen 2019, 67 200 Kč za listopad 2019 a 67 200 Kč za prosinec 2019 a deklaroval vzniklou povinnost uhradit penále ve výši 13 503 Kč za říjen 2019, 13 440 Kč za listopad 2019 a 13 440 Kč za prosinec 2019. K doměření daně žalobkyni došlo z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala, že se deklarovaná přijatá zdanitelná plnění spočívající ve správě webových stránek a copywritingu od dodavatele Empezar, s.r.o. (dále jen „Empezar“) fakticky uskutečnila. Pokud jde o deklarovaná přijatá zdanitelná plnění týkající se poskytnutí inzertní strany v časopise STORY a výroby reklamy, správce daně dospěl na základě daňové kontroly k závěru, že žalobkyně neprokázala, že tato plnění byla přijata od deklarovaného dodavatele Empezar, a nebylo ani zjištěno, že tato plnění žalobkyně přijala od jiného dodavatele v postavení plátce DPH. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul, že z dokladů předložených žalobkyní zjistil, že předmět sporných plnění od Empezar zní v jednom případě na správu webových stránek a copywriting a ve zbývajících případech na výrobu inzerce, reklamu a propagaci + inzertní stranu v časopise Story. 3. Žalovaný pojal ve shodě se správcem daně pochybnosti ohledně faktického uskutečnění prvního zmíněného plnění (copywriting a správa webů), jež plynou z absence jednotkové ceny a podrobného popisu prací na daňovém dokladu č. 2019146, z obecného uvedení ceny i na objednávce správy webů, z tvrzené platby v hotovosti a nedoložení úhrady úroků z prodlení a z nepředložení žádného důkazního prostředku kromě daňového dokladu. Žalobkyni se ani v odvolacím řízení nepodařilo tyto pochybnosti vyvrátit, přičemž její odvolací námitky vypořádal žalovaný následujícím způsobem. Stran stanovení ceny za copywriting a správu webových stránek vysvětlil, že jeho pochybnost vyvolal daňový doklad č. 2019146, který neobsahuje žádnou jednotkovou cenu ani podrobný popis vyúčtovaných prací. Na daňovém dokladu jsou uvedeny dvě částky v množství 1, jedna za správu webových stránek (uvedeny 3 webové stránky) a facebookových profilů (uvedeny 4 profily) a druhá za copywriting pro webové stránky (uvedeny 4 stránky, ale jen jeden název shodný s webovými stránkami, které měly být spravovány). Tvrzení žalobkyně, že cena byla stanovena dohodou souhrnně za obě služby, je tedy v rozporu s daňovým dokladem a nemůže vyvrátit vzniklé pochybnosti finančních orgánů. 4. Pokud jde o záměnu IČO Empezar a společnosti EKD, s.r.o. (dále také jen „EKD“) na objednávce správy webových projektů, žalobkyně ji vysvětlila tím, že spolupráci zajišťoval P. V., který byl dříve jednatelem společnosti EKD. Žalovaný k tomu uvedl, že na dané objednávce je jako vystavitel uveden Mgr. M. P., jednatel žalobkyně. Podle žalovaného působí toto zjištění nedůvěryhodně, protože žalobkyně v řízení neuvedla, že s EKD dříve obchodovala. 5. Ohledně zbývajících sporných plnění žalovaný poukázal na to, že předmětnou reklamu objednávala společnost Hemimont, s.r.o. (dále jen „Hemimont“), která ale v kontrolních hlášeních neuváděla žádné daňové doklady vystavené Empezar ani žalobkyni, tedy Hemimont výrobu reklamy ani inzertní stranu neposkytla žalobkyni. Přímé poskytnutí reklamy žalobkyni vyvrátil vydavatel časopisu VLTAVA LABE, zároveň řetězec poskytovaných plnění začínající u společnosti VLTAVA LABE končí u Hemimont a nepokračuje k žalobkyni, přičemž Empezar v něm nefiguruje vůbec. Navíc bylo zjištěno, že bývalý jednatel Empezar Marek Matoušek byl tzv. bílým koněm. Plnění podle daňových dokladů vystavených společností Empezar měla být hrazena hotově, ačkoliv se jedná o vysoké částky v řádech statisíců korun. U tří z celkem čtyř hrazených objednávek žalobkyně úhradu provedla vždy ve dvou dnech, často po sobě jdoucích, v čemž lze spatřovat úmysl vyhnout se překročení limitu pro omezení plateb v hotovosti. Žalovaný poukázal i na prodlení s úhradou ceny plnění. Žalobkyně neprokázala, že předmětná plnění přijala od Empezar, a jelikož součet hodnot zdanitelných plnění nepřekročil zákonný limit pro registraci k DPH a není známo složení výsledné ceny, nelze mít ani za prokázané, že by tato plnění dodal plátce DPH. 6. Plná moc, kterou měl správce daně ignorovat a kterou žalobkyně přiložila k odvolání, se podle žalovaného nevztahovala na podepisování smluv či dokumentů za Empezar. P. V. zplnomocňovala k zastupování společnosti Empezar při jednání s obchodními partnery (dodavateli i odběrateli), konkrétně k předávání a přebírání smluv a jiných dokladů včetně přebírání hotovosti na základě vystavených a podepsaných příjmových dokladů, což neprokazuje, že by předmětnou reklamu vyrobila/přeprodala Empezar. P. V. uvedl, že on reklamu nevyráběl ani její výrobu neobjednával. Žalovaný rovněž podotkl, že správci daně P. V. dodání plné moci přislíbil, ale neučinil tak, a následně ji dodala až žalobkyně, načež se k ní správce daně vyjádřil v odůvodnění dodatečných platebních výměrů. Takový postup nelze považovat za ignorování existence plné moci. 7. Žalovaný nevešel ani na námitku žalobkyně, že kontrola služeb a odsouhlasení ceny probíhaly ústně při osobních jednáních, a proto nebyla předložena žádná smlouva ani soupis poskytnutých služeb, z něhož by vyplynula výsledná cena služeb. Tuto námitku označil za pouhé tvrzení, které nebylo prokázáno. Volbou ústní formy pro uzavření smlouvy si žalobkyně sama ztížila důkazní situaci, neboť její povinností bylo vytvářet auditní stopu. Ze stejného důvodu žalovaný nepřisvědčil ani námitce, že žádné vydavatelské domy nejsou schopny prokázat přijetí takové služby. Tímto zobecňujícím tvrzením se žalobkyně nemůže zprostit svého důkazního břemene. 8. K přebírání hotovosti za Empezar žalovaný konstatoval, že osud hotovosti po jejím údajném předání žalobkyní panu P. V., údajnému zmocněnci Empezar, nebyl doposud objasněn. Žalovaný poukázal na rozpory mezi tvrzeními žalobkyně a P. V. ohledně místa předávání hotovosti, které žalobkyně neobjasnila, ani neprokázala, že se předmětné plnění fakticky uskutečnilo. 9. Za nezpůsobilé vyvrátit pochybnosti stran faktického uskutečnění zdanitelného plnění žalovaný označil i tvrzení žalobkyně, že prodlení úhrady je v podnikatelském prostředí častým jevem. Žalovaný v této souvislosti poukázal na zjištění správce daně, že žalobkyně hradila své závazky uvedené na předložených daňových dokladech se zpožděním, přičemž v případě zdanitelného plnění spočívajícího ve výrobě reklamy zveřejněné v časopisu STORY a poskytnutí inzertních stran, na nichž byla reklama zveřejněna, chybí informace o uhrazení smluvní pokuty uvedené v objednávkových formulářích. 10. Žalovaný nerozporoval vyjádření žalobkyně, že některé vydavatelské domy prodávají inzerci pouze přes reklamní agentury; nicméně v projednávané věci společnost Empezar takovou reklamní agenturou nebyla. Společnost VLTAVA LABE přímé poskytnutí inzertní strany žalobkyni vyvrátila a u ní začínající dodavatelský řetězec končí u společnosti Hemimont. 11. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uplatnila celkem pět žalobních bodů, které popsala takto: i.) Nesprávné posouzení věci – správní orgány neprokázaly, že dodavatel Empezar nebyl v postavení plátce DPH, ačkoliv na základě rozhodnutí SDEU ve věci C-331/20 (Vikingo Fővállalkozó Kft) (pozn. soudu: žalobkyní uvedená spisová značka věci se netýká subjektu uvedeného v závorce) je třeba zkoumat, zda příjemce jednal v dobré víře a nemohl vědět o případném podvodu. Žalobkyně byla v dobré víře, že přijala zdanitelné plnění od plátce DPH a správní orgány jeho postavení nevyvrátily způsobem požadovaným judikaturou SDEU. ii.) Porušení zásady volného hodnocení důkazů – rozhodnutí je postaveno pouze na absenci smluvní dokumentace a na výpovědích, které nejsou jednoznačné