16 A 1/2026 – Městský soud v Praze

16 A 1/2026- 24 - text 9 16 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: A. K., nar. X, státní příslušnost Ukrajina, bytem v ČR X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 29. 10. 2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany ze dne 29. 10. 2025, evidované pod č. j. OAM-437568/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce ze dne 29. 10. 2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost o poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále též „Lex Ukrajina“), byl nezákonný. 2. V žalobě uvedl, že podal dne 29. 10. 2025 žádost o dočasnou ochranu, která byla posouzena jako nepřijatelná z důvodu, že dle žalovaného má žalobce dočasnou ochranu udělenou v Polsku. Žalobce však k tomu poukázal na to, že neví, zda mu byla v Polsku dočasná ochrana skutečně udělena, nikdy ji neobnovoval, nemá v Polsku žádné zázemí, rodinu ani práci. Je uprchlíkem před ruskou agresí, nemůže se vrátit na Ukrajinu. Namítl nesprávné zjištění skutkového stavu, neboť žalovaný založil své rozhodnutí pouze na údaji z databáze Temporary Protection Platform, kdy nicméně bylo judikaturou NSS opakovaně uvedeno, že tento systém je pouze pomůckou, nelze z něj bez dalšího dovozovat trvání dočasné ochrany v jiném státě. Byl porušen § 3 správního řádu. Rozhodnutí je podle žalobce dále částečně nepřezkoumatelné, neobsahuje žádné důkazy o trvání dočasné ochrany v Polsku, žádné posouzení individuální situace žalobce. Vycestování do Polska není reálné, žalobce tam nemá žádné zázemí. Byly porušeny mezinárodní závazky ČR, žalovaný neposuzoval dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. 3. Žalovaný využil možnosti se k žalobě věcně nevyjádřit. 4. Městský soud v Praze případ posoudil na podkladě § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 5. Podle § 82 odst. 1 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 6. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a). 7. Podle § 3 odst. 2 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky. 8. Podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 9. Podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže a) není podána osobně, b) je podána cizincem, který není uveden v § 3, c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 10. Správní soud může ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout tehdy, když jsou kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li, byť jen jediná z podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65). 11. V nyní projednávané věci byly splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti jiný členský stát EU udělil dočasnou ochranu. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52). Čtvrtá podmínka byla též splněna. Soud se proto zaměřil na to, zda byla splněna i třetí podmínka, kdy za tím účelem se soud zabýval posouzením toho, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. 12. Žalobce ve formuláři žádosti ze dne 29. 10. 2025 zmínil, že v Polsku získal dočasnou ochranu, avšak dále také uvedl, že neví, zda tato nadále trvá, přičemž zaškrtl také kolonku „ne“, tedy, že již netrvá. Žalovaný žádost ve formuláři označil za nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina s tím, že shledal, že žalobce má v jiném členském státě EU platné povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany. Žalovaný závěr o nepřijatelnosti žádosti opřel o výstup lustrace z databáze „Temporary Protection Platform“, kde byla uvedena zkratka „tp“, tedy že žalobce měl v Polsku udělenou dočasnou ochranu, přičemž tento výstup byl součástí správního spisu. 13. Jakkoli se v této věci soud řeší nepřijatelnost žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, na tento důvod nepřijatelnosti je třeba, i s ohledem na jeho vymezení, nahlížet v souladu s dosavadní judikaturou k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d) téhož ustanovení. 14. V rozsudku zdejšího soudu č. j. 18 A 135/2025 - 14 ze dne 19. 1. 2026 bylo uvedeno, že: „Jelikož je zjevné, že žalovaný si dosud neosvojil závěry dosavadní judikatury k nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, soud mu i v kontextu nynějšího případu připomíná již citovaný rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42, a mnoho dalších. Zdejší soud již zohlednil rovněž navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/2025-61, z 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/2025-38, z 13. 6. 2025, čj. 11 A 55/2025-37). Osmnáctý senát se s vyslovenými závěry plně ztotožnil a v podrobnostech na ně již v mnoha rozsudcích odkázal. Jakkoli žalovaný konstantně polemizoval se závěry dubnové judikatury, během několika posledních měsíců nevznesl racionální a závažné konkurující důvody, které by ji vyvrátily (rozsudky NSS z 17. 7. 2025, čj. 1 Azs 111/2025-34, či později z 29. 9. 2025, čj. 4 Azs 174/202523). 15. Ty samé výtky, které žalovaný repetitivně snášel proti závěrům ustálené judikatury stran institutu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, přitom provází i nynější případ. Přestože žalovaný shledal nynější žádost nepřijatelnou dle nového důvodu nepřijatelnosti [§ 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina], na posouzení žaloby plně dopadají východiska dřívější „dubnové“ judikatury. Ta se uplatní zejména s ohledem na konstrukci § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, který stejně