16 A 3/2026 – Městský soud v Praze

16 A 3/2026- 20 - text 10 16 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: N. A. N., nar., státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika, právně zastoupen Mgr. Jaromírem Slovákem, advokátem, sídlem Pivovarnická 1814/2, Praha 8, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2026, č. j. KRPA-2717-10/ČJ-2026-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žalobce zajišťuje za účelem správního vyhoštění, doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. 2. V žalobě namítl, že žalovaný nepostupoval v souladu se zásadami činnosti správních orgánů dle správního řádu, dle žalobce dále nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno. Poukázal na to, že zajištění představuje prostředek ultima ratio, žalovaný dle něj neprovedl test proporcionality ve vztahu k zajištění a možným zvláštním opatřením. Pokud byl závěr žalovaného, že mírnější opatření nelze uložit, bylo nezbytné, aby byl přezkoumatelný. Dle žalobce založil žalovaný rozhodnutí v podstatě pouze na tom, že žalobce nesplnil povinnost vycestovat, která mu byla uložena rozhodnutím o správním vyhoštění, kdy na místo toho zde ilegálně pobýval. Žalobce upozornil, že proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobu, jejíž podání mělo odkladný účinek, a dále podal také kasační stížnost. Byť ta byla mimořádným opravným prostředkem, sdělil žalobce, že pro něj řízení skončilo až rozhodnutím o ní. Dle žalobce je zřejmé, že se v době zajištění zdržoval na území neoprávněně nepoměrně kratší dobu. Žalobce má za to, že žalovaný úmyslně prodloužil tuto délku neoprávněného pobytu, čímž zkreslil jeho situaci. Žalobce měl v úmyslu rozhodnutí o správním vyhoštění naplnit. Byl zajištěn krátce po skončení řízení o kasační stížnosti a neměl příležitost vše vyřídit. Dále žalobce uvedl, že žalovaný v rozhodnutí vycházel z toho, že úmyslem žalobce je nevycestovat a opakovaně mařit výkon soudního rozhodnutí. K tomu žalobce zmínil, že řízení o jeho správním vyhoštění bylo zahájeno z jeho iniciativy dne 19. 5. 2025, kdy se dostavil ke správnímu orgánu. Žalobce si byl vědom neoprávněného pobytu a chtěl se správním orgánem spolupracovat. Chtěl tedy jednat v souladu s právními předpisy, není pravdou, že by jimi pohrdal. Kromě neoprávněného pobytu nepáchal žádnou trestnou činnost. Podle žalobce zde není obava, že by rozhodnutí o správním vyhoštění nerespektoval. 3. Dále žalobce namítl nedostatečné odůvodnění žalovaného ve vztahu k možnému uložení zvláštních opatření. Tímto se žalovaný sice zabýval, ale bez zohlednění individuálních skutečností případu. Nebylo zmíněno, jakého protiprávního jednání by se měl žalobce dále dopustit. Žalovaný vyloučil možnost aplikace opatření dle písm. a) z důvodu, že žalobcem nebyla sdělena pobytová adresa. Tuto by však žalobce pro účely tohoto opatření poskytl. Obdobně má žalobce zato, že žalovaný pochybil ohledně zjišťování možnosti uložení finanční záruky. Žalobce odpověděl kladně na dotaz, zda má prostředky na vycestování. Na složení záruky byl žalobce dotázán jen obecně, žalovaný tedy nemohl vyhodnotit, zda by si i na ni nedokázal prostředky opatřit. Žalovaný nezjišťoval možnost složení záruky jinou osobou. Vyloučena byla i možnost dle písm. c), ke které žalovaný uvedl, že u žalobce není záruka, že bude dodržovat povinnost osobně se hlásit v určené době. Žalovaný dodal, že doba k vycestování měla být žalobci prodloužena, čehož ale žalobce nevyužil a nebyl kontaktní. Žalovaný přitom neuvedl, kdy se měl neúspěšně pokusit žalobce kontaktovat nebo oslovit právního zástupce. Žalobce znovu zopakoval, že to byl on, kdo se dostavil ke správnímu orgánu v rámci řízení o správním vyhoštění. Žalobce byl připraven spolupracovat, což platí rovněž pro možnost dle písm. d), mohl se zdržovat na sjednaném místě. 4. Podle žalobce žalovaný nedostatečně posoudil dopady do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce je v důsledku zajištění omezen na osobní svobodě, což má dopad do jeho soukromého života. Dle žalobce se žalovaný s dopady vypořádal nedostatečně, vycházel převážně ze skutečností zjištěných v rámci řízení o správním vyhoštění. Při podání vysvětlení byl žalobce pouze tázán na rodinné příslušníky, osoby ve společné domácnosti a vyživované osoby, nebyly zjišťovány další sociální vazby a přátelské vztahy žalobce. 5. Žalobce konečně namítl, že délka zajištění byla stanovena nepřiměřeně dlouze. 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že dne 28. 7. 2025 nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 4. 6. 2025. Toto rozhodnutí žalobce nerespektoval a nevycestoval. Zdržoval se tak na území bez jakéhokoli oprávnění. Dále žalovaný zmínil, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob od 28. 7. 2025 do 31. 12. 2999. K námitce ohledně nepoužití zvláštních opatření žalovaný sdělil, že má za to, že svůj postup dostatečně odůvodnil. Po zhodnocení dosavadního jednání žalobce dospěl k závěru, že zvláštní opatření nebylo možné žalobci uložit. Odůvodněna byla dle žalovaného rovněž délka zajištění. Žalovaný dodal, že zajištění žalobce podle napadeného rozhodnutí bylo ke dni 13. 1. 2026 ukončeno, neboť žalobce požádal o mezinárodní ochranu, přičemž byl následně zajištěn v této souvislosti, a to do 7. 4. 2026. 7. V doplnění žaloby žalobce sdělil, že se fakticky zdržoval na adrese X. Tuto adresu uvedl i v rámci řízení o správním vyhoštění a je zmíněna i v usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 22 Azs 237/2025-38 ze dne 18. 12. 2025. Na této adrese by se tedy žalobce mohl zdržovat v rámci zvláštních opatření. 8. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. 9. Dle úředního záznamu ze dne 2. 1. 2026 byla v tento den provedena pobytová kontrola žalobce, v rámci které byl zjištěn jeho neoprávněný pobyt. 10. Při výslechu žalobce sdělil, že česky nerozumí. Ví, že mu bylo uloženo správní vyhoštění a stanovena lhůta k vycestování. Neodjel, neboť právní zástupce mu řekl, ať počká, jak dopadne soudní řízení. Potvrdil, že je možné vycházet z informací uvedených v rozhodnutí o správním vyhoštění, od té doby se u něj nic nezměnilo. K problémům s pobytem došlo tak, že zde pobýval neoprávněně, bez cestovního dokladu, načež mu bylo uloženo správní vyhoštění a nemohl odcestovat. V ČR není nijak kontaktní, bydlí zde s kamarády. Možná by šel řešit kontakt přes jeho právníka. Nevycestoval kvůli soudnímu řízení. Nepracuje ani k tomu nemá žádné oprávnění. Peníze získává z minulosti a kde se dá. Adresu nemá nahlášenou, bydlí u kamarádů. Nesdílí společnou domácnost s občanem EU. V ČR nemá nikoho z rodiny, ta žije ve Vietnamu. Je svobodný a bezdětný. V ČR nemá žádné vazby, nemá sjednáno zdravotní pojištění. Neudělal nic pro legalizaci pobytu. Má nějaké peníze k dalšímu pobytu a vycestování, ale mnoho ne. K možnosti uložení zvláštních opatření sdělil, v ČR nemá žádnou adresu, bydlí u kamarádů a prostředky na složení finanční záruky nemá. O azyl nežádal. Není mu známa žádná překážka vycestování. S ničím se neléčí. 11. Žalobci bylo rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy dne 4. 6. 2025, č. j. KRPA-160333-13/ČJ-2025-000022-SV, uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona o pobytu cizinců a stanovena doba zákazu vstupu na 3 roky, současně byla stanovena doba k vycestování 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Závazným stanoviskem Ministerstva vnitra bylo potvrzeno, že na žalobce nedopadají překážky vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Policie ČR, Ředitelstvím služby cizinecké policie ze dne 22. 7. 2025, č. j. CPR-22229-3/ČJ-2025-930310-V233. 12. Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění rozsudkem ze dne 30. 9. 2025, č. j. 13 A 35/2025-35, zamítl. Nejvyšší správní soud následně usnesením ze dne 18. 12. 2025, č. j. 22 Azs 237/2025-38, kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. 13. Rozhodnutím ze dne 2. 1. 2026 žalovaný rozhodl o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a to na 90 dnů od omezení osobní svobody. 14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 15. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců p