8 Azs 99/2023 — Nejvyšší správní soud

16 A 32/2024- 54 - text 13 16 A 32/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: A. M., nar. X státní příslušností Pákistánská islámská republika zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 za účasti : 1) X 2) X 3) X 4) X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78281-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. MV-78281-4/SO-2024, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 12. 4. 2024, č. j. OAM-9262-5/TP-2024, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o udělení povolení k trvalému pobytu na území ČR, neboť v den podání žádosti žalobce pobýval na území ČR na základě výjezdního příkazu. 2. Žalobce je členem rodiny, jejíž členové po skončení neúspěšného azylového řízení požádali o udělení trvalého pobytu. Soud považuje za vhodné, aby o členech rodiny žalovaná vedla společné řízení, ostatně o žádostech členů rodiny správní orgány rozhodly ve stejný okamžik. V postupu žalované spočívající ve vedení samostatných řízení členů rodiny nelze shledat nezákonnost, může však dojít k odlišnému pobytovému režimu jednotlivých členů rodiny, což bude mít důsledky nejen pro členy rodiny, ale i pro správní orgány, proto soud nerozumí tomu, proč správní orgány nespojily řízení členů rodiny do společného řízení. Na druhou stranu téhož nebyl schopen ani soud. 3. Soud si je vědom rozsudků ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 A 31/2024, zejména rozsudku č. j. 19 A 31/2024 – 120. V nyní posuzované věci dospěl soud k odlišnému závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť žalobce je zletilou osobou a oproti řízení pod sp. zn. 19 A 31/2024 žalobce netvrdil existenci legitimního očekávání ve vztahu k azylovému řízení., přitom je soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. vázán žalobními body. II. Žalobní body 4. Žalobce má za to, že správní orgán I. stupně pochybil, jestliže přistoupil k zastavení řízení, aniž by se případem meritorně zabýval, čímž způsobil zásadní zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života žalobce. Usnesení správního orgánu I. stupně tak bylo vydáno v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a vzhledem k přítomnosti nezletilé sestry žalobce také s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Žalovaná aprobovala nezákonné usnesení správního orgánu I. stupně, zatížila touto vadou rovněž své rozhodnutí. 5. Správní orgány postupovaly nesprávně, formalisticky, neboť ignorovaly významné individuální okolnosti, které jsou v případě žalobce přítomny. Přestože § 174a zákona o pobytu cizinců, který upravuje posuzování přiměřenosti v cizineckých řízeních, hovoří o tom, že přiměřenost se posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví, je třeba brát v potaz rovněž mezinárodní závazky ČR a povinnosti, které z nich správním orgánům plynou. Ustanovení Úmluvy jsou přímo použitelná a správní orgán je povinen rozhodovat v souladu s nimi. Přestože tedy správnímu orgánu povinnost posuzovat přiměřenost v tomto případě neukládá přímo zákon o pobytu cizinců, správní orgán má povinnost postupovat s ohledem na čl. 8 Úmluvy. Správní orgány tuto povinnost porušily, když řízení zastavily, a odepřely tak žalobci projednání skutkových okolností jeho případu v meritu věci. 6. Projednání v meritu věci je v tomto případě klíčové, neboť v případě žalobce jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a oprávnění k trvalému pobytu by mu tak mělo být uděleno. Bylo by přinejmenším nespravedlivé, kdyby žalobci nebylo umožněno posouzení těchto důvodů v rámci řádného řízení o žádosti. Žalobce tyto důvody spatřuje především v tom, že vzhledem ke skutečnostem popsaným v řízení o udělení mezinárodní ochrany a k důvodné obavě z pronásledování pro něj v současné době není možné navrátit se do země původu, aniž by se vystavil nebezpečí vážné újmy na zdraví či životě. K tomu se přidávají rovněž skutečnosti navázané na délku doby strávené v ČR v trvání 6 let. Za tuto dobu si zde vytvořil významné sociální a kulturní, tak ekonomické vazby. 7. Sestry žalobce, narozené v roce X a X, v ČR studují základní a střední školu, obě mluví česky, bratr a rodiče žalobce byli na území zaměstnáni. Žalobce i jeho bratr absolvovali kurz českého jazyka. Rodina žalobce si na území ČR vytvořila stabilní zázemí. Naproti tomu v zemi původu již takovým zázemím nedisponuje, od roku 2003 na jejím území nepobývá, ostatně žalobce a jeho sourozenci v Pákistánu dlouhodobě nežily. Domovem a současně centrem soukromého a rodinného života žalobce je ČR. 8. Žalobce poukázal na bezvýchodnost své situace, kdy je vzhledem k objektivní nemožnosti vycestování rodiny do Pákistánu podání této žádosti jediný způsob, jak svůj pobyt na území ČR stabilizovat. Správní orgán I. stupně měl k těmto důvodům přihlédnout a umožnit meritorní projednání žádosti. Jelikož toto neučinil, bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně vydáno v rozporu s čl. 8 Úmluvy. Rovněž lze hovořit o porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, jelikož návrat do země původu zcela jistě není v nejlepším zájmu nezl. sestry žalobce. 9. Žalobce se neztotožňuje se závěrem žalované, že by v průběhu řízení neuváděl důvody hodné zvláštního zřetele a dopady prvostupňových rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobců podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobce tvrdí výše uvedené skutečnosti již od počátku řízení a má za to, že tyto lze pod pojem „důvody hodné zvláštního zřetele“ podřadit. Žalobce v řízení konkrétní skutečnosti (které bez pochyby vybočují z běžného rámce a standardní situace) uváděl a rovněž je náležitě doložil. 10. Osoby zúčastněné na řízení se k věci nevyjádřily. III. Vyjádření žalované 11. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odkazem na napadené rozhodnutí. Žaloba nepřináší novou relevantní argumentaci oproti odvolání ve věci. Žalobce podal žádost podle § 66 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců, přičemž v době jejího podání na území pobýval na základě výjezdního příkazu, což brání věcnému projednání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu a řízení o takové žádosti je nutno zastavit. Důvodné obavy žalobce z pronásledování v průběhu azylového řízení nebyly zjištěny, podaná žádost o udělení mezinárodní ochrany byla v souladu se zákonem zamítnuta. Žalobce a jeho rodina však mají možnost upravit si svůj pobyt na území způsobem popsaným v napadeném rozhodnutí. K odkazu na další rodinné příslušníky žalovaná uvedla, že každá žádost se posuzuje individuálně, což se stalo i v tomto případě. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal dne 2. 4. 2024 o udělení povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců. 13. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 12. 4. 2024 zastavil řízení o žádosti žalobce podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť žádost byla podána na území, ač k tomu žalobce nebyl oprávněn, jelikož na území pobýval na základě výjezdního příkazu s platností od 13. 3. 2024 do 11. 4. 2024. Dle § 50 odst. 3 zákona o pobytu cizinců výjezdním příkazem cizinec prokazuje oprávnění setrvat na území pouze pro účely vycestování a v době jeho platnosti není cizinec při setrvání na území oprávněn podat žádost o udělení dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, s výjimkou žádosti podané podle § 33 odst. 1 a § 42e zákona o pobytu cizinců. Žádost žalobce byla podána v době platnosti výjezdního příkazu, čímž byl naplněn důvod pro zastavení řízení, neboť žalobce nebyl oprávněni tuto žádost na území ČR podat. Cizinec může ve smyslu § 17 zákona o pobytu cizinců pobývat na území přechodně a) bez víza, b) na základě krátkodobého víza uděleného podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, nebo c) na základě dlouhodobého víza, povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k přechodnému pobytu nebo povolení k přechodnému pobytu. Žalobce je neúspěšný žadatel o udělení mezinárodní ochrany, kdy toto řízení bylo skončeno ke dni 7. 3. 2024 odmítnutím kasační stížnosti. Žalobce tak ke dni podání žádosti pobýval na území na základě výjezdního příkazu, který však podle § 17 zákona o pobytu cizinců není formou přechodného pobytu. V řízení bylo zjištěno, že žalobce není ve smyslu § 69 odst. 2 zákona o pobytu cizinců oprávněn podat žádost o vydání povol