16 A 5/2026 – Městský soud v Praze

16 A 5/2026- 19 - text 7 16 A 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobkyně: T. L. B., nar. státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. CPR-41637-4/ČJ-2025-930310-V236, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. CPR-41637-4/ČJ-2025-930310-V236, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 1. 12. 2025, č. j. KRPA-375683-10/ČJ-2025-000022-SV, kterým bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále jen „smluvní státy“), v délce 12 měsíců. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobkyně vycestuje z území EU a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobkyni stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. V žalobě namítla, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné a předčasné, nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci dle § 3 správního řádu. Žalovaný vymezil neoprávněný pobyt žalobkyně od 2. 2. 2025 do 1. 12. 2025 nesprávně, přitom délka neoprávněného pobytu má zásadní vliv na stanovení délky zákazu pobytu, tedy na zákonnost a správnost rozhodnutí. Již v odvolání žalobkyně namítla, že do spisu nebyla založena podkladová rozhodnutí MVČR OAMP (ve věci žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia). Nelze v neprospěch žalobkyně argumentovat něčím, co není součástí správního spisu. Údaje o pobytu nelze nahradit výslechem cizince nebo výpisem z evidence cizinců. I kdyby bylo postaveno najisto, že se nedostavila pro výjezdní příkaz po ukončení řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, neznamená to bez dalšího, že nelegální pobyt počíná ihned nabytím právní moci rozhodnutí o neprodloužení pobytu, žalovaný měl započítat lhůtu k vycestování do legálního pobytu na území. MVČR OAMP je povinen stanovit lhůtu k vycestování (např. § 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), pokud se cizinec dostaví, udělit mu výjezdní příkaz ve smyslu § 50 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobkyně má na území ČR rodinné příslušníky, doba a délka zákazu pobytu jí znemožňuje návrat a opětovné podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v Hanoji, kdy má v úmyslu ve studiu pokračovat. Žalovaný dostatečně nevysvětlil, proč nepostupoval dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný nepřihlédl k dobrovolnému vycestování žalobkyně. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobkyni nebylo vydáno rozhodnutí o neprodloužení pobytu, ale o zastavení řízení z důvodu překážek řízení dle správního řádu, proto jí nemohla být stanovena doba k vycestování dle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný poukázal na § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců s tím, že cizinec je povinen se dostavit pro výjezdní příkaz bez zbytečného odkladu. Z informačního systému PČR ani cestovního dokladu žalobkyně nebyl zjištěn záznam o vydání výjezdního příkazu po pravomocném skončení řízení o žádosti žalobkyně. V případě, že by žalobkyni byl vydán cestovní příkaz, což se ale nestalo, byla by oprávněna setrvat na území ČR po dobu jeho platnosti. Jelikož žalobkyni nebyla stanovena doba k vycestování z území ČR a žalobkyně nesplnila povinnost dostavit se pro výjezdní příkaz po zastavení řízení o žádosti, započal neoprávněný pobyt žalobkyně po pravomocném ukončení řízení o žádosti. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Žalobkyně se dne 1. 12. 2025 dostavila na OCP ve věci řešení jejího pobytu na území, neboť nedisponovala oprávněním k pobytu v schengenském prostoru. Žalobkyně uvedla, že chce vycestovat do domovského státu, k čemuž předložila letenku do Vietnamu na 29. 12. 2025 z Prahy. Do ČR z Vietnamu přicestovala dne 23. 11. 2022 za účelem studia. Věděla o tom, že dne 1. 2. 2025 nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o prodloužení pobytu. K dotazu, proč neřešila nelegální pobyt dříve, odpověděla, že si pobyt chtěla prodloužit, ale bylo již pozdě, nyní přišla, protože se chce dobrovolně vrátit domů. K pobytu po příjezdu se přihlásila, měla dlouhodobý pobyt a řádně nahlášenou adresu. Měla v té době vízum za účelem studia na ČZU. Přijela za účelem studia, ale následně si změnila účel pobytu na jiné, protože přešla na soukromou školu. Nemá zde žádný majetek, bydlí v podnájmu, živí ji rodiče, které ji zasílají finance z Vietnamu. Zdravotní pojištění nemá sjednáno, nežádala o azyl. Je svobodná a bezdětná, V ČR nemá žádné vazby. Ve Vietnamu má rodiče, sestru a bratra, po návratu bude žít s nimi. 6. Rozhodnutím ze dne 1. 12. 2025 bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 12 měsíců, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států. 7. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně sdělila, že vycestovala ze schengenského prostoru, což doložila kopií otisku razítka v cestovním dokladu. 8. Následně bylo prvostupňové rozhodnutí žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9. 2. 2026 potvrzeno. 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 11. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 12. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. 13. Tvrzení žaloby o zásahu do rodinného života žalobkyně v ČR je v rozporu s tvrzením žalobkyně ve správním řízení o tom, že v ČR nemá žádné rodinné vazby, rodiče i bratr žijí ve Vietnamu. Soud přezkoumává žalobou napadené rozhodnutí dle prokázaného skutkového stavu ke dni jeho vydání, proto má soud shodně se žalovaným za to, že z důvodu absence vazeb žalobkyně na ČR byl zásah správním vyhoštěním žalobkyně do jejího rodinného života v ČR vyloučen. 14. Namítanou absenci rozhodnutí o prodloužení pobytu ve správním spise o vyhoštění soud nepovažuje za relevantní, jestliže žalobkyně dosud nijak konkrétně nezpochybnila údaje z evidence pobytu cizinců ohledně žalobkyně. Součástí správního spisu je rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-36335-9/DP-2024 ze dne 10. 1. 2025, kterým bylo dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné, neboť žalobkyně nepředložila doklad potvrzující účel pobytu. 15. Žalobkyně ve správním řízení uvedla, že přicestovala dne 23. 11. 2022 na základě pobytového oprávnění za účelem studia. Vzhledem k přestupu na soukromou školu získala pobytové oprávnění za účelem jiné do 31. 8. 2024. Řízení o žádosti o prodloužení pobytového oprávnění bylo pravomocně zastaveno dne 1. 2. 2025. Žalobkyně potvrdila, že rozhodnutí jí bylo doručeno. Za účelem pobytového oprávnění po dobu řízení o žádosti o prodloužení pobytu byl žalobkyni vydán překlenovací štítek. Informace z evidenčních