5 Ads 34/2003 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 15/2025- 40 - text 13 16 Ad 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: Ing. O. F., bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/89173-925, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/89173-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 26027/2024/AAB ze dne 4. 10. 2024, tak, že žalobci byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od února 2024. 2. Žalobce namítá, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, poukázal na rozpor mezi zvýšením invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně z důvodu zhoršení stavu (kognitivní deficit, progrese roztroušené sklerózy) a snížením příspěvku na péči. Dle žalobce byl ignorován důkaz o demenci, dle zprávy MUDr. R. bylo skóre MMSE 20, tedy odpovídající lehké demenci. Zhoršení kognice bylo doloženo také zprávou z Bangkok Hospital. Dle zprávy Bangkok Hospital není schopen vykonávat základní činnosti bez pomoci, a to činnosti: toaleta, výživa, oblékání, pohyb, orientace, správa financí apod. MPSV toto ignorovalo a uznalo pouze 4 nezvládané potřeby, aniž by došlo ke zlepšení stavu. V posudku uvedená možnost užití pomůcek neodpovídá realitě. V užívání pomůcek je limitován kognitivním deficitem, není schopen zvládat výkon potřeb v přijatelném standardu. Nebylo rovněž zohledněno zhoršení zdravotního stavu žalobce mezi lety 2022 a 2024, došlo přitom k progresi. Potřebuje invalidní vozík, není schopen chůze, výsledek MMSE se zhoršil z 27 na 20, byla přidána antipsychotika. Posudek nezohledňuje závěry lékařských zpráv MUDr. S, MUDr. R. a MUDr. S. 3. Žalobce poukázal též na to, že pro závěr o nezvládání potřeby postačí nezvládání výkonu jedné z aktivit potřeby dle prováděcí vyhlášky. K potřebě orientace namítl, že lékaři potvrzují poruchy prostorové i časové orientace, komise je však ignorovala z důvodu absence diagnostikované demence, což bylo dle žalobce nesprávné. Ke komunikaci žalobce zmínil, že lékaři potvrzují poruchy dorozumění a vyjadřování včetně paměti a koncentrace, komise odmítla uznat nezvládání, protože nedošlo ke ztrátě sluchu či zraku, což vyhláška nevyžaduje. Ohledně stravování žalobce uvedl, že lékaři shodně zmínili potřebu pomoci při výběru, servírování a konzumaci jídla. MPSV popsala hypotetické scénáře s pomocnými pomůckami, aniž by reflektovala konkrétní stav. Lékaři rovněž uváděli závislost na pomoci při oblékání, zejména dolní poloviny těla. MPSV své stanovisko opírá o hypotetickou schopnost využití horních končetin, byla však ignorována nezvládaná mobilita. Zprávy lékařů dokládají potřebu pomoci při přechodu na toaletu, udržení hygieny a manipulaci s pomůckami. MPSV bez objektivního základu předpokládá, že tyto úkony lze zvládnout bez pomoci. Lékaři dokládají potřebu pomoci při dodržování léčebného režimu, užívání léků a návštěvách lékaře. MPSV vychází pouze z domněnek, čeho by měl být žalobce schopen, nikoliv ze skutečnosti. 4. Žalobce dále namítl, že komise nepřizvala k jednání odborníka z oblasti psychiatrie, ačkoli psychiatrická onemocnění tvoří podstatnou část diagnóz a zásadním způsobem ovlivňují jeho schopnost zvládat základní životní potřeby. Byly ignorovány odborné závěry ošetřujících specialistů, zejména psychiatra a neuroložky, kteří žalobce dlouhodobě sledují. Nebylo provedeno fyzické vyšetření účastníka řízení. V 60 % případů se komise odchýlila od závěrů dlouhodobě pečujících lékařů, aniž by tato odchýlení odborně a věcně objasnila. Komise také opomenula zohlednit dlouhodobý a progresivní charakter onemocnění. Své závěry komise dostatečně neodůvodnila. Posudek je rovněž v rozporu s judikaturou správních soudů (Ads 80/2016 – důsledky nezjištění skutkového stavu bez pochybností, 3 Ads 262/2015 – ignorování lékařských zpráv činí posudek nepřesvědčivým, 5 Ads 135/2018 – nedostatečné, nezdůvodněné posudky nemohou být podkladem rozhodnutí, 4 Ads 13/2003 – posuzování schopnosti zvládat potřeby musí být reálné, ne formální). 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na dosavadní vývoj věci a sdělil, že posudková komise zasedala ve složení s odbornou neuroložkou. Byla konstatována závislost žalobce v prvním stupni od 12. 2. 2024. Žalovaný zopakoval posudkové závěry posudkové komise ohledně jednotlivých potřeb. Komise konstatovala nezvládanou potřebu mobility, tělesné hygieny, péče o domácnost a osobní aktivity. Jako zvládanou označila potřebu orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. 6. V replice žalobce uvedl, že žalovaný se omezil pouze na opakování závěrů posudku Posudkové komise MPSV ze dne 3. 4. 2025 a procesní rekapitulaci řízení. K meritu žaloby a jednotlivým žalobním bodům se žalovaný fakticky nevyjádřil, a to ani k zásadním námitkám, které zpochybňují úplnost, jednoznačnost a přesvědčivost posudku, zejména k rozporům mezi závěry komise a lékařskými zprávami ošetřujících specialistů či výsledky sociálního šetření. Žalovaný nesplnil zákonnou povinnost řádného vyjádření se k žalobě. 7. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 8. Žalobce podal dne 12. 2. 2024 žádost o příspěvek na péči. Vzhledem k pobytu v Thajsku byl žalobci zaslán k vyplnění dotazník nahrazující sociální šetření, který žalobce obratem doručil zpět. 9. Posudkem ze dne 15. 4. 2024 byla konstatována závislost v I. stupni od 12. 2. 2024, jako nezvládané byly označeny 4 potřeby: mobilita, tělesná hygiena, osobní aktivity, péče o domácnost. 10. Rozhodnutím ze dne 3. 5. 2024 byl žalobci přiznán příspěvek na péči pro invaliditu I. stupně od února 2024. 11. Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 6. 2024 byla věc vrácena správnímu orgánu I. st. z důvodu, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečných podkladů. 12. Posudkem ze dne 27. 8. 2024 konstatována závislost ve II. stupni od 12. 2. 2024 z důvodu nezvládání 5 potřeb: mobilita, orientace, tělesná hygiena, osobní aktivity, péče o domácnost. 13. Rozhodnutím ze dne 4. 10. 2024 byl žalobci přiznán příspěvek na péči pro závislost ve II. stupni od 12. 2. 2024 s platností do 31. 8. 2026. 14. Posudkem Posudkové komise MPSV ze dne 20. 2. 2025 konstatován závěr, že se u žalobce jednalo o závislost v I. stupni od 12. 2. 2024 pro nezvládání 4 potřeb: mobilita, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost. 15. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 10. 2024 tak, že byl od února 2024 přiznán příspěvek na péči pro závislost v I. stupni. 16. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 17. Co se týče námitek ohledně nezvládání jednotlivých potřeb, soud uvádí, že při posuzování stupně závislosti je hodnocena schopnost zvládat zákonem předem vymezené základní životní potřeby v oblasti mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Schopnost zvládnutí těchto jednotlivých životních potřeb je podmíněná zvládnutím úkonů uvedených příloze 1 provádějící vyhlášky (vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách) pro stanovené oblasti základních životních potřeb tvořících její obsah (§ 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dále jen „zákon o sociálních službách“): - mobilita - za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. - orientace - osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. - komunikace - osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazov