16 Az 10/2025 – Městský soud v Praze

16 Az 10/2025- 94 - text 8 16 Az 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: X. X., nar. X, státní příslušnost: Vietnam, bytem X, zastoupeného advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2025, č. j. OAM-1680/ZA-ZA11-HA15-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému advokátovi Mgr. et Mgr. Marku Čechovskému, Ph.D., sídlem Opletalova 25, Praha 1, se přiznává odměna v částce 18 404 Kč, která mu bude zaplacena Městským soudem v Praze do 30 dnů od právní rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) ve znění účinném do 30. 9. 2025. 2. Žalobce namítá, že žalovaný zasáhl do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 32 Listiny základních práv a svobod, neboť v případě nuceného vycestování by došlo k přetrhání jeho rodinných vazeb k dětem a ohrožení nejlepšího zájmu jeho nezletilé dcery. Má za to, že žalovaný nezohlednil všechny důležité okolnosti jeho případu. 3. Soudem ustanovený právní zástupce žalobce v doplnění žaloby uvedl, že žalobce je otcem tří dětí, z nichž jedno je nezletilé a se dvěma z nich sdílí domácnost, protože o ně matka nejeví zájem. Žalobce argumentoval, že jako otec musí být dcerám nablízku a zajišťovat jim výživu a jiné potřeby, nejsou schopny sami financovat bydlení při studiu. Napadené rozhodnutí podle žalobce nepřiměřeně zasahuje do jeho práv v rozporu s čl. 8 EÚLP a čl. 32 LZPS a nezohledňuje nejlepší zájmy dítěte tak, jak vyžaduje čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Z toho důvodu se dovolává udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, protože nemá reálnou možnost řešit svou pobytovou situaci postupem podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, a je si vědom, že v jeho případě azylové důvody podle zbylých ustanovení zákona o azylu nebyly naplněny. Jeho návrat do země původu by bylo nutné považovat za postup nehumánní, když jsou v jeho případě zjevně dány okolnosti zakládající důvod zvláštního zřetele hodný. Jelikož žalovaný v napadeném rozhodnutí nevzal v úvahu všechny podstatné okolnosti jeho případu, založil tím nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro závažné vady při zjišťování skutkového stavu. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce měl možnost tvrdit a doplnit všechny okolnosti jeho azylového příběhu a žalovaný v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav. Žádný z azylově relevantních důvodů, stejně tak jako důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, nebyly v případě žalobce dány. Žalovaný poukázal na skutečnost, že ačkoli žalobce doložil rodné listy dětí, jen u jednoho z nich je uveden jako otec. Přesto byly do úvahy vzaty rodinné vazby, k jejichž přerušení by došlo v případě, že by žalobce musel ČR opustit. Žalobcova rodinná situace bez dalšího nemůže založit azylový důvod. Žalobce měl svou pobytovou situaci řešit podle zákona o pobytu cizinců. 5. Při soudním jednání žalobce uvedl, že řízení o návrhu na určení otcovství neprobíhá, takto učinil pouze v rámci řízení o správní žalobě. V roce X potkal matku svého syna, který se narodil v roce X. V roce X se matkou syna rozešel. Koncem roku X potkal matku svých budoucích dcer, nežili spolu, ale měli vztah. Následně otěhotněla, ale žalobci sdělila, že dítě není žalobce, ale českého otce. I když věděl, že dítě nebylo jeho, nadále spolu udržovali vztah. Poté družka znovu otěhotněla, ale opět to nebylo jeho dítě. Až později zjistil, že dcery byly jeho děti. Na dotaz soudu, zda „odepření“ otcovství dcer nebyla pouze pobytová strategie matky, žalobce uvedl, že nemá znalosti o pobytovém režimu matky. Se synem se vidí jednou ročně, platí na něj alimenty. Následně uvedl, že už na něj už platit nemusí, dříve platil 600 Kč. Syn bydlí v X u babičky, jeho fotografie v telefonu u sebe nemá. O dcery se během výkonu jeho trestu odnětí svobody starala kamarádka žalobce. Byly to těžké časy, starší dcera musela přerušit studium a pracovat. Nyní opět studuje. Matka obou dcer 15 let žije a pracuje v Anglii. Matka odcestovala do Anglie, když byl žalobce ve výkonu trestu. Žalobce uklízí a pomáhá v restauraci, jeho příjem je 11 500 Kč. Nájem platí 7 000 Kč, dcery mají brigády, v pronajatém bytě bydlí s dcerami a dalšími osobami. Pokud nebude v řízení o azylu úspěšný, bude muset postupovat cestou sloučení s rodinnými příslušníky. 6. Z obsahu spisového materiálu vyplynuly následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: 7. Žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany podal dne 15. 12. 2024. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 18. 12. 2024 žalobce sdělil, že má tři děti, z toho nezletilou Xletou dceru. V ČR je od roku 2000, během té doby domů do Vietnamu několikrát cestoval. Nemá zdravotní potíže. V minulosti byl dvakrát pravomocně odsouzený za trestný čin v oblasti daňové a za drogové kriminality. Jako důvod pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že má v ČR tři děti, které mají české občanství, přičemž syn žije s jeho babičkou a matka dcer nežije v ČR. V době, kdy se žalobce nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, žily dcery s jeho kamarádem. Žalobce si přeje sloučit s rodinou, s dcerami chce žít. Jiný důvod žádosti neuvedl. 8. Během pohovoru k žádosti dne 18. 12. 2024 žalobce uvedl, že postup podle zákona o pobytu cizinců pro něj nepřipadá v úvahu, neboť nemá čistý trestní rejstřík. V návratu do Vietnamu mu brání pouze starost o jeho děti, o které pečuje od jejich útlého věku, neboť o ně matky nejeví zájem. Nadto považuje ČR za svou vlast, ve Vietnamu žádnou rodinu kromě své matky nemá. Do ČR přicestoval za prací. V domovské zemi nikdy neměl problémy s orgány veřejné moci. 9. Z evidence rejstříku trestů plyne, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. 4T 21/2010, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců za trestné činy podle § 240 odst. 1, 2a, 3, § 245 odst. 1, 2a, § 268 odst. 1, 2 trestního zákona za součinnosti dle § 23 téhož zákona. Z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn X. Následně byl rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 49T 11/2019, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let za trestný čin podle § 283 odst. 1, 2a, 3c trestního zákona, s výkonem trestu dne 1. 12. 2024. 10. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Zároveň soud vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany přihlédl ke skutkovému i právního stavu ke dni vydání rozsudku. 11. Podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025: [j]estliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně. 12. Podle čl. II bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu (přechodná ustanovení): [v] řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu. 13. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu (přechodná ustanovení): [p]o vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra. 14. Podle čl. II bodu 9 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu (přechodná ustanovení): [v] řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl. 15. Ustanovení. § 14 zákona o azylu od 1. 10. 2026 není součástí zákona, nově již nelze udělit humanitární azyl. 16. Udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025 je na správním uvážení rozhodujícího orgánu, přičemž dle judikatury nepřísluší soudu nahrazovat správní uvážení žalovaného. Správní orgán musí