1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 12/2025- 60 - text 10 17 Ad 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: AUKRO s. r. o., IČO 05360722 sídlem Londýnské náměstí 886/4, Brno zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Kumštou sídlem Palackého 356/7, Tábor Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2025, č. j. MZDR 13437/2025-3/OLZP, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2025, č. j. MZDR 13437/2025-3/OLZP, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč, a to do rukou jeho zástupce Mgr. Pavla Kumšty, advokáta. Odůvodnění I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 11. 4. 2025, č. j. SUKL 129021/2025, kterým byl žalobce shledán odpovědným za spáchání: a) přestupku dle § 8a odst. 3 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), a to tím, že zpracoval a od 9. 3. 2023 do 11. 4. 2023 šířil veřejnosti reklamu zaměřenou na humánní léčivý přípravek NICORETTE MINT 4MG, lisované pastilky, aniž by v reklamě bylo uvedeno, že se jedná o humánní léčivý přípravek, a reklama neobsahovala výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace, b) přestupku dle § 8a odst. 3 písm. b) zákona o regulaci reklamy, a to tím, že se dopustil nekalé obchodní praktiky, když se na svých webových stránkách prezentoval jako prodejce léčivých přípravků, a vytvářel tak dojem, že je mu prodej léčivých přípravků dovolen, byť žalobce není poskytovatelem zdravotních služeb. 2. Za spáchání těchto přestupků byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 1 500 000 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobce uvádí, že prvky, jež správní orgány hodnotily jako reklamu, nesloužily k propagaci léčiv, nýbrž měly čistě orientační a informativní povahu. Tvrdí, že jako provozovatel online tržiště žádné zboží sám neprodává ani nepropaguje, a obrázek léčivého přípravku byl užit pouze jako symbol kategorizace nabídky. Prezentace podle něj neobsahovala žádný komerční motiv, nevybízela k nákupu, neobsahovala slogany ani jiné reklamní prvky a nebyla zadána výrobcem či distributorem léčiva. Podle žalobce tak absentují definiční znaky reklamy ve smyslu zákona o regulaci reklamy. 4. Žalobce rovněž namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný podle něj převzal závěry orgánu prvního stupně, aniž by věcně vypořádal jeho odvolací námitky. Zejména postrádá vysvětlení, proč správní orgány považují sporný obsah za reklamu, ačkoliv žalobce opakovaně argumentoval jeho ilustrační povahou. Dále poukazuje na to, že se žalovaný nezabýval subjektivní stránkou deliktu, otázkou zavinění ani návrhem na moderaci uložené pokuty, přestože tato témata tvořila podstatnou část jeho odvolání. 5. Další z okruhů žalobních námitek se týká materiální stránky přestupku. Žalobce zdůrazňuje, že jednání nenaplnilo kritérium společenské škodlivosti podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Uvádí, že spotřebitelé nebyli uvedeni v omyl, nedošlo k ohrožení zdraví ani jinému konkrétnímu následku a sporný obsah byl po upozornění správního orgánu okamžitě odstraněn. Správní orgány podle žalobce založily svůj závěr o naplnění materiální stránky pouze na formální skutečnosti, že zákon dané jednání označuje za přestupek. 6. Žalobce dále namítá, že správní orgány neaplikovaly ustanovení o liberačních důvodech právnických osob. Tvrdí, že učinil veškerá opatření, která bylo možno požadovat, aby přestupku zabránil – sporný prvek byl podle něj výsledkem běžné práce s uživatelským rozhraním webu, nikoliv úmyslného porušení předpisů. Po upozornění úřadu ihned přijal nápravná opatření a zavedl interní kontrolní postupy, čímž se podle svého názoru případné odpovědnosti zprostil. 7. Žalobce rovněž namítá nepřiměřenost uložené pokuty. Uvádí, že správní orgány nezohlednily množství polehčujících okolností (zejména okamžitou nápravu, plnou součinnost a absenci jakéhokoli prospěchu či následku) a uložily sankci, která je vzhledem k povaze skutku neúměrně vysoká. Žalobce považuje částku 1 500 000 Kč za nepřiměřený zásah do své majetkové sféry, neboť delikt byl podle něj marginální a odstranitelný bez negativního dopadu na spotřebitele. 8. Na základě uvedeného proto žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného i orgánu prvního stupně zrušil. Pro případ, že soud žalobě nevyhoví v plném rozsahu, požaduje alespoň výrazné snížení uložené pokuty nebo upuštění od ní. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že setrvává na závěrech napadeného rozhodnutí a považuje žalobní námitky za nedůvodné. Žalovaný zdůrazňuje, že řízení proběhlo v souladu se všemi procesními pravidly a žalobci byla poskytnuta dostatečná možnost uplatnit svá práva. 10. Ve vztahu k námitce absence definičních znaků reklamy žalovaný konstatuje, že správní orgány se touto otázkou podrobně zabývaly jak v prvostupňovém rozhodnutí, tak v rozhodnutí o odvolání. Podle žalovaného sporné sdělení na webových stránkách žalobce naplňuje znaky reklamy na léčivý přípravek i reklamy představující nekalou obchodní praktiku. Žalobce se prezentoval jako subjekt prodávající léčivé přípravky, přestože tuto činnost provozovat nesmí, čímž vytvářel mylný dojem o oprávnění k prodeji léčiv. Sdělení mělo reklamní účel a ilustrační charakter použitých prvků nebyl způsobilý vyloučit jejich povahu jako reklamy. 11. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečné a podané v souladu s požadavky správního řádu. Zdůrazňuje, že odpovědnost právnické osoby je konstruována na objektivním principu a že zavinění tudíž není znakem skutkové podstaty posuzovaných přestupků. Správní orgány se řádně zabývaly materiální stránkou přestupků. Jde o ohrožovací delikty, u nichž je společenská škodlivost typově předpokládána, a jednání žalobce ohrožovalo zájmy chráněné právní úpravou, zejména ochranu zdraví spotřebitelů při zacházení s léčivy. 12. K námitkám týkajícím se absence materiální stránky žalovaný odkazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně se již zabýval všemi příklady, které žalobce označuje za okolnosti vylučující společenskou škodlivost. Podle žalovaného nepostačuje, že nedošlo ke konkrétnímu následku, neboť škodlivost vyplývá již z povahy porušení právních povinností. Žalobce poskytoval prostor k nabízení léčiv nejasného původu, což je v přímém rozporu se systémem ochrany veřejného zdraví. 13. K námitkám ohledně odpovědnosti právnické osoby podle § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky žalovaný konstatuje, že žalobce v řízení neuvedl ani neprokázal žádné konkrétní kroky, jež by bylo možno považovat za vynaložení veškerého úsilí, které by mohlo vést ke zproštění odpovědnosti. Podle žalovaného nelze za liberační důvod považovat ani dobrou víru žalobce, ani jeho interní organizační nastavení. Žalovaný proto považuje tuto námitku za účelovou a nepodloženou. 14. Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti uložené pokuty žalovaný opět odkazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Pokuta byla uložena hluboko pod zákonným maximem; žalobce neprokázal, že by měla likvidační účinek. Žalobce nepředložil žádné aktuální ekonomické údaje, které by jeho tvrzení osvědčily; správní orgány při stanovení výše pokuty nevybočily z mezí správního uvážení. 15. Na základě uvedeného žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení. IV. Replika žalobce 16. Žalobce v replice rozvádí svou stávající argumentaci. K námitce absence definičních znaků reklamy žalobce uvádí, že se správní orgány nezabývaly klíčovým prvkem zákonné definice – existencí prokazatelného propagačního záměru. Nebyl prokázán žádný úmysl či objektivní okolnost, která by svědčila o tom, že sporné sdělení mělo podporovat prodej konkrétního zboží. Text v kategorii „Pro kuřáky“ byl čistě informativní a neobsahoval žádné výzvy k nákupu ani jiné reklamní prvky. Žalobce rovněž odmítl, že by pouhé stanovení provize z prodeje v dané kategorii svědčilo o reklamním účelu sdělení; šlo podle něj o standardní součást jeho obchodního modelu, nikoliv o indikaci reklamy. Správní orgány nadto dostatečně neodůvodnily, proč považovaly sdělení za reklamu, a nevypořádaly se s námitkou absentujícího propagačního účelu. 17. K materiální stránce přestupku žalobce opakuje, že nedošlo k žádné újmě ani reálnému ohrožení chráněného zájmu. Argumentace žalovaného, podle níž je škodlivost u ohrožovacích deliktů dána automaticky, je v rozporu s judikaturou, která ve výjimečných případech připouští nenaplnění