4 As 155/2018 — Nejvyšší správní soud

18 A 58/2025- 125 - text 17 pokračování 18 A 58/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobců: a) městys Budišov sídlem Budišov 360, 675 03 Budišov b) obec Hodov sídlem Hodov 54, 675 04 Hodov c) obec Nárameč sídlem Nárameč 7, 675 03 Nárameč d) obec Oslavička sídlem Oslavička 39, 675 05 Rudíkov e) obec Osové sídlem Osové 14, 594 01 Velké Meziříčí f) obec Rudíkov sídlem Rudíkov 318, 675 05 Rudíkov všichni zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Douchou sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti: Správa úložišť radioaktivních odpadů sídlem Dlážděná 6, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátem Mgr. et Mgr. Janem Kořánem sídlem Opletalova 55, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 20. 5. 2025, č. j. MZP/2025/290/384 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Úvod a vymezení věci 1. Soud se v tomto rozsudku opětovně zabývá problematikou stanovení průzkumného území pro zvláštní zásahy do zemské kůry za účelem zjištění vhodných podmínek pro možnost vybudování podzemního úložiště vyhořelého jaderného paliva. Nynější žalobci jsou obcemi, jejichž území se nachází v tzv. lokalitě Horka. Ta je společně s lokalitami Březový potok, Hrádek a Janoch jednou ze čtyř lokalit vybraných pro stavbu budoucího hlubinného uložiště (jedná se o užší výběr z původně 9 lokalit; cílem je vybrat jednu finální a jednu náhradní lokalitu). 2. Žalobami obcí z lokalit Hrádek a Janoch se již zdejší soud v nedávné době na podkladě v mnohém obdobných námitek zabýval. Nyní nemá důvod se od jejich závěrů, stejně jako východisek starší judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS), odchýlit. Vycházel tedy především z toho, že žalovaný nemusel při poměřování dotčených veřejných zájmů zohlednit i možný konečný účel geologického průzkumu, tj. vlastní realizaci hlubinného uložiště. 3. K rekapitulaci věci soud především zdůrazňuje, že osoba zúčastněná na řízení (dále jen žadatelka, popř. SÚRAO) podala žádost o stanovení průzkumného území. Této žádosti vyhověl žalovaný (samostatně jako ministerstvo) rozhodnutím z 17. 10. 2024, č. j. MZP/2023/560/381, a stanovil průzkumné území Horka pro zvláštní zásahy do zemské kůry pro zajištění vhodných geologických, strukturních, hydrogeologických, geomechanických a geochemických podmínek pro možnost vybudování podzemního úložiště vyhořelého jaderného paliva a ostatních radioaktivních odpadů na dobu do 31. 12. 2032 (PÚ Horka). 4. Žalobci společně s dalšími obcemi v lokalitě podali proti tomuto rozhodnutí rozklad, jenž ministr životního prostředí (samostatně jako ministr; společně s ministerstvem dále jako žalovaný) v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí žalovaného potvrdil (napadené rozhodnutí). Odmítl, že by podaná žádost byla nepřípustná. Zejména pak zdůraznil, že geologický průzkum má pouze ověřit vhodnost lokality a že není předem jisté, zda bude úložiště v dané lokalitě vůbec realizováno. S odkazem na judikaturu NSS uvedl, že v této fázi nelze požadovat vážení veřejných zájmů vztahujících se až k samotné výstavbě úložiště. Ministerstvo se proto správně zabývalo jen těmi námitkami, které souvisejí s průzkumnými pracemi jako takovými. Otázky alternativního řešení (úložiště v zahraničí, jiná lokalita, jiné technologie) s předmětem řízení nesouvisí, žalovaný neřeší umístění úložiště či státní strategii nakládání s radioaktivními odpady. Ministr ovšem připomněl závazky vyplývající z evropského práva, podle nichž nese stát primární odpovědnost za vlastní odpad. 5. K problematice ochrany vod podotkl, že námitky převážně směřují k samotné výstavbě úložiště, nikoli k průzkumným pracím. Připomněl, že zjištění hydrogeologických poměrů je právě cílem průzkumu a že bez prvotních geologických informací nelze hodnotit hypotetický budoucí vliv stavby. Riziko ohrožení podzemních vod vlastním průzkumem označil na základě podkladů za minimální. Dále zdůraznil, že povolení průzkumného území neznamená povolení zásahů do chráněných prvků přírody; pro každý konkrétní zásah bude nutné získat samostatné povolení příslušných orgánů ochrany přírody. Podmínka č. 4 rozhodnutí je podle ministra formulována vědomě obecně jako vodítko pro projekt geologických prací. Umístění vrtů v území se zvláštním režimem nelze plošně vyloučit, ale každý zásah bude posuzován individuálně. K otázce dopadů na vlastnická práva a rozvoj území obcí ministr uvedl, že možná „stigmatizace území“ není důsledkem aktuálního stanovení PÚ Horka, protože nad umístěním úložiště v lokalitě se uvažuje již dlouhodobě a veřejně. Stanovení průzkumného území naopak může vést i k jejímu budoucímu vyřazení. II. Obsah žaloby 6. Žalobci se bránili podáním společné žaloby, v níž se závěry žalovaného nesouhlasili. Podle nich správní rozhodnutí zasahují do jejich ústavně zaručeného práva na samosprávu a na udržitelný rozvoj území. Navrhli, aby soud rozhodnutí obou stupňů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vznesli celkem 4 žalobní body: 7. Žalobci především (A.) namítali, že správní orgány měly zohlednit konečný účel stanovení průzkumného území, kterým je budoucí výstavba hlubinného úložiště radioaktivního odpadu. Vzhledem k pokročilé fázi výběru lokality (počet posuzovaných lokalit byl již zúžen a pravděpodobnost pokračování procesu je tedy vysoká) bylo nutné již ve stadiu stanovení průzkumného území poměřovat veřejný zájem na dalším průzkumu a případné výstavbě úložiště s jinými kolidujícími veřejnými zájmy. Popřípadě náležitě zohlednit možnost ukládání radioaktivního odpadu v zahraničí. S ohledem na pokročilou fázi projektu odmítli další relevanci dřívějších rozhodnutí NSS, na něž odkázal žalovaný; rozhodnutí NSS nadto považují za problematická – zdejší soud by se měl od jejich závěrů odchýlit. 8. Žalobci dále (B.) namítají, že správní orgány nedostatečně posoudily kolidující veřejné zájmy, zejména na úseku ochrany vod, přírody a krajiny, krajinného rázu, vlastnického práva a udržitelného rozvoje dotčených obcí. Žalobci popsali význam a citlivost území, včetně výskytu vodních zdrojů, přírodního parku, prvků územního systému ekologické stability (ÚSES) a chráněných druhů. Tvrdí, že žalovaný žádný z těchto zájmů neindividualizoval ani nepoměřil s deklarovaným zájmem na umístění hlubinného úložiště; zčásti tyto námitky vztáhli již k provádění geologického průzkumu. 9. Dalším okruhem námitek (C.) je poukaz na nemožnost obrany proti projektu geologických prací. Podle žalobců projekt zásadně určí rozsah a míru zásahu do území, avšak není zveřejňován souběžně s rozhodnutím a není proti němu k dispozici žádný procesní prostředek. Projekt měl být předložen již v rámci nynějšího řízení, aby bylo možno účinně hájit práva dotčených obcí. 10. Konečně žalobci rovněž namítají (D.), že žalovaný postupoval podle nesprávné právní úpravy, tj. zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu (geologický zákon), a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Podle žalobců měl být případně aplikován zvláštní zákon o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm (zákon č. 53/2024 Sb.) předpokládaný v § 108 odst. 4 zákona č. 263/2016 Sb., atomový zákon, jenž v době podání žádosti ještě nebyl účinný. Žádost SÚRAO proto nebyla přípustná. III. Vyjádření žalovaného a žadatelky 11. Žalovaný ve svém vyjádření z 22. 8. 2025 navrhl zamítnutí žaloby. Žalobní námitky byly dle něj uplatněny předčasně, resp. mimo rámec řízení o stanovení průzkumného území, případně byly vypořádány v napadeném či prvostupňovém rozhodnutí. Obdobně argumentovala i žadatelka ve svém vyjádření k věci z 23. 9. 2025. 12. K žalobnímu bodu A. žalovaný zdůraznil, že stanovení průzkumného území slouží výhradně k ověření geologických a souvisejících parametrů lokality, tedy k posouzení, zda je vůbec způsobilá postoupit v procesu výběru (s ohledem na význam záměru je nutné provést důkladný průzkum). Stále se přitom i po snížení počtu lokalit jedná o fázi výběru, nikoli povolování výstavby hlubinného úložiště; stále se proto uplatní i dřívější judikatura NSS vztahující se k přípravě hlubinného úložiště, nikoli judikatura vztahující se k průzkumu budoucího ložiska nerostů. Poměřování veřejných zájmů vážících se k případné budoucí výstavbě by bylo v této fázi předčasné, neboť samotný výsledek průzkumu může kteroukoli z lokalit z procesu zcela vyloučit. Proto se žalovaný zabýval jen námitkami, které mají vztah k průzkumným pracím, nikoli k hypotetickému využití území. Žadatelka mj. zdůraz