5 Azs 47/2003 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 18/2025- 33 - text  21 19 Ad 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobkyně: MUDr. X, narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/135794-925, a ze dne 29. 7. 2025, č. j. MPSV-2025/156160-925, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 24. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/135794-925, se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. 7. 2025, č. j. MPSV-2025/156160-925, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/135794-925 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 11. 4. 2025, č. j. 23237/2025/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 26. 3. 2025. 2. Dále se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2025, č. j. MPSV-2025/156160-925 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 25680/2025/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán nepřiznal žalobkyni doplatek na základě žádosti ze dne 26. 3. 2025. II. Žalobní body 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná z důvodu důkazní nouze, žalovaný nevysvětlil, na základě jakých úvah a podkladů dospěl k přijatým závěrům. 4. Rozhodnutí obsahují nepravdivé peněžní částky, nesouhlasí s částkami v doložených dokladech, nesouhlasí příjmy, v březnu 2025 a v prosinci 2024 nebyl žalobkyni vyplacen starobní důchod. 5. Žalobkyně je chráněnou osobou ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). 6. Přiměřené náklady na bydlení (5 474,52 Kč) jsou nízké a nesmyslné, jen za energie platí žalobkyně zálohu 5 800 Kč měsíčně, potřebuje zaplatit spotřebu plynu, vody, elektřiny. 7. Není zřejmé, proč finanční poměry žalobkyně byly posouzeny pouze ve 2 dnech (1. 3. 2025 a 31. 3. 2025) z celého rozhodného období. Žalovaný nepřihlédl k výpisu z účtu syna žalobkyně. Rozhodnutí nezohlednila platby za pečovatelské služby. Nebyl zohledněn zdravotní stav, platby za televizní a rozhlasové poplatky, pokles majetku na účtech. Nebyl zohledněn nepřiznivý zdravotní stav žalobkyně. Nerozumí, proč žalovaný ve věci doplatku na bydlení potvrdil prvostupňové rozhodnutí, ač napsal, že správní orgán I. stupně nepostupoval správně. 8. Žalovaný není konzistentní, neboť v jiném rozhodnutí (ze dne 7. 5. 2024, č. j. MPSV-2024/109299-911) napsal že účastnice řízení spadá do výjimek v ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyni je 86 let, trpí nesčetnými zdravotními problémy a pobírá starobní důchod, nerozumí, že by neměla být považována za osobu v hmotné nouzi. Měla by být za tuto osobu považována automaticky, bez ohledu na splnění ostatních kritérií, když spadá do skupiny chráněných osob. 9. Žalobkyně uzavřela, že by jí měl být přiznán doplatek na bydlení minimálně ve výši 5 260 Kč od března 2025, měla by být považována za chráněnou osobu v hmotné nouzi ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, měl jí být přiznán příspěvek na živobytí. III. Vyjádření žalovaného 10. Nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě v hmotné nouzi dle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob dle § 9 odst. 2, tj. po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nejvýše však do výše 35 % příjmu, nedosahuje částky živobytí. Správní orgán vysvětlil, jaké hodnoty do výpočtu zohlednil. Příjem žalobkyně započetl ve výši 70 % starobního důchodu dle v souladu s § 9 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. Příjem společně posuzované osoby byl započten ve výši 0 Kč, přiměřené náklady na bydlení byly stanoveny v maximální možné výši 35 % příjmu. 11. Žalovaný k námitce žalobkyně, že v prosinci 2024 a březnu 2025 neobdržela starobní důchod, uvedl, že žalobkyně je kryta dávkou sociálního pojištění starobní důchod, který je jí pravidelně vyplácen. Vzhledem k výplatnímu termínu 2. dne v měsíci, připadne-li tento den na den pracovního volna, je jí důchod zaslán před tímto dnem, tudíž v některých případech v předchozím kalendářním měsíci (30./31. den). Správní orgán vzhledem k tomu, že se jedná o pravidelně vyplácený starobní důchod, nepovažuje situaci, kdy k výplatě došlo technicky den před začátkem kalendářního měsíce, za podstatný pokles příjmů, neboť je žalobkyni důchod pravidelně poskytován. Nadto v tomto případě v rozhodném období prosinec 2024 až únor 2025 byl žalobkyni starobní důchod vyplacen celkem třikrát, dvakrát v lednu ve výši 22 096 Kč a 22 476 Kč a jednou v únoru ve výši 22 463 Kč. Započtená částka příjmu tedy odpovídá také skutečně vyplacenému příjmu. 12. Částka živobytí byla žalobkyni stanovena v maximální výši dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi s připočtením nákladů na dietní stravování, pro souběh diet je započtena nejvyšší z nich. Společně posuzovaná osoba má stanovenu částku živobytí dle § 24 odst. odst. 1 písm. g) zvýšenou o částky dle § 25, 26 a 27 zákona. Vzhledem k tomu, že příjmy společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení jsou v rozhodném období vyšší než částka živobytí 9 748 Kč, nárok na dávku nevznikl. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v témže období nevznikl nárok na příspěvek na živobytí, nesplnila podmínku pro nárok na doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi. Správní orgán tedy posuzoval, zda lze žalobkyni přiznat doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2 věty druhá zákona, kdy lze doplatek na bydlení přiznat také osobě, které nebyl příspěvek na živobytí přiznán z důvodu, že příjem přesáhl částku živobytí, ale nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí. Pro posouzení tohoto nároku jsou použity stejné hodnoty jako u příspěvku na živobytí, tedy příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení 10 166,98 Kč, v tomto případě v maximální zákonné výši 35 % příjmu, částka živobytí 9 748 Kč a 1,3násobek částky živobytí 12 748,40 Kč (jde o překlep, správně 12 672,40 Kč – pozn. soudu). Vzhledem k tomu, že je 1,3násobek částky živobytí vyšší než započtený příjem, lze dávku přiznat s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Správní orgán proto hodnotil celkové sociální a majetkové poměry žalobkyně a společně posuzované osoby a vzal při tomto hodnocení v úvahu výši finančních prostředků na účtu žalobkyně a spoluposuzované osoby, hodnotil vlastnictví nemovitého majetku a dlouhou dobou nezaměstnanost spoluposuzované osoby. Správní orgány uvážily, že celkové sociální a majetkové poměry brání přiznání doplatku na bydlení, zejména s přihlédnutím k poměrům společně posuzované osoby, která se svou pasivitou významně podílí na sociální situaci rodiny ve smyslu § 15 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Doplatek na bydlení dle ustanovení § 33 odst. 2 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi je dávkou fakultativní, jejíž přiznání závisí na správním uvážení správního orgánu. Žalovaný má za to, že správní orgán nepřekročil meze správního uvážení, když zohlednil majetkové a sociální poměry žalobkyně a dávku nepřiznal. 14. K námitce žalobkyně, že nebyly zohledněny skutečné náklady na bydlení, žalovaný uvedl, že v tomto řízení byl hodnocen nárok žalobkyně, nikoli výše dávky. Nájemné a zálohy na energie a služby by mohly být zohledněny až ve výpočtu dávky, nikoli při hodnocení splnění podmínek nároku na dávku. IV. Obsah správního spisu 15. Správní orgán prvního stupně rozhodl dne 11. 4. 2025 (č. j. 23237/2025/AAE) o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí na základě žádosti podané dne 26. 3. 2025. Jako společně posuzovaná osoba byl uveden syn účastnice řízení, tyto osoby užívají na základě nájemní smlouvy byt na adrese trvalého bydliště. Náklady na bydlení v rozhodném období, tj. v měsíci březnu 2025, činí 21 240 Kč, z toho nájemné činí 14 570 Kč, záloha za vodné a stočné činí 840 Kč, úklid domu činí 720 Kč, osvětlení domu činí 60 Kč, likvidace domovního odpadu činí 140 Kč a záloha na plyn činí 3 650 Kč a záloha na elektřinu činí 1 260 Kč. Účastnice je starobní důchodce, v rozhodném období podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona o pomoci v hm