19 Ad 20/2025 – Městský soud v Praze

19 Ad 20/2025- 43 - text  8 19 Ad 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: Ing. T. J., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 18. 6. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 2. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí odejmulo žalobci invalidní důchod ode dne 10. 3. 2025 podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. II. Žalobní body 2. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím. Zdůraznil, že v rámci námitkového řízení změnila žalovaná posudkovou položku. Tato změna vedla ke zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti z 20 % na 25 %, přičemž však nebyla srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna změna posudkové položky, ani samotná míra poklesu pracovní schopnosti. Rozpor mezi posudky obou stupňů řízení je důkazem, že zdravotní stav žalobce nebyl náležitě a jednotně posouzen a žalovaná nevěnovala posouzení zdravotního stavu žalobce dostatečnou péči. Není zřejmé, proč došlo ke změně právního hodnocení téhož skutkového stavu. 3. Rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj nevyplývá, proč žalovaná shledala pokles pracovní schopnosti právě ve výši 25 %, proč byla zvolena právě posudková položka 6b, a jaká konkrétní funkční omezení vedla k závěru o neexistenci invalidity. V posudku se uvádí, že zdravotní stav je již dlouhodobě stabilizovaný, na postižení je žalobce dobře adaptován. Přitom není konkrétně doloženo, jakým způsobem se tato stabilizace projevuje v denním životě a pracovním výkonu žalobce. Stabilizace onemocnění není synonymem pro zachování pracovní schopnosti - nelze vyvozovat, že stabilizovaný zdravotní stav automaticky znamená nízkou míru funkčního postižení. Žalovaná opomněla dostatečně posoudit vliv onemocnění na celý pracovní potenciál ve vztahu k dřívějšímu povolání, dosaženému vzdělání, věku a možnostem rekvalifikace. 4. Dle posudkového závěru je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., oddíl A, položka 6b přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopností pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Nabízené rozmezí je však 25 až 40 %. Žalovaná neuvedla, proč stanovila pouze minimální hranící rozmezí, a to zejména s ohledem na to, že došlo k operačnímu zákroku na srdci, který představuje zásah do životně důležitých funkcí a často vyžaduje dlouhodobou rekonvalescenci, omezení fyzické zátěže, farmakologickou léčbu a sledování. Hodnocení působí formalisticky, bez řádného individualizovaného posouzení dopadů na schopnost vykonávat pracovní činnost. Posudek obsahuje pouze obecné konstatování bez podrobnějšího odůvodnění, proč byl zvolen právě dolní limit daného rozmezí. Použití dolní hranice rozpětí je nezdůvodněné nebo subjektivně odůvodněné sociálními faktory (vysokoškolské vzdělání, adekvátní pracovní pozice), což je v rozporu se zákonem, protože invalidita se má hodnotit primárně na základě zdravotního stavu, nikoli dosaženého vzdělání. 5. Posudek uznává závažné kardiologické onemocnění, jde o vážné srdeční postižení, které samo o sobě může být důvodem pro vyšší než 25 % pokles pracovní schopnosti. Závěr o schopnosti vyjít do 5. patra nebo o dobré reakci na zátěž je jednostranně vybrán a nevypovídá komplexně o pracovní výkonnosti v běžném pracovním režimu. Ejekční frakce do 0,35-0,50 je nižší než normální, což by dle vyhlášky mělo znamenal vyšší pokles výkonnosti než jen lehký. Jde o procentuální hodnotu, která se běžně pohybuje kolem 60 %. 6. V posudku se připouští, že jde o vrozenou, chirurgicky korigovanou, ale trvale funkčně nedokonale řešenou vadu s potřebou trvalého kardiostimulátoru, což je důvod pro uznání chronické invalidity. Nezohledňuje se kombinace více postižení (vrozená vada, poruchy vedení, chirurgické řešení, zbytková systolická dysfunkce), ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity by mělo být použito komplexní posouzení s preferencí položky s nejvyšším dopadem. 7. Ze zdravotnické dokumentace a posudků vyplývá, že v určité fázi řízení byl pokles pracovní schopnosti žalobce stanoven na 40 %, zatímco v napadeném rozhodnutí již pouze na 25 %, a to bez doložení jakéhokoli objektivního zlepšení zdravotního stavu. Naopak, žalobce doložil zhoršení zdravotního stavu z důvodu progrese primární diagnózy do chronického srdečního selhání. Pokud zdravotní stav zůstal nezměněn nebo se spíše zhoršoval, není možné bez logického a odborně podloženého vysvětlení snížit míru poklesu pracovní schopnosti. Žalovaná tak nepřesvědčivě a nekonzistentně hodnotila tentýž skutkový stav, což zakládá pochybnosti o správnosti a úplnosti posouzení a vede k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je žalovaná ve správním řízení vázána posudkem lékaře Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) podle ust. § 6b odst. 2 písm. a) a ust. § 8 odst. 1 písm. a) a odst. 7 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Posouzení zdravotního stavu a invalidity je otázkou medicínskou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku Institutu o invaliditě ze dne 29. 5. 2025, jenž byl vyhotoven pro účely řízení o námitkách posudkovým lékařem žalované, který zdravotní stav a invaliditu posoudil ve smyslu výše zmíněného ustanovení tak, že se u žalobce sice jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, žalobce však není invalidní, a to ani pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 25 %, den zániku invalidity je 11. 2. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX (Postižení srdce a oběhové soustavy), oddílu A (Postižení srdeční), položce 6b (Postižení po operačních a intervenčních zákrocích na srdci a velkých cévách - lehké snížení výkonu při obvyklém tělesném zatížení), přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro uvedené zdravotní postižení je dána míra poklesu pracovní schopnosti rozmezím 25 - 40 %. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena dolní hranicí daného procentního rozmezí, tedy ve výši 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ustanovení § 4 citované vyhlášky nemění. 9. Lékař první instance Institutu hodnotil zdravotní postižení žalobce dle kapitoly IX, oddílu A, položky 1b přílohy k citované vyhlášce s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. 10. Rozdílná aplikace posudkových kritérií (změna položky a změna procentní míry poklesu pracovní schopnosti) nevede ke změně posudkového závěru. Po novém posouzení zdravotního stavu žalobce činí pokles jeho pracovní schopnosti pouze 25 %. Nejsou tak i nadále splněny podmínky pro trvání invalidity, proto žalovaná shledala námitky jako nedůvodné. IV. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 12. Žalobce požádal o invalidní důchod dne 23. 10. 2013, invalidní důchod mu byl přiznán rozhodnutím ze dne 3. 2. 2014, č. j. X, a to od 10. 4. 2013. 13. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 19. 2. 2025 mu byl invalidní důchod odejmut, neboť podle posudku Institutu poklesla pracovní schopnost o 20 %, den zániku invalidity dne 11. 2. 202