19 Az 23/2025 – Městský soud v Praze

19 Az 23/2025- 43 - text 19 19 Az 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: P. M., narozená dne X státní příslušnost: Ruská federace bytem X zastoupená advokátem Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2025, č. j. OAM-1605/ZA-ZA11-BA06-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2025, č. j. OAM-1605/ZA-ZA11-BA06-2024, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Žalobní body 2. Žalobkyně v žalobě shrnula důvody pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR“). Žalobkyně je v české společnosti hluboce integrována, mluví plynně česky, vede zde veškerý svůj osobní život, bojuje s psychickými problémy, s kterými by si v Rusku jen těžko poradila. Odmítá vrátit se do Ruska, neboť nesouhlasí s agresí, kterou putinovský režim rozpoutal jak navenek vůči Ukrajině, tak i uvnitř v ruské společnosti, tedy vůči svým občanům. Žalobkyně nesouhlasí s kroky ruské vlády a ze země na protest a z důvodu nesouhlasu s válkou odcestovala do ČR, neboť zde předtím studovala. Nedokáže si představit žít v zemi s režimem, který uplatňuje Putin. Odmítá žít v nesvobodě, ve společnosti, která většinově schvaluje vraždění Ukrajinců. Nedovede si představit, jak by mohla v Rusku žít, aniž by skončila ve vězení za odpor k válce, násilí vůči ženám, diskriminaci a útisku LGBT komunity. Sleduje z médií a od známých přes internet případy, kdy jsou liberálně smýšlející občané Ruska diskriminováni, vězněni, či dokonce zmizí. Současné Rusko považuje za tyranii, resp. diktaturu, která potírá a pošlapává základní lidská práva občanů (jakož i cizinců žijících na ruském území), nutí občany k podpoře agrese a válečných zločinů, legitimizuje korupci. Dalším důvodem, který znemožňuje (minimálně přechodně) návrat do Ruska je její špatný psychický stav. V důsledku liberálního smýšlení se žadatelka při zahájení ruské agrese rozešla i s rodinou (matkou), ruská společnost je pro ni nepochopitelná. Nedokázala by mlčet a skončila by tak jistě jako ostatní odpůrci režimu a nesvobody, ve vězení a jako oběti fyzického a psychického týrání. V kombinaci s jejími psychickými problémy by taková situace byla život ohrožující. Již před definitivním odchodem z Ruska nesouhlasila s tehdejší politikou vlády a Putina, proto také pobývala mnohem raději v ČR. V ČR (a také v Miláně v Itálii) se účastnila demonstrací proti Putinovi a jeho agresi. Také po příjezdu do ČR repostovala na sociálních sítích proti-putinovská hesla a příspěvky. 3. Žalobkyně žalovanému předložila aktuální zprávu Human Rights Watch obsahující relevantní informace. Žalovaný tuto informaci odmítl, nesrozumitelně uvedl, že „vyjádření nepoužil jako další samostatný podklad pro vydání rozhodnutá ve věci a přihlédl k němu pouze podpůrně.“ Základní žalobní námitkou žalobkyně je nedostatečně zjištěný skutkový stav v důsledku obstarání pouze zcela obecných informací, které nedostačují k řádnému zhodnocení azylově relevantních tvrzení žalobkyně. Správní orgán obsah zpráv hodnotil selektivně, pasáže, které svědčí ve prospěch obav žalobkyně, záměrně nevyužívá. Skutkový stav je zcela v rozporu se zkreslenými závěry správního orgánu. 4. Správní orgán opomněl, že žalobkyně opakovaně veřejně prohlašovala, že Rusko je agresor, razantním způsobem odsuzuje válku, pomáhala uprchlíkům z Ukrajiny, účastnila se shromáždění proti Putinovi a jeho válce. Žalobkyně taktéž zprostředkovávala pomoc a sdílela a sdílí protiválečné (a někdy i protiruské) příspěvky na sociálních sítích. Žalobkyně také opakovaně uvádí, že je obecně známo, že to, co je umístěno a zveřejněno na internetu, tam zůstane, úplné smazání není fakticky možné, jediné, k čemu dochází, je omezená míra zobrazení. Pro osoby, které jsou znalé v oblasti kybernetiky, je nalezení historie příspěvku a jeho skutečného původce záležitostí několika málo minut (přičemž je nesporné, že v oblasti kybernetických útoků, hackingu a získávání citlivých dat jsou ruské úřady v evropských státech velmi aktivní). V případě lustrace žalobkyně na území Ruské federace by takovou lustraci pravděpodobně prováděli pracovníci FSB. Aktivity žadatelky jsou v Ruské federaci postižitelné buď odnětím svobody až na 15 let ve věznici se zvýšenou ostrahou, nebo, alternativně, účastí jako vojáka ve válce proti Ukrajině (podle posledních zpráv jsou ženy stále ve větší míře za trest vysílány na frontu zabíjet Ukrajince). 5. Žalobkyně nesouhlasila ani s odůvodněním žalovaného, že její žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podaná s přílišným zpožděním. V tomto ohledu žalovaný nezvážil, jakým způsobem se situace v Rusku vyvíjí a k jakým změnám došlo od doby, kdy žalobkyně posledně Rusko navštívila. Připouští, že ve vlasti doposud žádné ústrky nepocítila, ale to nepovažuje za relevantní, když rozhodování v azylových věcech musí zajistit ochranu před nebezpečím budoucím. Argumentaci žalovaného, že ji k podání žádosti vede pouze snaha o legalizaci jejího pobytu v ČR, označuje za nepřípadnou, když samotná podstata azylového řízení spočívá ve snaze žít na území ČR legálně s přiznaným statusem a ochranou. 6. Napadené rozhodnutí představuje i zásah do jejího práva na rodinný a soukromý život ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“). Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný trval na správnosti svého rozhodnutí, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, dbal námitek žalobkyně a vycházel z podkladů s objektivními informacemi. Ve vyjádření shrnul tvrzení žalobkyně plynoucí z poskytnutí informací k žádosti týkající se její politické aktivity. Zdůraznil, že žalobkyně po celou dobu správního řízení žádnou z jí tvrzených politicky motivovaných aktivit nedoložila, přestože měla prostor tak učinit. Žalobkyně se zúčastnila pouze tří demonstrací proti válce na Ukrajině, i když jí nic nebránilo pokračovat v takové aktivitě i nadále. Žalovaný o politické aktivitě žalobkyně pochybuje i z toho důvodu, že žalobkyně už politicky aktivní není ani v online prostoru, když sama uvedla, že po ztrátě tabletu, a tedy přístupu ke svému starému instagramovému účtu, žádné protiruské příspěvky nesdílí. 8. Žalobkyně netvrdila žádné problémy s ruskými orgány, trestní stíhání její osoby, ani lustrace při překračování ruských hranic. V podání žádosti spatřuje žalovaný zneužití institutu mezinárodní ochrany, neboť v ČR žalobkyně dlouho před podáním žádosti žila a studovala, přičemž následně přišla o pobytové oprávnění a neměla možnost, jak ho získat jinou cestou. Žádost žalobkyně nepodala ihned po příjezdu do ČR a ani bezprostředně po začátku války na Ukrajině. Ztížení možnosti ruských občanů a občanek získat pobytové oprávnění na území ČR po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu není důvodem, pro který by zde žalobkyně mohla žádat mezinárodní ochranu. 9. K námitce žalobkyně, že jí hrozí při návratu do vlasti problémy v návaznosti na její vyjadřovaný nesouhlas se současnou ruskou vládou, uvedl žalovaný, že žádná z účastí na demonstracích nebyla zatím žalobkyni k újmě, žalobkyně svůj názor v Rusku veřejně nikdy neprojevovala a ani v ČR už od ztráty přístupu ke svému starému instagramovému účtu neprojevuje. Žalovaný měl za to, že v žalobě tvrzená míra politické exponovanosti žalobkyně nekoresponduje s jejím jednáním. Ze zjištěných skutečností nelze usuzovat, že žalobkyni hrozí ve vlasti azylově relevantní pronásledování a svým dosavadním jednáním žalobkyně ani nezavdala ruským orgánům záminku nějak blíže se konkrétně na její osobu zaměřit. Žalobkyně pouze domýšlí krajní scénáře pro případ návratu do domovské země a vydává své domněnky za skutečnost. 10. Námitky o porušení ustanovení čl. 8 Úmluvy shledal žalovaný nedůvodnými, odkázal na judikaturu, podle které právo na rodinný a soukromý život je relevantní pro řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, nikoli podle zákona o azylu. IV. Obsah správního spisu 11. Dne 29. 11. 2024 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 5. 12. 2024 poskytla údaje k žádosti, uvedla, že se narodila v Ruské federaci, jejíž je i státní příslušnicí, hovoří rusky. K politickému přesvědčení uvedla, že se v roce 2022 zúčastnila protestů proti válce na Ukrajině v ČR i v italském Miláně. Protiválečný postoj vyjadřovala i v online prostoru, když na svém instagramovém účtu sdílela příběhy kritické vůči válce a ruskému režimu. Ji