2 A 1/2026 – Městský soud v Praze

2 A 1/2026- 22 - text 11 č. j. 2 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková Balková 1, 331 65 Tis u Blatna proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2025, č. j. KRPA-395615-11/ČJ-2025-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2025, č. j. KRPA-395615-11/ČJ-2025-000022-ZZC (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem vycestování. Doba zajištění žalobce byla podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné, neboť žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnil toliko obecnými úvahami bez toho, aby se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody. Závěr o nemožnosti aplikovat v žalobcově případě zvláštní opatření za účelem vycestování je vystaven pouze na žalobcově domnělé nedůvěryhodnosti, je nepřezkoumatelný a odporuje judikatuře Nejvyššího správního soudu. Žalobce namítal, že v jeho případě byly dány okolnosti, které odůvodňovaly užití mírnějších opatření. V této souvislosti považoval žalobce rovněž odůvodnění naplnění skutkové podstaty zajištění za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za nedostatečné a nemající oporu ve spisovém materiálu. 3. Žalobce poukazoval na skutečnost, že je držitelem pobytového oprávnění vydaného Polskou republikou dne 20. 1. 2025 s platností do 28. 1. 2025 (pozn. soudu: správně od 20. 11. 2025 do 28. 1. 2028), které předložil žalovanému k ověření. Žalobce se o návratovém rozhodnutí vydaném Maďarskou republikou dozvěděl až od žalovaného. Do toho okamžiku se domníval, že se na území ČR a EU pohybuje oprávněně. Žalobce navíc nemá žádnou informaci o tom, že by bylo vyvoláno konzultační řízení s Polskou republikou. Žalobce namítal, že existence pobytového oprávnění v jiném členském státě EU je relevantní skutečností, která významně oslabuje obavu z maření vycestování. Rovněž odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) ze dne 28. 4. 2011 ve věci C-61/11 PPU, podle nějž nelze uložit trest odnětí svobody neoprávněně pobývajícímu státnímu příslušníkovi třetí země pouze z toho důvodu, že v rozporu s příkazem k opuštění území tohoto státu v určité lhůtě setrvává na uvedeném území, aniž k tomu má legitimní důvod. 4. Rovněž doba trvání zajištění je v žalobcově případě stanovena v rozporu se zákonem. Stanovená doba 90 dnů je nepřiměřená a neodpovídá sledovanému cíli. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není patrné, jak žalovaný zhodnotil individuální situaci žalobce. 5. Závěrem žalobce namítal, že není přípustné paušalizované rozhodování ve věcech jednotlivých skupin zajišťovaných cizinců, přičemž právě napadené rozhodnutí je příkladem takového přístupu. Důvodem pro zajištění žalobce byla fakticky pouze domněnka žalovaného, že se žalobce nacházel na území ČR nelegálně, avšak nevzal na zřetel polské pobytové oprávnění, ani si neověřil jeho aktuální stav. Žalobce zde nepáchal trestnou ani jinou protiprávní činnost, dokonce si ani nebyl vědom toho, že se měl na území ČR nacházet neoprávněně. Nebylo prokázáno, že by žalobce návratové rozhodnutí nerespektoval, naopak chce vycestovat zpět do Polské republiky. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul zjištěný skutkový stav. Uvedl, že žalobce má aktivní návratový záznam v Schengenském informačním systému (dále jen „SIS“) ze dne 21. 11. 2025, který zadalo Maďarsko s platností do 21. 11. 2030. Žalobce pobýval na území ČR v rozporu s tímto návratovým záznamem a zároveň nebylo možné přistoupit k aplikaci mírnějšího opatření za účelem vycestování. Tím došlo k naplnění skutkové podstaty zajištění za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný po zhodnocení žalobcova chování, jeho pobytové historie a skutečnosti, že nerespektoval opatření Maďarska a neoprávněně odstranil ze svého cestovního dokladu udělený výjezdní příkaz, dospěl k závěru, že by uložením zvláštního opatření za účelem vycestování mohlo být vyhoštění žalobce zmařeno. Ohledně žalobcem předloženého polského pobytového oprávnění s platností od 20. 11. 2025 do 28. 1. 2028 žalovaný uvedl, že s Polskem bude vyvoláno konzultační řízení, na jehož základě bude rozhodnuto, do jaké země bude žalobce vyhoštěn. Délka zajištění byla stanovena s ohledem na předpokládanou složitost přípravy správního vyhoštění. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 19. 12. 2025 proběhla kontrola na adrese X, kde se nacházel žalobce, který na výzvu policie předložil X cestovní doklad č. X. Na straně 12 uvedeného cestovního pasu měl žalobce vytržený výjezdní příkaz č. X, který mu byl vydán dne 1. 6. 2025 s platností do 5. 6. 2025. Žalobce dále předložil polské povolení k pobytu č. X vydané dne 20. 11. 2025 s platností do 28. 1. 2028. Lustrací bylo zjištěno, že je žalobce veden v SIS jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení – žádající stát Maďarsko, ze dne 21. 11. 2025 s lhůtou pro vycestování do 28. 11. 2025. Na základě těchto zjištěných skutečnostní pojala hlídka policie podezření, že žalobce na území ČR pobývá neoprávněně, a proto byl žalobce zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 9. Z podkladových materiálů ve správním spise vyplývá, že s žalobcem bylo vedeno správní řízení pod sp. zn. X, v jehož rámci bylo dne 1. 6. 2025 žalobci vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR podle § 50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a byl mu vydán výjezdní příkaz č. X s platností do 5. 6. 2025. 10. Dne 20. 12. 2025 byl s žalobcem sepsán protokol o podání vysvětlení, do nějž uvedl, že je svobodný, bezdětný a zdravý. Žalobce uvedl, že naposledy vstoupil do schengenského prostoru v červnu roku 2024 do Maďarska, kde pobýval do listopadu roku 2024. Poté by žalobce v Polsku, kde si požádal o povolení k pobytu. Do ČR přicestoval v dubnu 2025 a když mu byla uložena povinnost opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, odcestoval do Polska. Zpět do ČR přijel dne 18. 12. 2025 na návštěvu kamaráda. Uvedl, že má povolený pobyt v Polsku a že nevěděl o maďarském návratovém rozhodnutí. Z toho důvodu ani neodcestoval. Žalobce dále uvedl, že v Polsku nikoho nemá, v zemi původu má rodiče a bratra. V ČR nevlastní žádný majetek, bydlí různě po kamarádech, adresu neuvedl. Dále uvedl, že nemá peníze na složení finanční záruky a že na území ČR není osoba, která by kauci mohla složit na místo žalobce. Má prostředky na vycestování do Polska, avšak nikoliv do X. Na území ČR nemá žádné vazby a není mu známa žádná překážka, která by znemožňovala jeho vycestování z území ČR. Domovská země je pro žalobce bezpečná, nic mu tam nehrozí a má se tam kam vrátit. Pokud by musel vycestovat do X, pojede za rodiči. Chtěl by se však vrátit do Polska. 11. Téhož dne vydal žalovaný napadené rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu, že žalobci uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Doba zajištění žalobce byla podle § 124b odst. 4 téhož zákona stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce naplnil skutkovou podstatu zajištění za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců tím, že ve stanovené lhůtě z území nevycestoval, a zároveň v jeho případě nebyly dány důvody pro aplikaci zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, které představují mírnější zásah do sféry cizince, neboť žalobce neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti správním orgánem uložené. K jednotlivým opatřením se žalovaný vy