2 Ad 19/2025- 47 - text
5 č. j. 2 Ad 19/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci
žalobkyně: X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2025 č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 6. 2025 č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2025 č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 3. 2025, č. j. X, jímž byla podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Podle posudku lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 20. 3. 2025 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 35 %.
2. V rámci řízení o námitkách byl lékařkou IPZS dne 30. 5. 2025 vypracován posudek o invaliditě, ve kterém posudková lékařka určila odlišnou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, kterou spatřovala v zdravotním postižení uvedeném v kapitole VI., položce 5b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. Z hlediska stupně invalidity tak dospěla lékařka IPZS v námitkovém řízení ke stejnému závěru, tedy že žalobkyně je nadále invalidní v I. stupni.
3. Žalobkyně v podané žalobě namítala nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu v předchozích řízeních, kdy bylo vycházeno pouze z neúplné zdravotnické dokumentace. Žalobkyně namítala, že její zdravotní postižení odpovídá kapitole VI, položce 5c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 60–70 %. S ohledem na další komorbidity, zejména úzkostně-depresivní poruchu, je třeba procentní míru poklesu pracovní schopnosti navýšit ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky. Žalobkyně navrhla vypracování nového posudku o invaliditě.
4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a citovala relevantní právní úpravu. Dále uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku lékařky IPZS ze dne 30. 5. 2025, přičemž lékařka IPZS po posouzení zdravotního stavu žalobkyně dospěla k závěru, že je invalidní v I. stupni. Žalovaná s ohledem na žalobkyní namítanou nesprávnost posouzení jejího zdravotního stavu navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Současně navrhla zamítnutí žaloby.
5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 21. 1. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Doba platnosti posudku byla stanovena do 31. 8. 2028 a datum změny stupně invalidity bylo stanoveno lékařským nálezem ze dne 29. 5. 2024. Posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý ustálený zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla idiopatická hypersomnie – porucha spánku. Porucha spánku byla hodnocena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 5b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti 45 %. Posudková komise považovala funkční postižení v rámci diagnostikované spánkové poruchy za středně těžkou formu vedoucí k omezení některých denních aktivit. Obtíže související s poruchou spánku a na poruchu osobnosti nasedající úzkostně depresivní příznaky ve smyslu snížené tolerance psychické i fyzické zátěže, celkového snížení energie, únavy a s tím související nevýkonnosti nelze od sebe striktně oddělit. Na stres reagovala žalobkyně zhoršením somatických problémů a somatické problémy vedly k zhoršení psychického stavu. Celkový obraz snížené psychické a fyzické výkonnosti i se zohledněním duševní poruchy odpovídal horní hranici procentního rozmezí. Porucha spánku a duševní porucha a s nimi spojená nízká tolerance zátěže umožňovaly žalobkyni pracovat pouze na zkrácený úvazek, negativně ovlivňovaly její produktivitu práce, schopnost zapojení do zaměstnání se stresovými momenty, tlakem na výkon, takže dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav měl větší vliv na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, než odpovídalo horní hranici procentního rozmezí výše uvedené položky. Proto byla tato zvýšena o 10 %, takže celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 55 %. Dokladovaná spánková porucha neodpovídala kapitole VI, položce 5c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. hypersomnie těžká forma, protože žalobkyně nesplňovala zde uvedená kritéria. Nešlo o poruchu s usínáním při chůzi, při jídle, rozhovoru, denní aktivity nebyly podstatně omezeny – zvládala péči o sebe i domácnost, o zvíře. Komise uvedla, že jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu by mohla být zvolena i anankastická porucha osobnosti a na ni nasedající úzkostně depresivní porucha, protože pokud by posudková komise zvolila jako hlavní tuto duševní poruchu, odpovídala by míra poklesu pracovní schopnosti kapitole V, položce 7b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, takže zvolená míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně by byla shodná jako u idiopatické hypersomnie, tj. 45 %. Pokud by posudková komise hodnotila jako hlavní onemocnění štítné žlázy, jednalo by se o postižení podle kapitoly IV, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. lehké funkční postižení, poruchy funkce štítné žlázy bez ohledu na etiologii, uspokojivě kompenzované při zavedené léčbě s mírou poklesu pracovní schopnosti odpovídající 15 %. V případě obezity I. stupně v péči obezitologa i s přihlédnutím k nadměrnému hromadění tuku v dolních končetinách šlo o míru poklesu pracovní schopnosti 10 % podle kapitoly IV, položky 14a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Vleklý bolestivý syndrom páteře by pro zjištěnou svalovou dysbalanci, občasné blokády, nepřítomnost kořenových příznaků vedl k míře poklesu pracovní schopnosti 5 % podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. minimální funkční postižení. Léčené alergické průduškové astma pod kontrolou, bez zjištěné obstrukce v dýchacích cestách odpovídalo 5% poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly X, oddílu B, položky 3a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Alergická rýma byla posudkově málo významná, omezovala pracovní schopnost maximálně o 5 % podle kapitoly X, oddílu A položky 3 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Gastroezofageální reflux, tj. zpětný tok žaludečních šťáv ze žaludku do jícnu kompenzovaný léčbou bez zjištěného zánětu jícnu nevedl k poklesu pracovní schopnosti. Obtíže způsobené intolerancí laktózy zaléčeny dodržováním nízkolaktózové diety a ztučnění jater s mírně vyššími jaterními testy pracovní schopnost žalobkyně prakticky neomezovaly. Zhojený stav po laparoskopickém odnětí žlučníku a operaci pupeční kýly pracovní schopnost žalobkyně neomezovaly. Opakující se infekce zejména dýchacích cest bez prokázaného závažnějšího imunodeficitu ovlivňovaly její pracovní schopnost minimálně. Posudková komise tedy uzavřela, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní, přičemž šlo o invaliditu II. stupně. Žalobkyně byla schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na fyzické a psychické schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byla schopna využít dosavadní znalosti a zkušenosti, zvládat jednoduché administrativní práce bez stresových momentů, bez zvýšené míry osobní odpovědnosti, se zohledněním osobního tempa, na zkrácení pracov