6 Azs 309/2016 — Nejvyšší správní soud

2 Az 15/2025- 73 - text  15 2 Az 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce X, nar. X státní příslušnost: X bytem X zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. OAM-248/ZA-ZA11-K18-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému právnímu zástupci žalobce JUDr. Petru Novotnému se přiznává odměna za zastupování ve výši 12 270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze, a to do 1 měsíce od nabytí právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. OAM-248/ZA-ZA11-K18-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), přičemž pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nebyla udělena ani doplňková ochrana ve smyslu § 14a téhož zákona. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že byl zkrácen na svých právech a rozhodnutí napadá v celém rozsahu. Žalovaný porušil § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen s. ř.), § 12 písm. b), § 14a a § 15a zákona o azylu. Žalovaný řádně nezjistil skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným okolnostem a v důsledku toho nesprávně aplikoval příslušná ustanovení zákona o azylu. 3. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Dle názoru žalobce se žalovaný nedostatečným způsobem vypořádal s jeho obavou, že bude pronásledován kvůli odmítnutí předvolání do armády a nasazení do boje. Svůj odpor k povolání na bojovou frontu žalobce ospravedlňoval výhradou svědomí a náboženského přesvědčení. Shrnul, že jeho přesvědčení ho opravňuje výkon branné povinnosti odmítnout. Přesto mu ale na Ukrajině za vyhýbání se vojenské službě hrozí trest, což považuje za nepřiměřené ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) (dále jen „kvalifikační směrnice“). 4. Ve světle čl. 10 kvalifikační směrnice a v souvislosti se svým odporem proti vojenské službě také žalobce vyjádřil obavu, že jeho akt vyhýbání se nástupu k ukrajinské armádě by mohl být ukrajinskými státními orgány vyložen jako projev souhlasu s ruskou agresí a jako podpora ruské strany, což by mohlo vést k jeho pronásledování. 5. Dle žalobce žalovaný k řádnému zjištění skutkového stavu ani neopatřil dostatečné množství podkladů, na základě nichž by bylo možné informovaně rozhodnout, když založena do spisu byla jen jedna zpráva o zemi původu, která obsahovala neaktuální a nepřesné informace. Nadto shromážděné podklady podle žalobce neodpovídají na žádné z otázek, které je třeba v jeho případě zodpovědět, tj. neumožňují vyhodnocení hrozeb. Dle žalobce měl žalovaný v napadeném rozhodnutí zejména přezkoumat přiměřenost trestu, který mu hrozí za neuposlechnutí povolávacího rozkazu. Ze správního spisu především neplyne, jaké jsou na Ukrajině tresty za dezertérství nebo vyhýbání se vojenské službě. Žalobce pak citoval zprávu Amnesty International o zahájených trestních stíháních odpůrců vojenské služby odvolávajících se na výhradu svědomí na Ukrajině v roce 2024. Z této zprávy vyplynulo, že od roku 2022 nebyla žádnému Ukrajinci umožněna alternativní civilní služba namísto povolání do boje. Citováno bylo i z vyjádření Benátské komise, že výhrada svědomí nesmí být zcela opomíjena ani v časech všeobecné mobilizace, přičemž odpůrce za žádných okolností nesmí být nucen nosit nebo použít zbraň. Žalobce dále namítal, že žalovaný rovněž pochybil, když během pohovoru s ním detailněji nezjišťoval jeho náboženské vyznání či jiné přesvědčení, které by mu ve výkonu vojenské služby mohlo bránit. 6. Žalobce rovněž rozporoval aplikaci tzv. vylučovací klauzule podle § 15a zákona o azylu na svůj případ. Argumentoval rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28, že nelze při vyhodnocování toho, co je vážným zločinem ve smyslu § 15a zákona o azylu, zvažovat pouze kvalifikaci činu ve vnitrostátním právu, ale je třeba v úvahu brát všechny individuální okolnosti případu. Uvedl, že se napravil a domníval se, že distribuci převážně konopí, bez ohledu na udělený trest, nelze subsumovat pod trestné činy natolik závažné, aby je bylo možné vnímat jako vážný zločin ve smyslu ustanovení § 15a zákona o azylu ve světle čl. 17 odst. 1 písm. b) kvalifikační směrnice. 7. Žalobce taktéž zmínil obavu z toho, jak se k jeho návratu na Ukrajinu postaví zbylí členové jeho rodiny, kteří mu vyhrožují ublížením na zdraví, jelikož ho vnímají jako zrádce, který odmítá bránit svou vlast. Podle žalobce bylo také namístě hodnotit případný zásah do jeho soukromého nebo rodinného života, neboť jeho obava z návratu vychází z konkrétních podkladů a zjištění. 8. Žalobce uzavřel, že mu měla být udělena alespoň doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, neboť mu v zemi původu hrozí skutečné nebezpečí vzniku vážné újmy jakožto civilistovi během válečného konfliktu. Jeho navrácení by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, a to konkrétně principem non-refoulement zakotveném v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „EÚLP“). 9. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 10. V podání, doručeném Městskému soudu v Praze dne 1. 8. 2025, žalobce žádal o nařízení ústního jednání ve věci, ustanovení tlumočníka a ustanovení právního zástupce. Následně zopakoval argumenty, které uváděl již v žalobě. Shrnul, že mu jeho víra neumožňuje aktivně se zúčastňovat bojů v domovském státě, za což mu hrozí trest. Takový postup měl založit pronásledování jeho osoby ve smyslu § 12 zákona o azylu. Dále se pro případ návratu cítil být válečným konfliktem ohrožen na životě, vyzdvihl své rodinné vazby v ČR a skutečnost, že se cítí integrován do české společnosti, pročež pociťuje stres z možného návratu do vlasti. Uvedl také, že lituje spáchaného trestného činu a po vykonání trestu se napravil. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný nejprve shrnul obavy z návratu tvrzené žalobcem a nosné argumenty žaloby. Žalovaný s argumenty žalobce nesouhlasil. Uvedl, že důvodem, pro který žalobce odmítá nastoupit k výkonu vojenské služby, je nutnost bojovat proti příbuzným a přátelům, které má kvůli otcově původu v Rusku, nikoli víra či svědomí, jak žalobce tvrdil až v žalobě. Z toho důvodu se žalovaný domnívá, že v napadeném rozhodnutí učinil přezkoumatelný a odůvodněný názor, že azylově relevantní nebezpečí v zemi původu žalobci nehrozí, když výkon vojenské služby je základní státoobčanskou povinností a záměr ukrajinského státu povolat bojeschopné muže k ochraně vlasti je legitimní. Tvrzení žalobce, že jeho neochota nastoupit do ukrajinské armády může být vyložena jako souhlas s ruským útokem, považuje žalovaný za nepodložené účelové tvrzení. Žalovaný se taktéž vymezil proti snaze žalobce bagatelizovat trestnou činnost, které se na území hostitelské země dopustil, když žalobcova trestná činnost je zjevně podřaditelná pod pojem vážný zločin tak, jak je předvídán ustanovením § 15a zákona o azylu. 12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 13. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, skutečnosti: 14. Dne 3. 3. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů k žádosti ze dne 6. 3. 2025 uvedl, že pochází z X, je X národnosti a hovoří česky, ukrajinsky, rusky a polsky. Vyznává pravoslavné křesťanství, není ale členem žádné politické strany a není ani jinak politicky aktivní. Je rozvedený, ale v současnosti znovu žije se svou bývalou manželkou a společnými dětmi v ČR. Obě dcery žalobce mají státní příslušnost X. Do ČR žalobce přicestoval v roce 2019 letecky. Před tím měla celá jeho rodina povolení k pobytu v Polsku, toto mělo vypršet asi až v roce 2020. Žalobce v Polsku podnikal. Víza udělená v jiných státech nemá, o mezinárodní ochranu v minulosti v ČR již žádal, to bylo už asi před 20 lety. Žalobce svůj zdravotní stav označil jako dobrý, s ničím se neléčí. Sdělil, že byl v ČR trestně stíhaný, 27. 2. 2025 byl po pěti letech podmíněně propuštěn. Ke své trestné činnosti uvedl,