2 Az 17/2025- 77 - text
16 2 Az 17/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci
žalobce: X, nar. X
státní příslušnost X
bytem X
zastoupený Dr. Stephanem Heidenhainem
advokátem se sídlem Laubova 2128/10, 130 00 Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky
se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-527/ZA-ZA12-P11-R2-2022
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-527/ZA-ZA12-P11-R2-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36 808 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobou, podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. OAM-527/ZA-ZA12-P11-R2-2022 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
Shrnutí žalobní argumentace
2. Žalobce v úvodu své žaloby zopakoval průběh předchozího řízení. Připomněl, že napadené rozhodnutí je již druhé v pořadí, kterým byla jeho žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta. Předchozí rozhodnutí neobstálo v soudním přezkumu. Obě rozhodnutí považoval za chybná. Nesouhlasil s odůvodněním, které zhodnotilo jeho žádost jako zjevně účelovou. Namítal, že toto konstatování zcela ignorovalo změnu situace v zemi původu, jelikož se dne 24. 2. 2022 stal z Ruské federace (dále jen „Rusko“) teroristický stát v důsledku napadení Ukrajiny.
3. V dalším z žalobních bodů žalobce rozporoval argumentaci žalovaného, dle které je doložené předvolání nevěrohodné. Žalobce byl přesvědčen, že předvolání pro něj představuje riziko nasazení do bojů proti Ukrajině. V této souvislosti připomínal zmiňovanou praxi, kdy vojáci byli nuceni podepsat kontrakty s ruským ministerstvem obrany.
4. Žalobce dále žalovanému vytýkal jeho optiku na Rusko, jakožto stát, který svým občanům garantuje přednosti právního státu. Žalobce upozorňoval, že v Rusku nefungují nezávislé soudy, zpochybňoval, že by žalovaný za současné situace mohl s jistotou prohlásit, že v Rusku dochází k dodržování zákonných ustanovení ruského práva, což žalovaný dovodil ze shromážděných zpráv, které žalobce rovněž nepovažoval za přesvědčivé.
5. Dalším žalobním bodem je nedostatečné odůvodnění neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 b) zákona o azylu, kdy žalovaný neposoudil otázku dopadu X národnosti žalobce, která je v Rusku menšinová, na skutkové okolnosti případu. Žalobce v této souvislosti akcentoval, že do armády Ruska jsou vzati hlavně muži z národnostních menšin. Proto nesouhlasil s absencí tohoto posouzení v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
6. Žalobce v neposlední řadě namítal, že mu přes názor žalovaného hrozí azylově relevantní riziko v podobě nástupu do bojů na ukrajinské frontě. Prvně upozorňoval, že ignorování vojenské povinnosti je v Rusku trestným činem. Dále zdůraznil, že nikdo nemůže být schopen garantovat, že by za současné situace nemohl být nasazen do bojů na Ukrajině. V této souvislosti zmínil situaci milionu vojáků Ruska, kteří v bojích padli nebo byli vážně zraněni.
7. S podobnou argumentací jako v předchozích bodech žalobce požadoval opětovně posouzení své žádosti dle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu, přičemž si byl jist, že jeho situace splňuje podmínky tohoto ustanovení.
8. Z těchto důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě
9. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve zrekapituloval obsah žaloby. Žalobní argumentaci nepovažoval za důvodnou. Tvrdil, že vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu a že jeho rozhodnutí je zákonné a přezkoumatelné. Tvrdil, že postupoval v souladu se závěry zrušujícího rozsudku zdejšího soudu. Dostatečně doplnil skutková zjištění o informace týkající se výkonu základní vojenské služby a následně provedl řádné posouzení. Žalobcovu žádost ovšem stále považoval za způsob legalizace pobytu za účelem studia. Zpochybnil žalobcův nesouhlas s válečným konfliktem na Ukrajině, jelikož se pasivně účastnil pouze jediného mítinku a následně se nijak proti válce neprojevoval. Žalovaný dále zpochybnil tvrzení o pronásledování žalobcova otce pro jeho názory ohledně Ukrajiny a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný rovněž namítal opožděnost podané žádosti, která navazuje na vypršení platnosti pobytového víza, v čemž spatřuje zjevnou účelovost.
10. Žalovaný zopakoval, že branná povinnost a povinná vojenská služba patří k základním státoobčanským povinnostem, načež se nelze domnívat, že by tyto povinnosti byly v Rusku uplatňovány diskriminačně.
11. Žalovaný zdůraznil, že si obstaral aktuální informace, které podporují jeho závěry. Konkrétně uvedl zjištění ohledně doručování předvolání vojenské správy, tresty za vyhýbání se vojenské službě a jejich aplikaci v praxi. Na základě těchto informací vyplynulo, že převažujícími sankcemi jsou pokuty, které nejsou nepřiměřené. Dále lze uzavřít, že informace nevypovídaly o tlaku na brance za účelem podpisu smlouvy, a že ruská legislativa nasazení branců před dokončením základní vojenské služby neumožňuje.
12. Žalovaný uzavřel, že obsah žalobních výhrad nemá potenciál vyvrátit správnost a zákonnost jeho úvah, které jsou v logickém sledu formulovány v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí dle něj neobsahuje vady, které mu žaloba vytýká. Z toho důvodu navrhl, aby soud žalobu zamítl.
IV.
Replika žalobce
13. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce zasláním repliky, ve které žalovanému vytkl, že nebere v úvahu skutečnost, že Rusko není právní státem nýbrž státem teroristickým.
14. Žalobce zároveň soudu navrhl provedení důkazu – dopisu své matky, obsahující její výpověď ohledně tvrzeného rizika, které žalobci v případě návratu hrozí v podobě účasti v bojích na Ukrajině. Přílohou tohoto přípisu žalobce zaslal soudu fotografie, na kterých má být zachycena jeho matka za účasti ruských vojenských příslušníků, kteří žalobce poptávali. K této skutečnosti mělo dojít na začátku srpna roku 2025. Žalobce zároveň vyslovil své přesvědčení, že by v případě své přítomnosti byl odveden do armády.
15. Dne 23. 9. 2025 žalobce doplnil svou repliku o zmíněný dopis v ruském jazyce, včetně vyjádření, ve kterém upřesnil obsah dopisu. Vysvětlil, že dopis, který je bez data, byl sepsán v srpnu roku 2025 jeho matkou. Žalobce ve své replice interpretuje slova a prosby své matky, která se přimlouvá za žalobce. Žalobce dále sděluje, že 13. července měla být jeho matka navštívena ruským Wojenkomatem. Účelem této návštěvy bylo pátrání po žalobci.
16. V replice ze dne 17. 4. 2026 žalobce poukázal na to, že se situace v Ruské federaci nezlepšila, stále více branců je nuceno podepsat smlouvu s ruskými ozbrojenými silami, jsou nasazováni do bojů na ukrajinské frontě, kde umírají. Na podporu tohoto tvrzení předložil článek z časopisu Der Spiegel ze dne 10. 5. 2026, č. 16/2026, v němž bývalý ruský voják Georgij Avaliani popisuje situaci, kdy on sám dezertoval v roce 2022 z ukrajinské fronty, kam se dostal jako konskript, nepodepsal zvláštní smlouvu. Dále poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 34 Az 10/2025, které řešilo obdobnou věc jako v případě žalobce, a přestože bylo rozhodnuto v neprospěch žalobce, soud konstatoval, že jeho žádost nelze označit za účelově podanou. Zdůraznil, že oproti řešenému případu se u žalobce jedná o jinou situaci, neboť žalobce je muslim a příslušník národnostní menšiny X, která byla častěji mobilizovaná, a z tohoto důvodu čelí velkému riziku, že bude nasazen do bojů na Ukrajině.
V.
Obsah správního spisu
17. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:
18. Dne 18. 5. 2022 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Dne 23. 5. 2022 žalobce poskytl údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, když uvedl, že se narodil ve městě X v X v Rusku. Je X národnosti a islámského vyznání. Dorozumí se česky, rusky a X. Nikdy nebyl členem žádné politické strany či skupiny ani se nepovažoval za politicky aktivního člověka. Do České republiky poprvé přicestoval 8. 12. 2019 letecky. V roce 2021 se dvakrát vrátil do Ruska na několik měsíců. Dne 20. 8. 2021 překročil české hranice naposledy. Cítí se zdráv. Důvodem, pro který podal svou žádost, je skutečnost, že se nechce vrátit do Ruska z důvodu branné povinnosti. Kdyby se vrátil do Ruska, šel by do armády a následně do války na Ukrajině, č