2 Az 23/2025 – Městský soud v Praze

2 Az 23/2025- 24 - text 2 Az 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. OAM-345/ZA-ZA11-HA13-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. OAM-345/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě namítal nedostatečné posouzení důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Žalovaný nedostál povinnosti vyplývající mu ze zásady materiální pravdy, když nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. zjištěný skutkový stav vykládal naprosto nesprávně a v rozporu se skutečností, v důsledku čehož docházel ke zcela nesprávným závěrům ohledně nenaplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany žalobci. Toto pochybení se „nejostřeji“ projevuje ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. 3. Žalobce namítal, že mu měl být udělen humanitární azyl, i když nerozporoval, že se v tomto případě plně uplatňuje institut správního uvážení, k čemuž citoval příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobce s odkazem na judikatorní závěry zdůrazňoval, že při použití správního uvážení je třeba zvolit i náležité a patřičné odůvodnění, v němž budou obsažena všechna hlediska a kritéria, k nimž správní orgán přihlédl, a uvedeny závěry, ke kterým správní orgán dospěl. Žalobce namítal, že žalovaný judikaturu Nejvyššího správního soudu nereflektoval, neboť z napadeného rozhodnutí nelze dobře vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55, podle nějž smysl humanitárního azylu spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. K těmto závěrům je nutné přihlédnout i v nyní posuzovaném případě. 4. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je ve vztahu k neudělení humanitárního azylu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce od počátku správního řízení tvrdil, že má na území ČR nezletilou dceru a družku a v zemi původu by čelil existenčním problémům. Tím byly podle žalobce jednoznačně naplněny důvody pro udělení humanitárního azylu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě stručně zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a následně vyjádřil nesouhlas s žalobními námitkami. Uvedl, že při rozhodování vzal v úvahu všechny skutečnosti, které žalobce v řízení uvedl a shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o situaci ve Vietnamské socialistické republice. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem a vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem případu a je patřičně odůvodněno. V průběhu správního řízení nebyly zjištěny skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr, že žalobci v zemi původu hrozí pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalobce uvedl, že mu v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí, pouze se obával, že nebude mít kde bydlet a nebude mít práci. Mezinárodní ochrana není prostředkem pro legalizaci pobytu na území ČR. Žalobcovou rodinnou situací se žalovaný zabýval na straně 5 napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ani tyto důvody nejsou zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního azylu. Žalovaný měl za to, že neudělení humanitárního azylu žalobci odůvodnil přezkoumatelně a v podrobnostech odkázal na strany 5–9 napadeného rozhodnutí. Žalovaný trval na správnosti napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 6. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 7. Dne 23. 3. 2025 podal žalobce žádost o udělení dočasné ochrany v ČR. Dne 26. 3. 2025 poskytl údaje ke své žádosti o udělení mezinárodní ochrany a byl s ním proveden pohovor. Žalobce uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení, je svobodný a má v ČR dceru, u níž ale není zapsán v rodném listě jako otec. V ČR byl žalobce odsouzen za X. Chtěl by v ČR zůstat s přítelkyní a s dcerou, aby se o ni mohl starat. Jiné důvody neuvedl. Žalobce z Vietnamu vycestoval v roce 2008 kvůli zaměstnání v ČR. Měl zde dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání a následně dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, který mu byl zrušen. Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany poté, co byl dne 10. 3. 2025 propuštěn z vězení. V zemi původu neměl nikdy žádné problémy, kdyby se tam vrátil, neměl by kde bydlet a neměl by práci. V zemi původu má žalobce mladší sestru, se kterou není v kontaktu. Jeho rodiče už zemřeli. Žalobce uvedl, že si přeje v ČR zůstat, aby se tu mohl starat o svou dceru. 8. Dne 1. 7. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž žalobci mezinárodní ochranu neudělil v žádné z jejích forem uvedených v zákoně o azylu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, z jakých důkazů vycházel, přičemž mezi nimi byla především výpověď žalobce a dále informace, které žalovaný v průběhu správního řízení shromáždil ohledně politické a bezpečností situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně se jednalo o Informaci OAMP – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 23. 5. 2025. Žalobce nevyužil svého práva seznámit se s podklady rozhodnutí a ani nenavrhl žádné jejich doplnění. Na základě uvedeného pak žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnosti směřující k uplatňování politických práv a svobod, za které by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce sám uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení a ve vlasti neměl žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami. Stejně tak žalovaný nedospěl k závěru o důvodnosti udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce totiž vůbec netvrdil, že by měl v zemi původu odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Podle žalovaného skutečnost, že byl žalobci po jeho pobytu ve vězení zrušen pobyt, a tvrzení, že chce na území ČR zůstat se svou přítelkyní a nezletilou dcerou, o kterou se chce starat, svědčí o jeho záměru legalizovat si prostřednictvím mezinárodní ochrany svůj další pobyt na území. To však nezakládá důvod pro udělení azylu. Žalovaný uvedl, že evidence CIS neobsahuje žádné žalobcovy rodinné příslušníky. Rodinné vazby nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Ani ekonomické potíže v zemi původu nečiní z žalobce uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a nelze je považovat za důvod pro udělení azylu. S ohledem na skutečnost, že žalobce nemá na území ČR žádného rodinného příslušníka, kterému by zde byl udělen azyl, nebyl žalobci udělen ani azyl za účelem sloučení rodiny podle § 13 odst. 1 zákona o azylu. Rovněž pak žalovaný neshledal u žalobce ani existenci důvodu pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu. Žalovaný se v této souvislosti zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu a seznal, že žalobce je dospělou, plně právně způsobilou, zdravou a práceschopnou osobou. Ani existenci příbuzenských vazeb nelze považovat za důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003-38, a na usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 Azs 5/2011-36. Žalovaný dále podotkl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a kdy by bylo zcela nehumánní azyl neudělit. Žalovaný shrnul, že žalobcovu životní situaci nelze považovat za nikterak mimořádnou a jeho případ není hodný zv