20 A 12/2025 – Městský soud v Praze

20 A 12/2025- 36 - text 12 20 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobkyně: P. N., narozená dne X státní příslušnost X zastoupená JUDr. Hugem Körblem, advokátem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2025, č. j. MV-33377-4/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27. 3. 2025, č. j. MV-33377-4/SO-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Huga Körbla, advokáta se sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2025, č. j. MV-33377-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 21. 1. 2025, č. j. OAM-44356-12/DP-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně dle ustanovení § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s tím, že povolení k dlouhodobému pobytu se nevydá. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě nejprve uvedla, že žalovaná staví nevydání povolení k dlouhodobému pobytu na tom, co zaznělo při pohovoru. Smyslem pohovoru přitom je ověření, zda má žadatel skutečný a vážný zájem o pobyt a zda má v úmyslu plnit požadovaný účel pobytu. Pohovor je třeba hodnotit komplexně a v žádném případě nemá být jeho smyslem pouhé hledání rozporů. Shrnula, že hodlá v České republice studovat. Proč by neměla plnit účel pobytu, není z napadeného rozhodnutí jasné. 3. Následně žalobkyně namítla, že žalovaná si protiřečí, když jí klade k tíži to, že jako svou motivaci uvedla jen svůj záměr otevřít si vlastní podnikání, když současně uvádí, že plánů do budoucna existuje více. Poznamenala, že ačkoliv uvedené důvody volby České republiky se mohou zdát nudné a fádní, jsou to důvody správné a odpovídající tomu, jak Česká republika pro zahraniční studenty působí. Nelze jí tedy klást k tíži uvedení důvodů, které jsou i u ostatních žadatelů časté. 4. Taktéž žalobkyně zmínila, že v jejím případě jde o navázání na studium obdobného oboru, což potvrzuje skutečný úmysl v České republice studovat. Nadto pracovala v oboru i v zemi původu. Nemá děti a je svobodná, takže nic nebrání realizaci jejího přání studovat v České republice. Nelze se také divit, že studium časově bezprostředně nenavazuje, když se jedná o pokračování ve studiu v dalekém zahraničí. Poznámku žalované o existenci kvót pak žalobkyně označila za spekulativní a ve vztahu k ní neopodstatněnou. Není žádný důvod se domnívat, že chtěla ve skutečnosti obcházet pravidla omezující ji v podání žádosti o pobytové oprávnění za účelem zaměstnání. 5. Posléze žalobkyně odkázala na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (dále jen „směrnice 2016/801“) a její podmínky pro neudělení pobytového oprávnění za účelem studia, zejména čl. 20 odst. 2 písm. f). K neudělení pobytového oprávnění totiž musí existovat buď přímo důkazy nebo alespoň závažné a objektivní důvody. Takové důkazy či objektivní důvody žalovaná nemá a ani je neuvedla. Dále podle ní již jen to, že absolvovala všechny úkony spojené s podáním žádosti, svědčí o její opravdovosti. Poznamenala také, že směrnice 2016/801 stojí na zásadě, že by jí mělo být pobytové oprávněn spíše uděleno. 6. Závěrem shrnula, že správní orgány nesprávně vyhodnotily otázku budoucího plnění účelu pobytu. I kdyby jejich pochybnosti byly skutečné, nedosahovaly by takové intenzity, aby odůvodnily neudělení pobytového oprávnění. Navrhla tedy zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nejprve podotkla, že žalobkyně uvádí v zásadě stejné námitky jako v podaném odvolání. Odkázala proto na obsah napadeného rozhodnutí a správního spisu. Z protokolu o výslechu podle ní vyplývají dostatečně závažné a objektivní důvody pro aplikaci ustanovení § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Skutečnosti popsané v napadeném rozhodnutí jsou způsobilé vyvolat pochybnosti, zda žalobkyně bude plnit jí deklarovaný účel pobytu. 8. Nad rámec výše uvedeného žalovaná odkázala na ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Poznamenala, že právo pobývat na území České republiky za účelem studia mají mít jen takoví cizinci, kteří mají v úmyslu skutečně a vážně studovat. Navíc v případě, že o povolení k pobytu žádá osoba, která na území nikdy nebyla a nestudovala zde, je posuzování žádosti ve vztahu k otázce plnění účelu náročné. Z požadovaného pobytového oprávnění nelze učinit prostředek získání jiného povolení k pobytu, které by v domovské zemi neměl cizinec velkou šanci získat. Žalovaná také podotkla, že vláda na základě zmocnění v § 181b zákona o pobytu cizinců stanovila maximální počty žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na některých zastupitelských úřadech. Úvaha o možné zneužití pobytového oprávnění tak podle ní není založena na nereálném základě. Odkaz na tyto kvóty nepovažovala za spekulativní. 9. Závěrem žalovaná uvedla, že popsané skutečnosti zakládaly dostatečně podložené obavy, které mohly být důvodem neudělení pobytového oprávnění. Navrhla tedy zdejšímu soudu, aby podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující skutečnosti, které jsou podstatné z hlediska předmětu řízení. 11. Žalobkyně podala dne 21. 10. 2024 na zastupitelském úřadu České republiky v X žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Uvedla v ní, že pracuje v oboru zemědělství a bude studovat na České zemědělské univerzitě v Praze (dále jen „ČZU“). Pobývat by měla na adrese X. K této žádosti doložila mimo jiné i jednotné potvrzení o přijetí ke studiu vydané Fakultou tropického zemědělství ČZU ze dne 23. 5. 2024. Z něj se podává, že byla žalobkyně přijata ke studiu magisterského studijního programu Tropical Crop Management and Ecology. Jedná se o prezenční studium se standardní dobou studia 2 roky a předpokládanou dobou pobytu na území od 15. 9. 2024 do 31. 8. 2026. Přiložila také (anglicky psané) potvrzení svého strýce o podpoře při studiu spolu s informací o jeho příjmech. 12. S žalobkyní byl následně dne 14. 11. 2024 proveden na zastupitelském úřadu pohovor. V jeho rámci žalobkyně odpovídala na dotazy a uvedla, že má bakalářský titul. Studovala letech X až X na University of Cape Coast. Při zakončení studia obhajovala projekt a skládala závěrečnou zkoušku. K dotazu, co ví o České republice, uvedla, že je tam nejlepší vzdělávací systém v Evropě a poukázala na akademickou rozmanitost. Dodala, že školné je pro ni přijatelné a životní náklady jsou dostupné. Podle žebříčku je ČR na 8. místě a je zaměřená na praktickou stránku výuky. Ohledně životních nákladů uvedla, že činí 9 000 až 14 000 Kč s tím, že to zjistila na internetu a k částce došla s ohledem na výši školného, ubytování, potravin, dopravy atd. Informace našla na webové stránce „Student in Czech“. Dále zmínila, že od dětství studovala v X a chtěla by získat mezinárodní zkušenost, chce zažít život ve vyspělé zemi a získat zkušenosti z praktické výuky. Nejprve však chtěla získat pracovní zkušenosti v zemi původu a také bylo nutné našetřit dostatek finančních prostředků na studium. Ušetřila částku 115 tisíc X, avšak nevěděla, kolik je to v eurech. Také poznamenala, že nezjišťovala, kolik stojí studium v České republice za celou dobu. K otázce, jak tedy ví, že má dostatek prostředků, uvedla, že náklady na školné jsou 5 380 X za rok. Bylo jí přiznáno stipendium, pročež bude platit nižší školné. Žádný doklad o stipendiu však nebyla schopná doložit a na následný dotaz vypověděla, že neví, co stipendium je. Umí jen anglicky, přičemž složila zkoušku na univerzitě. Školu si vybrala podle toho, že školné je pro ni přijatelné a vystudovala zemědělství, na které se specializuje a vybraný obor má stejný směr. Školy mimo Českou republiku si neporovnávala. Dále na otázky ohledně srovnání školného odpověděla, že informaci o nízkém školném našla na internetových stránkách „Student in Czech“. Vypověděla, že ne