3 Azs 271/2022 — Nejvyšší správní soud

20 A 27/2025- 46 - text 15 20 A 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: B. D., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR X zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2025, č. j. MV-70873-4/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 5. 6. 2025, č. j. MV-70873-4/SO-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2025, č. j. MV-70873-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 27. 2. 2025, č. j. OAM-12574-116/PP-2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky podle ustanovení § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 1. 8. 2021 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie uvedeným v § 15a zákona o pobytu cizinců. Výrokem II. stanovil žalobci lhůtu 30 dnů k vycestování z území České republiky. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě předně uvedl, že je rodinným příslušníkem své dcery (občanky České republiky), podle ustanovení § 15a odst. 2 písm. a) bodu 1 zákona o pobytu cizinců, a to jako rodinný příslušník statického občana České republiky. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2023, č. j. 3 Azs 271/2022-26. Podotkl, že k prokázání sdílení společné domácnosti se svojí dcerou v X před příchodem do České republiky a pokračování ve sdílení domácnosti na území České republiky navrhoval provedení výslechu své manželky, ale správní orgán prvního stupně tomuto návrhu nevyhověl a ani nevysvětlil proč. 3. Dále žalobce poznamenal, že právní úprava vyžaduje příbuzenský vztah mezi občanem třetí země a občanem České republiky a dále soužití ve společné domácnosti v zemi původu. Namítl, že správní orgány nad rámec požadavků zákona vyžadují, aby mezi ním a jeho dcerou existoval vztah závislosti, tedy odkázání na výživu a péči. Závislost jako podmínku přiznání postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie je však vyžadována pouze v případě aplikace ustanovení § 15a odst. 2 písm. a) bodů 2 a 3 zákona o pobytu cizinců, nikoliv v případě bodu 1. I kdyby byl výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“) provedený žalovanou správný, byl by pro něj méně příznivý, a tedy v rozporu s čl. 37 této směrnice. 4. Následně žalobce namítl, že již v průběhu správní řízení uváděl své onemocnění X, kvůli kterému je omezen v X, přičemž se v červenci 2024 podrobil operaci. Rodinní příslušníci včetně dcery o něj musí pečovat a není schopen žít sám bez rodiny. Neudělení povolení k pobytu za této situace představuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí také zdůraznil, že jeho stav se v období vánočních svátků zhoršil. Bylo tedy prokázáno, že je v současnosti na svých příbuzných závislý. V tomto ohledu zmínil i neprovedení pobytové kontroly. 5. Taktéž žalobce zmínil, že jeho dcera byla dne 13. 11. 2024 nesprávně vyslechnuta v procesním postavení svědka, avšak dne 8. 1. 2025 v procesním postavení účastníka řízení. Žalovaná přitom nevysvětlila, na základě jakých zákonných ustanovení může účastník řízení v rámci výslechu pouze odkázat na svůj předchozí výslech provedený v jiném procesním postavení. Také žalobce podotkl, že záznam o pobytové kontrole ze dne 20. 2. 2024 neodpovídá skutečnému stavu věci, což namítal i v průběhu správního řízení a navrhoval v tomto ohledu výslech dcery i manželky. Dcera přitom v rámci výslechu průběh pobytové kontroly objasnila. Není proto zřejmé, proč žalovaná z výsledku pobytové kontroly bez dalšího vychází. 6. Závěrem podané žaloby tedy žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby zrušil prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí, věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a uložil žalované zaplatit mu náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28. 7. 2025 nejprve plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále uvedla, že definice uvedené v § 15a zákona o pobytu cizinců je nezbytné vykládat eurokonformně, a to i ve vztahu k rodinným příslušníkům občanů České republiky. Dále se zabývala otázkou definice rodinného příslušníka Evropské unie ve směrnici 2004/38/ES, která je promítnuta právě do ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců. Smyslem čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38/ES podle žalované je, aby byla zachována jednota rodiny v širším smyslu, a to ve specifických případech u osob, které nespadají do definice čl. 2 odst. 2. V případě čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38/ES je zásadním způsobem akcentována závislost rodinných příslušníků na občanu Evropské unie. Z definice tedy neplyne, že by mělo být pobytové oprávnění bez dalšího uděleno rodičům zletilých občanů Evropské unie. K tomu žalovaná odkázala také na judikaturu Soudního dvora Evropské unie k čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. 8. Dále žalovaná uvedla, že z unijní právní úpravy nelze dovodit právo na udělení pobytového oprávnění rodiči zletilého občana Evropské unie, pokud nejsou zjištěny žádné specifické okolnosti spočívající v závislosti rodinného příslušníka na občanu Evropské unie. Shrnula, že v případě prokázání závislosti rodiče na zletilém občanu Evropské unie lze tyto osoby považovat za osoby oprávněné ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. Nelze přitom dovodit, že za specifické okolnosti lze považovat společné soužití dcery žalobce a jejích rodičů ve společné domácnosti. Takové soužití se samo o sobě nevyznačuje žádnou mírou specifických faktických okolností. 9. Dále žalovaná zopakovala argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí s tím, že sám žalobce tvrdil péči o dceru. Připomněla však skutečnosti vyplývající z provedené pobytové kontroly ze dne 20. 2. 2024 a také z výslechů dcery žalobce. Uzavřela, že žalobce závislost na občanu České republiky neprokázal a neprokázal ani zhoršení svého zdravotního stavu, ani nemožnost vycestovat z území České republiky. Rovněž neprokázal stálé osobní vazby panující v době předcházející podání žádosti o přechodný pobyt. 10. Posléze žalovaná uvedla, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a provedení výslechu manželky nebylo nutné, když žalobce ani nespecifikoval, co by mělo být jejím výslechem zjištěno. Podotkla také, že judikatura Nejvyššího správního soudu považuje provedení výslechu nebo svědecké výpovědi v pobytových věcech za výjimečný důkazní prostředek, když nelze rozhodné skutečnosti zjistit jiným způsobem. Taková situace však nenastala. Poukázala na dvě provedené pobytové kontroly s tím, že policejní hlídka není dostatečně kompetentní k posouzení zdravotního stavu. Také poznamenala, že žalobce dostal příležitost prokazovat skutkový stav, neboť byl třikrát vyzván k odstranění vad žádosti. 11. Rovněž žalovaná ohledně operace X odkázala na doloženou propouštěcí zprávu z nemocnice. K tomu dodala, že žalobce byl operován již před X měsíci a dle výpovědi dcery se jeho stav zlepšil a před vánočními svátky náhle zhoršil. Jedinou doloženou propouštěcí zprávou však žalobce neprokázal, že by byl z důvodu zdravotního stavu závislý na své dceři, neboť tato zpráva takovou informaci neobsahuje. Dcera také uvedla, že se o žalobce stará jeho manželka a ona sama doma nic nedělá. 12. Dále žalovaná doplnila, že určitá míra diskomfortu při získávání pobytového oprávnění neznamená sama o sobě nepřiměřený dopad do soukromého a rodinného života. Shrnula tedy, že rodina je dostatečně finančně zabezpečena ze strany manželky žalobce a jeho syna a nelze mít za to, že by se ocitla bez zázemí a sociálních vazeb. Dcera žalobce je dospělá, připravuje se na budoucí povolání a není jakkoliv nucena opustit zemi. Z ničeho ani neplyne, že by sám žalobce v zemi původu neobstál. 13. Taktéž žalovaná poukázala na to, že dcera žalobce se dne 8. 1. 2025 rozhodla vypovídat bez přítomnosti zmocněného zástupce a uvedla, že trvá na své výpovědi ze dne 13. 11. 2024 a se vším souhlasí. Námitku týkající s