20 A 58/2025 – Městský soud v Praze

20 A 58/2025- 33 - text  7 20 A 58/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: N. V. L., nar. X státní příslušnost X zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. listopadu 2025, č. j.: CPR-11627-7/ČJ-2025-930310-V217 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 21.2.2025, č.j. KRPA-62398-15/ČJ-2025-000022-SV, o správním vyhoštění žalobce podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a o stanovení doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“), v trvání 24 měsíců. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce primární pochybení ve vztahu k zákonnosti celého procesu spatřoval v tom, že žalovaná se nedostatečně vypořádala s tím, že žalobce disponoval maďarským povolením k pobytu, kdy platnost tohoto povolení byla do 6. 9. 2026. Správním orgánům se podle žalobce nepodařilo dostatečně zjistit, zda mohl vědět o tom, že mu bylo povolení k pobytu zrušeno. Samotná informace o tom, že povolení k pobytu v Maďarsku bylo nahlášeno v SIS, nepostačuje k tomu, aby bylo žalobci kladeno k tíži, že jeho nelegální pobyt stanovuje správní orgán od 22. 11. 2024, bez toho, aniž by měl správní spis o zrušení povolení v Maďarsku či by měl podrobnější zprávu ze strany Maďarska o celkové pobytové historii žalobce. Správní orgány vycházely toliko z kusých informací, díky kterým však není možné dostatečně posoudit nepřiměřenost vydaného rozhodnutí, kdy tím došlo i k porušení ust. § 3 správního řádu, neboť byl nedostatečně zjištěn skutkový stav. 3. Žalovaný se rovněž podle názoru žalobce nedostatečně vypořádal s nepřiměřeností zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění do jeho soukromého a rodinného života. Správní orgány podle žalobce rezignovaly na zjištění veškerých hledisek pro posouzení přiměřenosti dopadů správního vyhoštění žalobce do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce uznal, že na území České republiky pobýval nelegálně měsíc a půl, avšak na území ČR nepáchal žádnou trestnou činnost. Vyhoštění v délce 2 let je podle žalobce nepřiměřené a odporuje správní praxi v obdobných věcech, kdy v daném případě se standartně uděluje správní vyhoštění maximálně v délce 1 roku. 4. Žalobce tak tedy měl napadené rozhodnutí za nezákonné, pročež navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které shledal naplnění znaků skutkového podstaty ve smyslu ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona. Vyjádřil přitom také svoje přesvědčení, že se v napadeném rozhodnutí podrobně a přezkoumatelně vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. 6. Délka uloženého správního vyhoštění byla podle žalovaného stanovena v zákonném rozpětí s tím, že za daných okolností nelze od uložení správního vyhoštění upustit a napadené rozhodnutí je třeba shledat přiměřeným. IV. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 8. Žalobce byl dne 21. 2. 2025 kontrolován policejní hlídkou, když v rámci kontroly předložil k prokázání svojí totožnosti pouze fotografii přední strany maďarského povolení k pobytu č. X s platností do 6. 9. 2026 uloženou v mobilním telefonu. Doklady ve fyzické podobě měl mít v bydlišti, kam jej hlídka doprovodila s tím, že na místě žalobce sdělil, že doklady ztratil a předložit je nemůže. Nato bylo hlídkou Policie ČR v dostupných informačních systémech zjištěno, že žalobce nemá žádné platné povolení k pobytu opravňující jej k pobytu na území České republiky a že maďarské povolení k pobytu je vedeno v schengenském informačním systému jako doklad ztracený, odcizený nebo neoprávněně užívaný. Vzhledem k tomu, že takto nebylo možné žalobce ztotožnit, když nepředložil platný doklad totožnosti a lustracemi rovněž neprocházel, byl zajištěn podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 9. V cestovním dokladu žalobce vydaného X č. X doručeném správnímu orgánu prvního stupně třetí osobou není vyznačeno žádné platné pobytové oprávnění na území České republiky. Ze sdělení Informačního odboru žalovaného ze dne 21. 2. 2025, č.j. CPR-481-461/ČJ-2025-930011, se podává, že podle sdělení maďarské strany měl žalobce povolení k pobytu za účelem zaměstnání, které bylo ukončeno dne 22. 11. 2024, kdy v současnosti žalobce oprávněním k pobytu na území Maďarska nedisponuje. 10. Správní orgán prvého stupně zahájil dne 21. 2. 2025 správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce. Žalobce byl týž den za účasti tlumočníka vyslechnut jako účastník správního řízení, kdy uvedl, že si je vědom svého neoprávněného pobytu na území České republiky. Do schengenského prostoru (konkrétně do Maďarska) přicestoval 30. října 2024 a dne 19. 2. 2025 odjel vlakem do České republiky. Cestovní doklad zapomněl v Maďarsku. Přijel jako turista a nemá zde nikoho z příbuzných. K pobytu se nikde nehlásil. Prostředky k pobytu má našetření z Maďarska. Zdravotní stav hodnotí jako dobrý s tím, že neužívá žádné léky. Disponuje finančními prostředky na vycestování, ale nikoli na kauci. Ke svým osobním poměrům uvedl, že je svobodný a bezdětný. Ve X se nachází celá jeho rodina. Na území České republiky nemá žádné závazky, pohledávky ani majetek. Nenachází se zde ani žádné osob, vůči které by měl žalobce vyživovací povinnost anebo kvůli které by ukončení pobytu žalobce bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života. V zemi původu mu nic nehrozí a není mu známa žádné překážka ve vycestování. Vycestuje dobrovolně. 11. Ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 21. února 2025, Ev.č. ZS58258, se podává, že vycestování žalobce do X je možné. 12. Dne 21. 2. 2025 správní orgán prvého stupně umožnil žalobci, aby se ve smyslu ust. 36 odst. 3 správního řádu seznámil s podklady rozhodnutí před jeho vydáním a k těmto se vyjádřil, což žalobce učinil. 13. Správní orgán prvého stupně následně vydal dne 21. února 2025 rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, proti kterému si žalobce podal blanketní odvolání, které následně odůvodnil a poté ještě odůvodnění doplnil. 14. Žalovaný do správního spisu doplnil závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 24. září 2025, č.j. MV-130296-2/OAM-2025, kterým bylo potvrzeno předchozí závazné stanovisko a konstatováno, že vycestování žalobce do X je možné. Žalovaný následně vydal žalobcem napadené rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, jak je popsáno v bodě 1. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ve smyslu ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“). Rozhodoval přitom bez nařízení jednání, neboť žalovaný a nakonec i žalobce souhlasili s takovým projednáním věci. Soud pak tedy za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 15. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4. zákona o pobytu cizinců (ve znění platném a účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí) policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 16. Podle ust. § 119a odst. 2 zákona nelze rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 17. Podle § 174a odst. 1 zákona při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonom