1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

20 A 8/2026- 24 - text 12 20 A 8/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: A.V., narozená dne X bytem v ČR X zastoupena JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne X. X.X, evidované pod č. j. OAM-X/DO-X, pro nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne X. X. X její žádost o udělení dočasné ochrany, evidovanou pod č. j. OAM-X/DO-X, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne X. X. X, evidované pod č. j. OAM-X/DO-X. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v tom, že jí žalovaný dne X. X. X vrátil její žádost o udělení dočasné ochrany z důvodu nepřijatelnosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina”). Zároveň navrhla, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobkyně na dočasnou ochranu a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný nemohl její žádost posoudit jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť toto ustanovení není v souladu s čl. 28 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s důsledky z toho plynoucími (dále též jen „směrnice o dočasné ochraně“), ani s Operačními pokyny k provádění rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, zveřejněnými pod č. 2022/C 126 I/01 (dále jen „operační pokyny“). Z operačních pokynů výslovně vyplývá, že prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro kategorie osob uvedených v jeho čl. 2 odst. 1 a 2, který žalobkyně citovala. 3. Žalobkyně dále uvedla, že k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně postačuje prokázání státní příslušnosti (případně existence mezinárodní ochrany udělené na Ukrajině), pobytu na území Ukrajiny či existence rodinných vazeb. Z tohoto důvodu je žalobkyně poživatelem dočasné ochrany již na základě skutečnosti, že spadá do okruhu osob vymezených v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, jímž bylo konstatováno nastání hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu čl. 5 směrnice 2001/55/ES a zavedena jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2022“), jak vyplývá z čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Současně čl. 28 směrnice o dočasné ochraně stanoví výlučné důvody, na jejichž základě může být i při splnění uvedené základní podmínky automatického přiznání dočasné ochrany její poskytnutí vyloučeno. Tyto důvody se vztahují pouze na případy naplnění některé z taxativně stanovených výjimek. Žádný z těchto důvodů se však na situaci žalobkyně nevztahuje, neboť se nedopustila žádného jednání ohrožujícího veřejný pořádek ani trestné či jiné protiprávní činnosti. 4. Žalobkyně závěrem namítla, že jí náleží právo pobývat v členském státě podle vlastního výběru, které je výslovně zakotveno mj. v bodu 16 preambule prováděcího rozhodnutí Rady z roku 2022. Toto právo lze dále dovodit rovněž z bodu 15 preambule téhož rozhodnutí, v němž se členské státy dohodly, že nebudou uplatňovat článek 11 směrnice o dočasné ochraně. Žalobkyně je proto přesvědčena, že český zákonodárce vytvořil „další” důvody směřující k neudělení dočasné ochrany, které však nemají oporu v čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Skutečnost, že žalobkyně v minulosti získala dočasnou ochranu ve X (dále jen „X“), tak nemohla představovat legitimní důvod pro posouzení její žádosti jako nepřijatelné. Žalobkyně současně uvedla, že v minulosti disponovala pobytovým oprávněním za účelem dočasné ochrany v X, a to s platností do dne X. X. X, po jehož uplynutí následně odcestovala do X. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný úvodem poznamenal, že z podané žaloby není patrné, čeho konkrétně se žalobkyně domáhá. Z návrhu závěrečného petitu žaloby vyplývá, že se žalobkyně zásahovou žalobou brání proti postupu žalovaného, kterým měl X. X. X označit žádost žalobkyně o dočasnou ochranu za nepřijatelnou. Žalovaný v této souvislosti uvádí, že k tomuto datu neeviduje žádnou podanou žádost žalobkyně, a tudíž nedisponuje ani spisovým materiálem v této věci. 6. Žalovaný dále uvedl, že žaloba podaná žalobkyní nesplňuje formální náležitosti stanovené pro její projednání soudem, neboť žalobní petit je podle jeho názoru zcela nepřesný, neurčitý a nesrozumitelný. Žalovaný současně zdůraznil, že v podané žalobě absentují jakékoli údaje, které by dostatečně specifikovaly, o čem má nadepsaný soud v dané věci rozhodovat. Žalobkyně v žalobě neuvedla ani číslo jednací žádosti, jež má být předmětem tohoto soudního řízení. Žalovaný dále uvedl, že i přes uvedené nedostatky považuje za vhodné se k podané žalobě vyjádřit, a to z důvodu procesní opatrnosti. Současně uvedl, že jeho vyjádření se vztahuje k žádosti žalobkyně ze dne X. X. X, u níž žalovaný předpokládá, že je předmětem tohoto soudního řízení. 7. Žalovaný uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, když vyhodnotil žádost žalobkyně o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou. Uvedl, že žalobkyně figuruje v platformě Temporary Protection Platform – TPP jako držitelka dočasné ochrany v X. Svědčí o tom, znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“, který je zkratkou anglického „temporary protection“ a používá se v případech, kdy cizinec získal v členském státě povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a dosud je jeho držitelem. Pro naplnění důvodu dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je však rozhodné pouze to, že žalobkyně dočasnou ochranu v jiném členském státě získala. 8. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že její dočasná ochrana v X skončila ke dni X. X. X, avšak tuto skutečnost nijak nedoložila. Uvedený údaj navíc neodpovídá informacím evidovaným ve vnitrostátním informačním systému X, z něhož jsou data automaticky přenášena do Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany. Podle žalovaného je příčina případného nesouladu údajů nerozhodná a pro naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o udělení dočasné ochrany podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona Lex Ukrajina je podstatné samotné zjištění, že žalobkyně již získala dočasnou ochranu v jiném členském státě. K samotnému důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina žalovaný uvedl, že oznámení dle § 3 odst. 3 tohoto zákona Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi dne 25. 8. 2025. Pro naplnění důvodu nepřijatelnosti pak postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal; žádná další podmínka již není třeba. Dále uvedl, že nemá za to, že by bylo skutečně postaveno najisto, že předmětné ustanovení je v rozporu s právem EU, když je to SDEU, který by takový nesoulad měl konstatovat. Připomněl, že SDEU se k otázce druhotného pohybu osob, které již získaly oprávnění k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, v rozsudku ve věci Krasiliva nevyjádřil. Dle žalovaného SDEU nechal členským státům otevřenou možnost odepřít dočasnou ochranu těm osobám, která již toto povolení získaly v jiném členském státě. V návaznosti na to pak bylo přijato prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen “prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2025”). Dle žalovaného tak byl zpochybněn a překonán výklad Evropské komise, která měla za to, že dohoda členských států o neaplikování čl. 11 směrnice 2001/55/ES zakládá právo na získání dočasné ochrany v dalším členském státě, do kterého se držitel dočasné ochrany v jiném členském státě přesune. 9. Žalovaný v této souvislosti odkázal na praxi X, která zamítá žádosti o dočasnou ochranu držitelům dočasné ochrany v ČR. Žalovaný proto navrhoval, aby soud zvážil položení předběžné otázky SDEU stran použitého ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. 10. Žalovaný následně uvedl, že směrnice č. 2001/55/ES vůbec nepředpokládá, že by os