20 Ad 9/2025 – Městský soud v Praze

20 Ad 9/2025- 65 - text 7 pokračování 20 Ad 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: L. R., nar. X bytem X proti žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. února 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 2. 2025, č. j. X, a ze dne 20. 12. 2024, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 2. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 20. 12. 2024 Česká správa sociálního zabezpečení odňala žalobkyni ode dne 8. 2. 2025 invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o X %. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobkyně byla předně toho názoru, že je napadené rozhodnutí (a tedy i prvostupňové rozhodnutí) nezákonné a závěry v něm obsažené jsou nesprávné a chybné. Nezákonnost a nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřovala zejména v nedostatcích dokazování na straně žalované, přičemž v důsledku uvedeného došlo k nesprávnému a neúplnému zjištění skutkového stavu věci – zdravotního stavu žalobkyně, když napadené rozhodnutí i rozhodnutí I. stupně byla založena pouze na posudcích, v nichž bylo nesprávně zhodnoceno a klasifikováno zdravotní postižení žalobkyně, nesprávně stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, a zcela nesprávně byl konstatován údajný zánik invalidity žalobkyně. Rovněž byla nesprávně aplikována vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). 4. Žalobkyně zrekapitulovala, že podle posudku o invaliditě za dne 16. 12. 2024, který byl podkladem pro prvostupňové rozhodnutí, na jehož základě byl žalobkyni odňat invalidní důchod, je rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení, srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole X (X), položka X (X) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti X %. Posudkový lékař žalobkyně stanovil míru poklesu pracovní schopnosti X %. 5. Posudek o invaliditě, vypracovaný lékařem IPZS pro námitkové řízení, na základě posouzení ze dne 24. 2. 2025 stanovil pokles pracovní schopnosti žalobkyně o X %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti určil zdravotní postižení uvedené v kapitole X (X), oddíl X (X), položka X (X), přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí X%, přičemž lékař IPZS pro námitkové řízení zvolil horní hranici taxace, tj. X%. 6. Dále žalobkyně uvedla, že následkem poškození při porodu trpí žalobkyně od dětství X. Hybnost X má výrazně omezenou pro X. X nemůže používat k tomu, aby v ní něco držela, nemůže s ní ovládat mobilní telefon, držet tužku nebo jiné nástroje či předměty, psát na klávesnici, držet papír, krájet atd. X používá tak, že s ní částečně nějaký předmět přidrží. Důsledkem X má žalobkyně také problém X. Ujde bez výraznějších potíží cca X, pokud jde do náročnějšího terénu (příroda, cesty bez rovného betonového či asfaltového povrchu), používá francouzské hole nebo trekové hůlky. Pokud jde ze schodů, musí se žalobkyně držet madel. Žalobkyně dále trpí X. V roce X získala žalobkyně, kvůli svému zdravotnímu postižení částečný invalidní důchod, který byl od 1. 1. 2010 transponován na invaliditu 1. stupně. 7. Žalobkyně v letech X a X podstoupila komplexní X léčbu X. Onemocnění je aktuálně v X. Jako nežádoucí účinek X u žalobkyně přetrvává X. Dále žalobkyně trpí X a absolvovala také X operaci – X. Žalobkyně trvale pociťuje bolest zad. 8. Žalobkyně aktuálně pracuje jako X na X. Žalobkyně zdůrazňuje, že pracuje na pracovním místě, které bylo u zaměstnavatele zřízeno za účelem podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zaměstnavatel žalobkyně je uznán za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Žalobkyni je vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu umožněno pracovat tři dny v týdnu z domova, zaměstnavatel zohlednil onemocnění zad žalobkyně a zakoupil jí do kanceláře zdravotní židli, zaměstnavatel žalobkyně rovněž respektuje časté návštěvy u lékaře. 9. Žalobkyně rovněž uvedla, že její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav má výrazný vliv na její schopnost vykonávat výdělečnou činnost. Žalobkyně v X nemůže uchopit papír, neudrží v ní šanon, nemůže ji používat k psaní na klávesnici ani v ní neudrží telefon. Žalobkyně je ve svém pracovním výkonu na své pracovní pozici účetní pomalejší, než jsou její kolegové, kteří zdravotní postižení nemají. Žalobkyně odmítá tvrzení revizního lékaře, že se na své postižení adaptovala. Rozvedla, že na plném pracovním úvazku v současném pracovním místě může pracovat, jelikož se jedná o pracovní místo, jehož účelem je umožnit zaměstnání i člověku se zdravotním postižením, a které již ze své podstaty respektuje, že zaměstnanec, který na něm pracuje, je ve svém pracovním výkonu oproti zdravým kolegům limitován. V případě, že by zaměstnavatel po žalobkyni požadoval stejné nároky jako po zaměstnancích bez zdravotního postižení, nemohla by žalobkyně jeho požadavkům dostát. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že pokud bude považována za člověka bez zdravotního postižení, bude pro ni velmi obtížné najít vhodné zaměstnání a na pracovním trhu se udržet. 10. Žalobkyně měla za to, že míra poklesu její pracovní schopnosti je vyšší, než jí bylo stanoveno. Žalobkyně se dále domnívá, že by jí měla být navýšena horní hranice míry poklesu její pracovní schopnosti o dalších 10 %, neboť souběžně trpí několika onemocněními, která mají výrazný vliv na její schopnost pracovat. 11. Žalobkyně se domnívá, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a vyhlášce o posuzování invalidity. 12. Žalobkyně tak závěrem navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala stručně obsah žalobních námitek a podrobněji průběh správního řízení. Shrnula také platnou právní úpravu, kterou se při svém rozhodování řídila, a uvedla, že je při svém rozhodování vázána odbornými lékařskými posudky, proto za současného stavu setrvala na svém rozhodnutí. 14. Dále žalovaná podrobněji zrekapitulovala podstatný obsah a závěry posudku svého Institutu posuzování zdravotního stavu. 15. Za účelem posouzení invalidity žalobce pak navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise MPSV s tím, že za současného stavu navrhla žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout. IV. Obsah správního spisu 16. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 17. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení odňala žalobkyni invalidní důchod, neboť podle posudku PSSZ ze dne 16. 12. 2024 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost žalobkyně poklesla pouze o X % a žalobkyně tak již není invalidní. 18. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých nesouhlasila s posouzením jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem, namítala nezohlednění všech podkladů a poukazovala na nevyužitou možnost aplikace ust. § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity k navýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o X %. 19. O námitkách žalobkyně rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že je zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala žalovaná vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, který vycházel ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších odborných lékařských nálezů. Lékař v posudku o invaliditě žalobkyně v řízení o jejích námitkách dospěl k závěru, že žalobkyně není invalidní pro nesplnění podmínek podle ustan