20 Az 26/2025 – Městský soud v Praze

20 Az 26/2025- 28 - text 13 20 Az 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce K. S., narozený dne X. X. X státní příslušnost X bytem v ČR: X, X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2025, č. j. OAM-778/ZA-ZA11-K01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě nejprve stručně shrnul průběh správního řízení. Uvedl, že těžiště jeho obav souvisí s pronásledováním ze strany věřitele, odůvodněné jak strachem z těchto osob, tak jeho špatnou ekonomickou situací. Je mu známo, že věřitel disponuje kontakty u státních orgánů země původu, a nemůže se tak na ně obrátit a dovolávat se jejich ochrany. Žalobci podle jeho tvrzení hrozí nebezpečí vážné újmy na zdraví ze strany věřitele při návratu do vlasti. Obává se však i postihu ze strany státních orgánů, neboť dle jeho tvrzení se na téměř všechny neuhrazené pohledávky nahlíží jako na podvodné jednání, jež je sankcionováno prostřednictvím trestního práva. Dle žalobce je nutné posoudit především otázku dodržování lidských práv v X a fungování tamní policie. Žalobce namítá, že žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) a nevedl řízení ke zjištění skutečného stavu věci, neboť se nezabýval pozicí domovské policejní složky, případně existencí případného orgánu vnitřní kontroly dohlížejícího na zákonnost postupu policie. Nezabýval se ani případnou existencí úřadu ombudsmana dohlížejícího na zachování práv žalobce. Situací žalobce se žalovaný zabýval pouze obecně a nijak neakcentoval otázku, zdali je domovský stát žalobce schopen ochránit žalobce v případě násilí ze strany věřitele. 3. Žalobce dále namítá nedostatečné posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Žalovaný dle žalobce neposoudil ekonomickou situaci v jeho domovském státě, respektive možnost žalobce dosáhnout tam adekvátního výdělku pro obživu rodiny. 4. Žalobce je toho názoru, že příslušný správní orgán jednak odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci, a také nerespektoval obecné pravidlo, kdy v pochybnostech, při nemožnosti ověřit tvrzení účastníka, se rozhodne v jeho prospěch. To vedlo k bagatelizaci tvrzení žalobce v řízení před správním orgánem. V souvislosti s vyhodnocováním tvrzení žalovaným odkazuje na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou OSN v roce 1992. Dle žalobce tak došlo k neposkytnutí doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu žalobci i přes to, že je toto neposkytnutí v rozporu se skutečným stavem věci. 5. Dle názoru žalobce je zjevné, že jím uváděné skutečnosti svědčí pro důvodnost přiznání azylu, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 Azs 423/2004. V tomto rozhodnutí NSS judikoval, že smyslem institutu azylu a zákona o azylu není pouze ochrana systematických či celoživotních disidentů, ale také všech jednotlivců, kteří jsou ve své zemi původu ohrožováni pro uplatňování svých politických práv. Žalobce toto ohrožení spatřuje v nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Dle rozhodnutí NSS č. j. 2 Azs 71/2006 je zde povinnost nevystavit žadatele o azyl mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, pokud hrozí reálné nebezpečí, že bude takovému jednání vystaven. Dle žalobce nelze vyloučit existenci tohoto nebezpečí po návratu do vlasti, byť nikoliv ze strany státní moci, ale ze strany soukromé osoby. 6. Dále uvádí, že žalovaný vycházel při svém rozhodování z nepřípustných podkladů, neboť tyto podklady zpracoval správní orgán, který meritorně posuzoval žádost žalobce o mezinárodní ochranu a při posuzování této žádosti tyto podklady využil. 7. Žalobce je toho názoru, že jím napadené rozhodnutí nemá, vzhledem k výše popsaným důvodům, povahu řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. Vydáním tohoto rozhodnutí bylo, dle žalobce, zasaženo do práva na spravedlivý proces. 8. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve své replice zrekapituloval skutkový stav věci a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasí, protože nedokládá namítaná porušení zákona. 10. Žalovaný odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobce, shromážděné informace o zemi původu a na napadené rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k těmto shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobce. Rozsah zjišťování skutkového stavu dle žalovaného odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a je patřičně odůvodněno. 11. Žalovaný neshledal důvody k udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 12 písm. a), § 12 písm. b), § 13 ani § 14 zákona o azylu. Žalobci dle žalovaného nesvědčily ani důvody pro udělení doplňkové ochrany § 14a a § 14b zákona o azylu. 12. Žalovaný dále připomíná, že institut mezinárodní ochrany je výjimečným institutem umožňujícím legální pobyt na území ČR a nelze ho zaměňovat nebo jím nahrazovat jiné formy pobytu upravené v zákoně o pobytu cizinců. Podotýká, že výjimečné okolnosti, které by mohly být důvodem pro udělení doplňkové ochrany, v případě žalobce seznat nelze. 13. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 14. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 15. Žalobce podal dne 14. 7. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů dne 18. 7. 2025 sdělil, že se narodil ve městě X v X, je X státním příslušníkem, národnosti X, dohovoří se X. Vyznává X, politické přesvědčení nemá, členem žádné strany taktéž není. Je svobodný a bezdětný. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Ve vlasti naposledy bydlel ve městě X, ulice X, byt číslo X. Zde bydlel se svými rodiči a sourozenci. Z vlasti poprvé vycestoval dne X. X. X, kdy odletěl do ČR, a to na základě studentského víza. Do X se jednou vrátil, a to na tři měsíce na přelomu let X a X, přičemž dne X. X. X znovu přicestoval do ČR. Do vlasti jel pro peníze, aby mohl v ČR začít podnikat. Asi před třemi lety navštívil i další země EU, jako turista tak byl v Rakousku, Německu, Itálii, Slovinsku a Chorvatsku. Navštívil i Turecko, Ázerbájdžán a Gruzii. Nikdy však neměl vízum či povolení k pobytu v jiném státě. Je zdravý. Má čistý trestní rejstřík, nikdy neměl problémy se zákonem, ani ve vlasti, ani v Česku. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož chtěl začít v ČR podnikat a vzal si za tím účelem v X půjčku od soukromé osoby. Půjčil si X dolarů. Půjčené finanční prostředky využil, aby financoval podnikání, věřitelé mu však začali telefonovat, vyhrožovali mu a tyto své výhrůžky neustále stupňovali. Spojili se i s jeho rodinou. Začali chodit k domu rodičů, bouchali na dveře, křičeli, a sourozenci žalobce nemohli chodit do školy. Na policii se žalobce neobrátil, jelikož v X je korupce a trestní oznámení by tak nikdo nepřijal. Jeho rodiče tak věřitelům tvrdí, že o žalobci nic neví. Žalobce by chtěl, aby do ČR přijeli i jeho rodiče, protože mají ve vlasti kvůli němu problémy. Dlužnou částku chtěl žalobce vrátit, vzhledem k úrokům z prodlení jeho dluh stále rostl a splatit jej tak nedokázal. 16. Dále je ve správním spise založen protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 18. 7. 2025. Při tomto úkonu žalobce uvedl, že po svém příjezdu do ČR zde nejprve studoval češtinu, poté tři roky studoval na X univerzitě. Studium ukončil ze zdravotních důvodů. Následně nějakou dobu pracoval, rozvážel jídlo a vykonával různé brigádní práce. Disponoval tehdy dlouhodobým studentským vízem, to mu však nebylo prodlouženo, neboť nesplnil účel svého pobytu. V říjnu 2020 vycestoval do X, kde si chtěl půjčit peníze na založení restaurace. Peníze si půjčil od bývalého pracovníka služby národní bezpečnosti a ten je se všemi propojený. Byli domluveni, že si žalobce půjčí i další peníze. Žalobce věřiteli slíbil, že jak začne podnikání fungovat, bude mu peníze splácet. Žalobci se však restauraci otevřít nepodařilo a věřitel poté změnil podmínky půjčky. Dluh narostl na X dolarů, a to kvůli velmi vysokým úrokům, které po něm věřitel začal požadovat asi v dubnu X. Poté mu začalo být vyhrožo