21 A 57/2025 – Městský soud v Praze

21 A 57/2025- 48 - text  12 21 A 57/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 za účasti: a) X., narozená dne X. b) X., narozená dne X. obě bytem X. obě zastoupené advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č. j.: OAM-06889-28/DP-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č. j.: OAM-06889-28/DP-2025, jímž byla zamítnuta jeho žádost o povolení k dlouhodobému pobytu podle ust. § 46 odst. 3 ve spojení s ust. § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), ve znění účinném do 30. 9. 2025, neboť nesplnil podmínku trestní zachovalosti. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný porušil ust. § 2 odst. 1, § 2 odst. 4, § 3, § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), protože nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce spáchal úmyslný trestný čin X. a byl pravomocně odsouzen trestním příkazem. X. Nezpůsobil žádnou škodu. Kvůli odsouzení mu byla zrušena zaměstnanecká karta. 3. Žalovaný neprovedl navrhované důkazy, tj. výslech žalobce a jeho manželky, a neopatřil stanovisko OSPOD ohledně jejich nezletilého dítěte. Neposoudil intenzitu zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny a přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí podle ust. § 174a z.p.c. Nepřihlédl k okolnostem svědčícím v žalobcův prospěch a při definování veřejného zájmu na neprodloužení pobytového oprávnění se soustředil pouze na okolnost spáchání trestného činu a pravomocného odsouzení. Opomenul typovou závažnost spáchaného trestného činu (přečin), předchozí bezúhonnost, upřímnou lítost, přijetí odpovědnosti za vlastní jednání a zvolený druh a výměru trestu. Při vymezení kolidujícího zájmu na ochraně práva na respektování soukromého a rodinného života žalovaný nepřihlédl k faktickým důsledkům napadeného rozhodnutí a neobjasnil možnost dalšího soužití v ČR. Žalobce sice pobývá v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území, jedná se však pouze o dočasné řešení jeho pobytové situace a neposkytuje možnost trvalého usídlení v ČR. 4. Žalovaný se téměř nezabýval nejlepším zájmem žalobcova nezletilého dítěte. V souladu s čl. 5 odst. 5 směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny (dále jen „směrnice 2003/86/ES“) mají členské státy brát náležité ohledy na nejlepší zájmy nezletilých dětí a žalovaný jej měl definovat a zvážit. 5. Žalovaný se v odůvodnění nezabýval povahou a závažností trestného činu ani uloženým trestem. Zamítnutí žádosti výlučně s odkazem na doslovné znění ust. § 46a z.p.c. není dostatečné, protože je nutné vykládat zákon eurokonformně, zejména s ohledem na čl. 6 odst. 2 směrnice 2003/86/ES. Trestná činnost žalobce představovala zcela ojedinělý exces v jinak řádném vedení života. Žalovaný si neopatřil téměř žádné důkazy, že by žalobce mohl představovat skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu pro některý ze základních zájmů společnosti. 6. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce spáchal trestný čin a také jedenáct přestupků mezi lety 2016 a 2024. Pokud by cizincům, kteří spáchají trestný čin na území ČR a je jim zrušena zaměstnanecká karta, bylo udělováno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem soužití rodiny, získali by díky volnému přístupu na trh práce daleko výhodnější postavení. Žalobce disponuje povolením k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území, a pokud má povolení k zaměstnání od Úřadu práce ČR, může i pracovat. Žalobcova manželka pobývá v ČR na základě X. a je na ni vázán pobyt nezletilého dítěte. X. Rodinná situace je pouze jedním z hledisek při posuzování věci. Žalovaný uvedl, že by z výslechů žalobce a jeho manželky ani ze zprávy OSPOD nezískal žádné nové informace. Je mu známo, že X. Žalovaný při postupu podle ust. § 174 z.p.c. nemá prostor pro správní uvážení a důkladně se věnoval povaze žalobcova protiprávního jednání. Nejlepší zájem dítěte je pouze jedním z hledisek, které je potřeba zvážit. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 18. 3. 2025 podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu podle ust. § 42 písm. a) z.p.c. V průvodním dopisu k žádosti však žalobcův advokát uvedl, že žalobce požádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území podle ust. § 42a z.p.c. 9. Žalobce doložil oddací list, pracovní smlouvu, mzdové výměry a výplatní pásky. X. 10. Dne 13. 5. 2025 byla v místě žalobcova bydliště provedena bytová kontrola. Na adrese se nacházel X., na zvonku byla uvedena příjmení žalobce a jeho manželky a žalobce umožnil vstup do bytu. V čase pobytové kontroly byl v bytě spolu s manželkou a dítětem. V celém bytě se nacházely jejich společné osobní věci. 11. Žalovaný do správního spisu dále zařadil trestní příkaz ze dne 31. 10. 2024, č. j.: 1 T 166/2024-68, jímž byl žalobce uznán vinným, že X., čímž spáchal přečin X., a byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 000 Kč a byl mu uložen trest zákazu činnosti X. v trvání 18 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 11. 2024. 12. Podle opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob žalobce dne 19. 12. 2024 zaplatil částku 30 000 Kč, čímž došlo k zahlazení podle ust. § 69 odst. 3 t.z. Žalovaný si dále obstaral výpis z X., který obsahuje deset záznamů (výše uvedený trestný čin a devět přestupků) a opis z Evidence přestupků obsahující jeden záznam v podobě přestupku spočívajícího v X. 13. Žalovaný žalobci zrušil platnost zaměstnanecké karty rozhodnutím ze dne 25. 4. 2025, č. j.: OAM-1714-13/ZR-2025. Žalobce se proti rozhodnutí bránil žalobou, kterou zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2025, č. j.: 4 A 22/2025-79. Podle výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR bylo žalobci uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území s platností od 30. 6. 2025 do 31. 3. 2026. 14. Žalobce zaslal žalovanému písemné vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, jeho námitky se shodují s žalobními body. 15. Následně žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 24. 10. 2025. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 16. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Soud ve věci konal jednání dne 9. 2. 2026. Zástupce žalobce uvedl, že nebyly reflektovány důkazní návrhy, žádost nelze zamítnout jen pro spáchání trestného činu, vízum za účelem strpění nemá mít vliv na posouzení, zda lze trestní odsouzení považovat za hrozbu pro veřejný pořádek, povolení k pobytu je navíc závislé na geopolitické situaci, dítě má nárok na péči obou rodičů, péči o nezletilou nezvládne matka sama, nebyl řádně zjištěn skutkový stav ve vztahu k přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života a k nejlepšímu zájmu dítěte, trestní sankce uložená žalobci byla mírná; napadené rozhodnutí navrhl zrušit. Zástupkyně žalovaného sdělila, že žalobce je držitelem víza za účelem strpění, evropská judikatura nevylučuje možnost neudělit pobyt za účelem sloučení rodiny pro spáchání trestného činu, žalovaný přitom nevyšel toliko ze spáchání trestného činu, ale posuzoval i hrozbu pro veřejný pořádek, důkazní návrhy nebyly konkrétní, situace rodiny není nestandardní, nebylo nutné doplnit dokazování; žalobu navrhla zamítnout. Za osoby zúčastněné na řízení nechtěl zástupce nad rámec dosavadních vyjádření nic dalšího uvést. 18. Podle ust. § 46 odst. 3 z.p.c., ve znění účinném do 31. 12. 2025, pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny nebo za účelem vědeckého výzkumu platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55, § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g), h), l) a m), § 56 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum.