21 Az 24/2025 – Městský soud v Praze

21 Az 24/2025- 20 - text  7 21 Az 24/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem, sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2025, č. j.: OAM-570/ZA-ZA11-ZA05-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal porušení § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy v rozsahu, který je nezbytný k okolnostem daného případu. 3. Po věcné stránce žalobce nepovažoval za dostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a namítl nezohlednění § 68 odst. 3 správního řádu. Větší část odůvodnění sestává z konstatování zjištěných skutečností, zejména z přepisu pohovorů s žalobcem, přičemž je shledáno, že nebyl uveden žádný relevantní azylový důvod. Žalobce má však za to, že dostatečně prokázal důvodnost nároku na udělení azylu, jelikož předložil konkrétní a jasný azylový příběh, ze kterého je patrné možné pronásledování v případě návratu do vlasti a hrozící vážná újma. 4. Žalobce připustil, že při letmé interpretaci pohovoru je možné nabýt dojmu, že uvedl pouze ekonomické důvody, avšak zároveň je přesvědčen, že z jeho tvrzení prosvítá obava spočívající v nečinnosti domovského státu, na který se nemůže obrátit za účelem řešení svých dluhových potíží, jelikož se obává trestního postihu, přičemž namítá, že stát insolvenci dlužníků právně neřeší. V těchto souvislostech se žalobce odkázal na metodickou příručku z roku 1992, vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, kde se prezentuje problematika prokazování faktů žadatelem o azyl. 5. Žalobce považoval závěr o zjevné nedůvodnosti své žádosti za chybný a namítl jeho nepřezkoumatelnost, přičemž vytkl správnímu orgánu špatnou interpretaci pohovoru. Spisový materiál dle žalobce nedisponuje podklady, které se věnují skutečnostem, jež žalobce naznačoval, tj. obava z návratu do země původu pro následky z nesplacených dluhů a případného postihu ze strany soukromých osob včetně neposkytnutí státní ochrany. 6. V posledním žalobním bodu žalobce uvedl, že nebyl řádně seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Závěrem soudu navrhl, aby rozhodl tak, že napadené rozhodnutí se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Současně žalobce požádal o náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Při rozhodování vycházel ze skutečností, které žalobce sdělil, z nichž bylo v průběhu řízení objasněno, že tvrzenými důvody jsou pouze důvody ekonomické, jelikož žalobce chce v České republice („ČR“) pracovat a vydělat peníze, aby mohl splácet svůj dluh v Uzbekistánu. Dle žalovaného obava z trestního stíhání ani z následků nesplacení soukromoprávního závazku není azylově relevantním důvodem. Žalobce zároveň neprokázal, že by v Uzbekistánu čelil svévolnému nebo nespravedlivému trestnímu stíhání či pronásledování soukromými osobami, vůči kterému by mu státní orgány odmítly poskytnout ochranu. 8. Žalovaný považuje rozhodnutí za zákonné i přezkoumatelné. Žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, k žalobcovým tvrzením shromáždil relevantní a aktuální informace, přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno jeho rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné, navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 18. 5. 2025 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu v ČR. 10. V poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 21. 5. 2025 uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá poprvé. Je zdráv a nemá žádné omezení ani zvláštní potřeby. Je jediný živitel rodiny, X., a kamarádovi navíc dluží X. Žalobce by zároveň chtěl své rodiče přivézt X., aby se zde mohli léčit. 11. Během pohovoru dne 21. 5. 2025 žalobce sdělil, že vlast opustil již X. O mezinárodní ochranu požádal až nyní, jelikož dostal výjezdní příkaz, jinak by tak neučinil. Ve vlasti neměl žádné potíže související se svou rasou, národností, příslušností k sociální skupině, pohlavím, sexuální orientací, náboženstvím ani politickými názory. Obává se žaloby od kamaráda pro nesplacený dluh a trestního stíhání za domnělý podvod z důvodu nevrácení zapůjčených peněz. 12. Správní spis obsahuje Informaci OAMP ze dne 14. 3. 2025, Uzbekistán, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv a Informaci OAMP ze dne 6. 6. 2025, Socio-ekonomická situace, Dávky sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti, Dluhy fyzických osob a proces oddlužení, Přístup k základní lékařské péči. 13. Ve spisu je dále založeno napadené rozhodnutí, kterým se žalobcova žádost zamítá jako zjevně nedůvodná pro tvrzené ekonomické důvody. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 15. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s, jelikož žalovaný souhlasil s projednáním věci bez jednání a žalobce se na zaslanou výzvu ve lhůtě dvou týdnů nevyjádřil. 16. Podle ust. § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 17. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 18. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu podle tohoto zákona se považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. 19. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. 20. Podle § 16 odst. 4 věty první zákona o azylu jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. 21. Soud se prvně zabýval otázkou, zda žalobce v průběhu správního řízení uvedl skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven azylově relevantnímu pronásledování či vážné újmě. K tomu soud připomíná, že žadatel musí v řízení o udělení mezinárodní ochrany nejprve tvrdit existenci důvodů relevantních z hlediska mezinárodní ochrany. Správní orgán je následně povinen zjistit skutečný stav věci v rozsahu důvodů, které žadatel uvedl. Není ovšem jeho úkolem za žadatele tyto důvody domýšlet (k tomu vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 20. 11. 2003, č. j.: 2 Azs 27/2003-59). Primárním zdrojem informací podstatných pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je tak žadatel (srov. nap