21 Az 25/2025 – Městský soud v Praze

21 Az 25/2025- 48 - text  13 21 Az 25/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. zastoupená advokátkou JUDr. Eliškou Flídrovou, Ph.D. sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j.: OAM-1086/ZA-ZA11-P09-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j.: OAM-1086/ZA-ZA11-P09-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j.: OAM-1086/ZA-ZA11-P09-2024, jímž jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně ve své žalobě nejprve shrnula obsah zákonných ustanovení, která napadeným rozhodnutím měla být porušena. Vymezila se proti konstatování žalovaného, že o mezinárodní ochranu v České republice (dále jen „ČR“) žádala pouze z důvodu legalizace pobytu. 3. Zdůraznila, že trpí X. i dalšími zdravotními potížemi, což v azylovém řízení již prokázala lékařskými zprávami. Špatný zdravotní stav rovněž způsobil, že nemohla v detailu vylíčit svůj vlastní azylový příběh, čemuž mělo být přizpůsobeno vedení řízení před správním orgánem. Žalovaný měl vyjít z X. Namísto toho nepodloženě vyhodnotil žalobkynin zdravotní stav jako dobrý a bez dalšího považoval její výpověď za směrodatnou, což bylo nepřípustné. Zdůraznila, že obsah X. odpovídá informacím ze zpráv o zemi původu. 4. Argumentovala, že důkazní břemeno v řízení o mezinárodní ochraně je rozděleno mezi žadatele a správní orgán. Zatímco ona důkazy předložila, žalovaný vycházel ze spekulací a odmítl některé jí předkládané materiály s odůvodněním, že jsou v anglickém jazyce, přičemž řízení je vedeno v jazyce českém a španělském. Takové zdůvodnění dle žalobkyně nebylo namístě, zejm. když se jednalo o důkazy podstatné pro řádné zjištění skutkového stavu. Brojila i proti zkrácení podkladu od Amnesty International, k čemuž měl žalovaný přistoupit z důvodu přílišné obecnosti informací v něm obsažených. Žalobkyně se ale domnívala, že informace o běžném životě na Kubě, jako všeobecný nedostatek léků nebo potravin, jsou pro dokreslení jejího azylového příběhu významné. 5. Namítala, že její azylový příběh má zprostředkovaně politický charakter, neboť X. Jako důsledek této politické aktivity je X. odpírána zdravotní péče a byla jim X. Domnívala se proto, že jí měl být udělen azyl podle § 12 zákona o azylu, jelikož ve smyslu čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) (dále jen „kvalifikační směrnice“), postačí, že jsou jí rysy, pro které pronásledování ze strany kubánských orgánů hrozí, připisovány skrze X. 6. Jelikož nebylo prokázáno, že obavy žalobkyně nemají reálný základ, měl žalovaný při svých závěrech z jejích tvrzení vycházet. Dle žalobkyně neobstojí ani argument, že pokud X., nebyl udělen v ČR azyl, X., nelze ani na žalobkyninu činnost nahlížet jako na politickou. Žalobkyně uvedla, že X. 7. Poukázala rovněž na konkrétní případy rozporů v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný z informací dostupných ve spisu dle názoru žalobkyně dovozoval závěry opačné těm, které plynou ze shromážděných podkladů. 8. Dále měla za to, že úvahy žalovaného ve vztahu k udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu jsou nepřezkoumatelné. Zopakovala, že je ve špatné zdravotní kondici, přičemž jí i X. na Kubě již v minulosti byla záměrně odepřena zdravotní péče, a nachází se v nepříznivé sociální i ekonomické situaci. Na Kubě už X. Žalovaný však neposoudil, zda jde o případ zvláštního zřetele hodný, a ani tento pojem nevyložil, což je v rozporu s judikaturními závěry Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“). 9. Vysvětlila i okolnosti, pro které by jí měla být udělena alespoň doplňková ochrana, nebudou-li azylové důvody shledány. Žalovaný se v dostatečném rozsahu nevěnoval posouzení její situace ve vztahu k § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu a nevypořádal řádně ani otázku možného porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 10. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný zrekapituloval skutkový stav věci a shrnul žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasil. 12. Uvedl, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona o azylu nebyly v případě žalobkyně shledány. Shrnul podklady, ze kterých ve svých úvahách vycházel, a trval na tom, že se během správního řízení zabýval všemi skutečnostmi tvrzenými žalobkyní, přičemž skutkový stav zjistil řádně. 13. Domníval se, že námitky žalobkyně v žalobě jsou pouhým opakováním argumentů vznesených již během správního řízení, se kterými se ale v dostatečném rozsahu v napadeném rozhodnutí vypořádal. Odkázal proto na části odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterých zpochybnil X. a její možné obavy z pronásledování na Kubě. Uzavřel, že nebyl-li ve vlasti pronásledován X., nehrozí pronásledování ani jí. 14. Zdůraznil, že mezinárodní ochrana žadatele nemá chránit před jakýmikoli negativními jevy v zemi původu, nýbrž pouze těmi vymezenými v zákoně o azylu. Ty ale v případě žalobkyně dány nejsou. Domníval se, že žalobkyně měla svůj pobyt v ČR legalizovat postupem podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), nikoli skrze žádost o mezinárodní ochranu. 15. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 16. Ze správního spisu zjistil soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 17. Žalobkyně podala dne 19. 8. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů dne 22. 8. 2024 sdělila, že je kubánské národnosti a hovoří španělsky. Uvedla, že nikdy nebyla politicky aktivní, ani nebyla členkou žádného politického uskupení. Je X. Ve vlasti se naposledy zdržovala X. v místě jejich bydliště v X. Do ČR přicestovali X. Nepamatuje si, kdy přesně do ČR vstoupila, v pase má napsáno X. Myslí si, že X. V minulosti o mezinárodní ochranu v jiné zemi nežádala. Její zdravotní stav odpovídá X., má X., na který pravidelně užívá i léky, občas zapomíná čísla a data. X. V závěru poskytnutí údajů se vyjádřil ještě substituční zástupce žalobkyně, který sdělil, že žalobkyně má problémy s referováním o své minulosti i přítomnosti. Je X. O mezinárodní ochranu žádá nejen z X., ale i politických důvodů, když X. 18. Dále je ve správním spisu založen protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 8. 2024. Žalobkyně uvedla, že rozhodnutí opustit vlast udělala již před několika lety, když X. Na otázku, zda se žalobkyně a X. osobně potýkali ve vlasti s problémy, uvedla, že její okolí na ně pohlíželo negativně, nesli X. jakousi negativní nálepku, společnost je odsuzovala za X. Projevovalo se to tak, že se lidé negativně vyjadřovali, pomlouvali je, ale nijak jim neubližovali. Žalobkyně s X. věděli, že X., neprojevovalo se to ale nějak otevřeně, ale byly cítit pozornost a nátlak od X. Situace se postupně zklidnila. Po X. Sousedé se k nim chovali dobře, znali je. Ve vlasti se žalobkyně potýkala také s ekonomickými problémy. Kuba žije v režimu omezení, proto jsou omezeni i její občané, trpí nedostatkem všeho. Situace na Kubě je tristní úplně všude. Žalobkyně si nepamatuje, kdy X. Kvůli dlouhodobým problémům s X. navštěvuje X., ten jí občas ale nemůže potřebné léky předepsat, a to kvůli nedostatku. Léky se pak shánějí mimo zdravotnický systém. Má problémy i se X. Pro případ návratu nemá strach z nebezpečí, ale z nedostatku pro život, na Kubě nic není dostupné, zejména léky. Proto si s sebou do ČR nemohla ani přivézt jejich zásobu. Když léky nejsou, musí se shánět přes známé. Žalobkyně následně uvedla názvy léků, které užívá. Problémy s policií nebo státními orgány negovala. V ČR X. Na závěr chtěla dodat, že X. K průběhu pohovoru s žalobkyní dodal její substituční zástupce, že je zřejmé, že žalobkyně opakuje stále stejné věci. Na události si rozpomíná a zase je zapomíná. Její zdravotní stav jí neumožňuje celistvě vylíčit svůj azylový příběh. V její výpovědi se objevují jen fragmenty skutečností podstatných pro její žádost. Něk