7 As 79/2010 — Nejvyšší správní soud

28 A 13/2026- 24 - text pokračování 10 28 A 13/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Hejtmánkem ve věci žalobce: A. T. proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. března 2026, č. j. KRPA-108934-10/ČJ-2026-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2026, č. j. KRPA-108934-10/ČJ-2026-000022-ZZC. Tímto byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Na základě § 124 odst. 3 téhož zákona byla doba zajištění stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Žalobní argumentace [2] Žalobce namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec neposoudil reálnou proveditelnost žalobcova správního vyhoštění v dohledné době, přičemž argumentuje judikaturou Nejvyššího správního soudu. Zdůrazňuje, že jeho rozšířený senát ve vztahu k zajištění uvedl, že v době rozhodování musí být vyhoštění možné realizovat alespoň potenciálně, jinak ztrácí svůj zákonný smysl. [3] Dále žalobce uvádí, že jako občan Ruské federace nemá cestovní doklad. Proto musí být individuálně posouzena možnost jeho návratu do vlasti, a to včetně překážek vycestování, spolupráce zastupitelských úřadů a jeho osobních a rodinných poměrů. Zdůrazňuje, že v České republice dlouhodobě pobývá, dohovoří se českým jazykem, je zde jeho rodinné zázemí a nezletilé dítě. Žalovaný se těmito skutečnostmi v napadeném rozhodnutí vůbec nezabývá. Skutkový stav proto není zjištěn bez důvodných pochybností. Žalobce shledává zajištění bezúčelným a proto nezákonným. [4] Namítá také, že zajištění má sloužit jako krajní prostředek. Z toho důvodu měl žalovaný povinnost zhodnotit, zda nelze uložit některá ze zvláštních opatření, případně vysvětlit, z jakého důvodu to není možné. Žalovaný jen obecně uvedl, že zvláštní opatření nejsou dostačující. Nezohlednil žalobcovu osobní situaci, ani jeho dosavadní chování. Proto nedokázal unést své důkazní břemeno ve vztahu k naplnění zákonných podmínek pro žalobcovo zajištění. [5] Rovněž uvádí, že správní spis neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by plynul závěr, že by měl žalobce mařit či ztěžovat výkon daného rozhodnutí, nerespektovat uložené povinnosti či představovat jiná rizika. Žalobcovo zajištění tak žalovaný fakticky odvodil jen od žalobcova nelegálního pobytu. To však judikatura Nejvyššího správního soudu vylučuje. Neprokázal tedy jeho nezbytnost a neposoudil jeho přiměřenost. [6] Z výše uvedených důvodů žalobce shledává napadené rozhodnutí nezákonným a nepřezkoumatelným. Požaduje, aby jej soud zrušil. Zároveň požaduje, aby soud ve výroku rozsudku uvedl, že zajištění musí být bez zbytečného odkladu ukončeno. III. Vyjádření žalovaného [7] Žalovaný uvedl, že nabytím právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce dne 16. 4. 2024 byla naplněna první z podmínek zajištění zakotvených v § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (jednalo se o rozhodnutí Policie České republiky, Odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 19. 3. 2024, č. j. KRPA-140893-36/ČJ-2024-000022). K vycestování měl žalobce 30 dnů od nabytí právní moci daného rozhodnutí, což však neučinil. Následně byl proto dne 24. 2. 2025 zajištěn na dobu 90, a to rozhodnutím s č. j. KRPA-64204-9/ČJ-2025-000022. Zastupitelský úřad Ruské federace však žalobci nevydal náhradní cestovní doklad. Odpadly tak důvody k žalobcovu zajištění a tento byl proto 7. 8. 2025 ze záchytného zařízení propuštěn. Žalovaný vydal žalobci výjezdní příkaz na dobu 30 dnů (platnost do 5. 9. 2025). Ani poté žalobce nevycestoval. Žalovaný mu proto rozhodnutím ze dne 16. 10. 2025, č. j. KRPA-327181/ČJ-2025-000022, opětovně stanovil lhůtu k vycestování, tentokrát 60 dnů. Žalobce měl vycestovat do 14. 12. 2025. Žalobce je od 11. 2. 2019 do 31. 12. 2999 veden v evidenci nežádoucích osob. Dle žalovaného proto byly naplněny důvody zakotvené v § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. [8] V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí byla řešena také realizovatelnost žalobcova správního vyhoštění. Žalovaný shledal neexistenci dlouhodobých překážek. Žalobce na území pobýval nelegálně až do 31. 3. 2026, kdy proběhla kontrola policejní hlídkou. Při podání vysvětlení žalobce do protokolu (č. j. KRPA-108934-9/ČJ-2025-000022) uvedl, že o existenci rozhodnutí o jeho správním vyhoštění věděl. Území neopustil, jelikož zde má svou družku a syna. Zároveň nedisponuje platným cestovním dokladem. K vycestování by potřeboval mít více času. Žalovaný má za to, že nová lhůta stanovená žalobci představuje dostatečné množství času pro to, aby si žalobce prostřednictvím zastupitelského úřadu Ruské federace zařídil náhradní cestovní doklad. Upozornil také, že žalobce měl možnost požádat o stanovení nové lhůty za účelem vycestování. Žádost by však musela být podána ještě v rámci oprávněného pobytu, tedy v době platnosti výjezdního příkazu. Této možnosti využito nebylo. [9] Ve vztahu k posouzení nemožnosti uložení některého ze zvláštních opatření žalovaný odkazuje na str. 5-7 napadeného rozhodnutí, kde toto odůvodnil. S odkazem na § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců uvádí, že nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že by žalobce mařil výkon správního vyhoštění, provede se přímo zajištění, aniž by nejdříve byla uplatněna některá ze zvláštních opatření. Argumentuje žalobcovým přístupem a nerespektováním právních předpisů České republiky. Žalovaný totiž z žalobcova jednání dovodil jeho neochotu z území vycestovat. [10] Žalovaný odkázal také na závěry obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016-38. Zdůraznil, že žalobcovy rodinné vazby zohledněny byly. V roce 2005 získal žalobce povolení k trvalému pobytu. Od roku 2006 však začal páchat trestnou činnost, přičemž dne 7. 1. 2015 o pobytové oprávnění přišel. V rejstříku trestů má žalobce 11 záznamů, poslední rozsudek je ze dne 19. 9. 2023. K posouzení dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života odkázal na str. 4 daného rozhodnutí. [11] Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze [12] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. [13] Dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců platí: „Policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu.“ [14] Dle § 124 odst. 3 věty první a druhé téhož zákona platí: „Policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi.“ [15] Dle § 123b odst. 1 téhož zákona platí: „Zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) po