1 Afs 107/2004 — Nejvyšší správní soud

3 Af 13/2025- 53 - text 12 3 Af 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Daniela Burdy ve věci žalobce: Mgr. P. Š., narozený X, bytem X, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2025, č. j. 16273/25/5200-10422-711621, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil dodatečný platební výměr ze dne 15. 8. 2023, č. j. 6782148/23/2003-51521-110972, na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 a dodatečný platební výměr ze dne 15. 8. 2023, č. j. 6794915/23/2003-51521-110972, na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020 (společně dále jen „platební výměry“) vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“). 2. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce podal u správce daně řádná daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2019 a 2020, v nichž si uplatnil jako nezdanitelnou část základu daně mj. hodnotu bezúplatného plnění (daru) ve výši 79 474 Kč za rok 2019 a ve výši 140 000 Kč za rok 2020, které poskytl sportovnímu klubu Střelka se sídlem Jamborova 747/2, 198 00, Praha 9 – Hostavice, IČ: 26619989 (dále jen „klub“). Správce daně shledal, že dary byly klubu poskytnuty pouze za účelem odečtu ze základu daně, a jednalo se tak o zneužití práva. Proto uplatnění nezdanitelné části základu daně z darů poskytnutých klubu neuznal a vydal dodatečné platební výměry. Žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování, provedl „test zneužití práva“ a platební výměry potvrdil. Dospěl totiž k závěru, že činnost klubu nesledovala celospolečenský zájem (prospěch množiny blíže nekonkretizovaných adresátů), ale zájem výhradně členů klubu, jejich rodinných příslušníků a případně dalších pravidelně se opakujících osob. Předmětné dary tak nebyly klubu poskytnuty na veřejně prospěšné účely bez nároku na protiplnění ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). II. Žaloba 3. V prvním žalobním bodu žalobce rozporuje závěr správních orgánů, že se dopustil zneužití práva. 4. Žalobce popisuje fungování klubu. Připouští, že klub se neprezentuje na internetu, jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, avšak povědomí o činnosti klubu se šíří „po staru“ prostřednictvím lidí, jež se akcí klubu účastní. Klub nemá kapacity na to, aby se akcí mohla účastnit široká veřejnost (stovky lidí), avšak akce nejsou soukromého charakteru. Členové klubu jsou stálým jádrem, nejedná se přitom o uzavřenou skupinu osob. Většina akcí je veřejnosti otevřena. Skutečnost, že se akcí účastní i rodinní příslušníci členů klubu, považuje žalobce za logické, i s ohledem na četnost těchto akcí. Sám žalobce se jako předseda klubu akcí účastní, neboť je organizuje. Právě příprava akcí často vyžaduje koordinační setkání s dalšími členy klubu například v restauraci, hlavní takovou plánovací akcí klubu je akce „Čarodějnice“, na niž žalovaný poukazoval, tato však není soukromého charakteru, neboť se zde probírá zejména program tábora a plány na další školní rok. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce uplatňuje námitky proti dokazování provedeném ve správním řízení. 6. K seznamům účastníků akcí, které na výzvu správce daně předložil, žalobce uvádí, že nebyly úplné, neboť byly vytvořeny s velkým časovým odstupem a některé účastníky žalobce viděl poprvé, některé i naposledy. Žalovaný z nich nesprávně dovodil, že se akcí klubu účastní jen omezená a konkrétně definovaná skupina osob. 7. Dále žalobce namítá, že žalovaný dezinterpretoval jeho výpověď učiněnou před správcem daně ohledně účasti veřejnosti na akcích klubu, charakteru těchto akcí a použití finančních prostředků v celospolečenském zájmu. Zcela bagatelizoval vliv pandemie covid-19, která omezila společenské akce a občané byli státními orgány vyzýváni, aby vytvořili jen určité malé „bubliny“. Právě za této situace klub přistoupil k organizování kulturních akcí s menším počtem účastníků. 8. Závěrem žalobce poukazuje na to, že u městského soudu proběhlo pod sp. zn. 11 Af 8/2024 řízení v obdobné věci jiného člena klubu. Soud žalobě zcela vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. Kasační stížnost žalovaného vedená pod sp. zn. 1 Afs 69/2025 byla Nejvyšším správním soudem (dále též „NSS“) zamítnuta. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl, neboť je toho názoru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. 10. Žalovaný trvá na tom, že ze všech zjištěných skutečností, jež byly hodnoceny ve vzájemném kontextu, vyplynulo, že akce klubu nebyly v celospolečenském zájmu, neboť nebyly ku prospěchu množiny blíže nekonkretizovaných adresátů. Klub se žádným způsobem neprezentuje vůči široké veřejnosti a nelze jej kromě záznamu ve spolkovém rejstříku nalézt na internetu ani sociálních komunikačních platformách. Z typu pořádaných akcí a opakující se skupiny účastníků vyplynulo, že akce nebyly zpřístupněny široké veřejnosti, ale měly soukromý charakter a byly určeny pouze omezenému okruhu účastníků (členům klubu, jejich rodinným příslušníkům a dalším pravidelným účastníkům), což bylo potvrzeno jak předloženými seznamy akcí, tak jejich spárováním s výdajovými doklady. 11. Žalovaný upozorňuje, že klub byl financován prakticky jen z darů členů klubu, kteří převážně také tyto jimi uhrazené příspěvky čerpali. Mezi dárci, kterými byli členové klubu, a těmi, kdo darované finanční prostředky fakticky využívali, tedy existovala personální provázanost. Z evidencí vyplynulo, že finanční prostředky obdržené z titulu předmětných darů byly využity klubem v roce 2021 a 2022 na ubytování, letenky, jízdenky, vstupné, půjčení sportovního vybavení, úhradu cestovních náhrad, parkovné, nákupy potravin v rámci táborové kuchyně, vstupenky do divadel a na koncerty apod. Tyto skutečnosti současně vyplývají také ze zajištěných výdajových pokladních dokladů. Pokud jde o akci „Čarodějnice“, k této akci byla zajištěna také e-mailová korespondence mezi penzionem Majáček a manželkou žalobce, jejímž předmětem je objednávka ubytování pro 22 osob v termínu od 30. 4. do 2. 5. 2021. Parametry poptávaného ubytování se zcela shodují s akcí klubu č. 17 v roce 2021. Zcela jistě se tak nejednalo o akci blíže nekonkretizovaných adresátů zacílenou na podporu a rozvoj v oblasti celospolečenského zájmu, ale o akci soukromého charakteru. 12. Předmětné dary tedy nebyly klubu poskytnuty na veřejně prospěšné účely bez nároku na protiplnění, neboť členové z darů hradili své osobní aktivity. Došlo tak k zákonodárcem nezamýšlenému daňovému efektu, kdy si daňové subjekty sníží základ daně, přičemž si následně tento dar v podstatě „vybírají“ prostřednictvím financování vlastních sportovních či kulturních aktivit (byť se nemusí jednat o 100 % čerpání daru), a v konečném důsledku jsou tedy jejich aktivity financovány z prostředků, které měly být předmětem daně. V daném případě tak nebyl naplněn smysl a účel ust. § 15 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Jednání žalobce prošlo testem zneužití práva, tj. byla identifikována objektivní a subjektivní kritéria zneužití práva, přičemž ze zjištěných skutečností vyplynulo, že převažujícím účelem jednání žalobce bylo získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu, a to za uměle vytvořených podmínek pro daňové uplatnění výdajů na osobní potřebu. Žalobní tvrzení podle názoru žalovaného nejsou ničím podložená, nadto nevyvrací zjištění žalovaného a na závěry učiněné v napadeném rozhodnutí nemají vliv. 13. K předloženým seznamům účastníků akcí žalovaný uvádí, že byť obsahovaly dodatek, že nemusí být úplné, skutečnosti z nich vyplývající jsou pro věc podstatné. Důkladným porovnáním peněžního deníku s přehledem akcí a výdajovými doklady došlo ke spárování údajů a nebylo zjištěno, že by se akcí klubu účastnily i jiné osoby než ty, které jsou uvedeny na seznamech účastníků. Žalovaný zdůrazňuje, že závěry nečinil jen na základě jednoho jediného důkazního prostředku, ale posuzoval všechny skutečnosti ve vzájemném kontextu. 14. Námitku dezinterpretace výpovědi žalobce žalovaný pokládá za nekonkrétní a irelevantní. V daném případě nebyl proveden výslech předsedy klubu jako svědka ani nebyl použit listinný důkazní prostředek (protokol o výslechu svědka – předsedy klubu), neboť předseda klubu byl v daňovém řízení v pozici daňového subjektu. Napadené rozhodnutí se tedy výslechem či výpovědí předsedy klubu vůbec nezabývá. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by při vypořádání odvolacích námitek bagatelizoval vliv pandemie covid-19. Poukaz na pandemii covid-19 by mě