35 A 3/2026 – Městský soud v Praze

35 A 3/2026- 31 - text 935 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci Žalobkyně: O. B., nar. X., státní příslušnost: Ukrajina místo pobytu v ČR: X. žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 13.1.2026, zaevidované pod č. j. OAM0124070/DO2026, pro nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil 13.1.2026 žalobkyni jako nepřijatelnou její žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j. OAM0124070/DO2026, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 13.1.2026, evidované pod č. j. OAM0124070/DO2026, nejpozději do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Předmět řízení. 1. Nezákonný zásah žalobkyně spatřuje v postupu žalovaného, kterým vyhodnotil její žádost o udělení dočasné ochrany ze dne 13.01.2026 jako nepřijatelnou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“) a žádost jí vrátil se sdělením tohoto důvodu nepřijatelnosti provedeným na druhé straně tiskopisu žádosti, neboť žalobkyně dříve získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie (v Polsku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. Žalobkyně uvedla, že z Posla se vrátila na Ukrajinu v červenci 2022, v informačním systému členských států je evidenci vedena dočasná ochrana v Polsku jako inaktivní. 2. Součástí žaloby byl návrh na vydání předběžného opatření. I. Žaloba a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně se žalobou domáhá ochrany proti zásahu žalovaného spočívajícího v označení její žádosti jako nepřijatelné. Je toho názoru, že zásah žalovaného je nezákonný, neboť se opírá o ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, které je v rozporu s právem Evropské unie. 4. Předně se vyjádřila k ustanovení o vyloučení soudního přezkumu, ke kterému argumentovala rozsudkem Soudního dvora EU ve věci Krasiliva sp. zn. C-753/23 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025 ve věci č. j. 1 Azs 174/2024–42. Výluka soudního přezkumu je neaplikovatelná pro nesoulad s unijním právem. 5. Žalobkyně dále vyjádřila své argumenty o nepřijatelnosti ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, které odporuje směrnici o dočasné ochraně Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. a prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. . Argumentovala, že toto prováděcí rozhodnutí zavádí okamžitou dočasnou ochranu pro všechny kategorie osob uvedené v jeho čl. 2 odst. 1 a 2. prokázání státní příslušnosti nebo na Ukrajině udělené mezinárodní ochrany samo o sobě postačuje k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně. S odkazem na čl. 28 směrnice o dočasné ochraně konstatovala, že důvod pro vyloučení přístupu v podobě získání dočasné ochrany v jiném členském státě směrnice o dočasné ochraně nezná, lex Ukrajina v tomto směru této směrnici odporuje. K tomu dále argumentovala bodem 16 preambule směrnice o dočasné ochraně a bodem 15 recitálu prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Za podstatné označila, že členské státy se dohodly na vyloučení použití článku 11 směrnice o dočasné ochraně – odstoupení České republiky od této dohody přitom NSS vyhodnotil jako jednostranné politické prohlášení bez právního významu. Uzavřela, že § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina tedy odporují čl. 28 směrnice o dočasné ochraně a bodu 15 recitálu a čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, v důsledku čehož je zásah nezákonný. 6. K volnému pohybu ukrajinských občanů po EU a jejich právu vybrat si členský stát, ve kterém chtějí požívat dočasnou ochranu, argumentovala rozsudky NSS ve věcech č. j. 10 Azs 151/2024–28, č. j. 5 Azs 272/2023–31, č. j. 1 Azs 174/2024 – 42, ve kterých NSS vysvětlil, že držitelé dočasné ochrany mají právo na udělení povolení k pobytu při přemístění z jiného členského státu. Pokud ministerstvo obdrží žádost a zjistí, že žadatel již dočasnou ochranou v jiném členském státě disponuje, musí jej poučit o tom, že souběžná ochrana ve dvou členských státech není možná. Pokud zjistí, že dočasná ochrana vydáním povolení k pobytu v ČR zaniká, ministerstvo povolení vydá a učiní o tom záznam v informačním systému členských států. Není-li takové úpravy, vyzve ministerstvo žadatele k ukončení svého oprávnění v přiměřené lhůtě – k tomu mu ministerstvo poskytne součinnost. Pokud takové kroky žadatel doloží, ministerstvo mu pobytové oprávnění vydá, v opačném případě žádost zamítne. K účelu § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina dále žalobkyně citovala rozsudek NSS č. j. 10 Azs 151/2024–28 a rozsudek č. j. 8 Azs 217/2024, podle kterých není přesun žadatelů o dočasnou ochranu obcházením pravidel nebo privilegované postavení oproti jiným cizincům. Odkázala také na rozsudek NSS č. j. 1 Azs 111/2025–34, ve kterém NSS apeloval na správní orgány, aby jeho judikaturu v podobných případech dodržovaly. 7. Žalovaný zdůraznil, že žádost žalobkyně byla odmítnuta podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, neboť žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform jako držitelka dočasné ochrany v Polsku. Tuto skutečnost potvrdila sama žalobkyně v tiskopise žádosti. 8. Žalovaný dále poukázal na ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Uvedl, že oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina ministerstvo vnitra Evropské komisi dne 25. 8. 2025 odeslalo a zveřejnilo jej vzápětí na svých internetových stránkách (Dopis Evropské komisi – Aktuální informace o migraci). Z formulace ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina pak jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. To znamená, že to, zda je aktuálně držitelem povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany nebo ne, není pro naplnění tohoto důvodu nepřijatelnosti rozhodné. 9. Doplnil, že žalobkyně do tiskopisu žádosti uvedla svého manžela X., nar. X., st. přísl. Ukrajina, který je držitelem oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice. Manželství však nebylo uzavřeno před 24.2.2022, ale až později. Tímto nebyly splněny podmínky dle § 51 odst. 2 písm. a) zák. č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. Žalovaný si dovolí toto ustanovení citovat: „Rodinným příslušníkem cizince požívajícího dočasné ochrany se pro účely sloučení rodiny a poskytování finančního příspěvku rozumí a) manžel nebo partner za předpokladu trvání manželství nebo partnerství v době, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující poskytnutí dočasné ochrany.“ Žalovaný tedy neměl jinou zákonnou možnost než žádost žalobkyně o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelnou. 10. K tomu žalovaný zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení sp. zn. 10 A 145/2025, 10 A 157/2025 nebo 18 A 102/2025), jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, a citoval recitály nového prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460. Jeho argumentace byla téměř slovo od slova (vyjma jedné věty, kde žalobkyni použil jako příklad popisované situace) identická jeho vyjádření ve věci vedené před nadepsaným soudem ve věci sp. zn. 10 A 141/2025. Žalovaný své vyjádření k žalobě z valné části převzal z jiných svých vyjádření k obdobným žalobám. Soud proto – pro stručnost – stran argumentace žalovaného k zákonnosti § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina odkazuje na naraci rozsudků ve výše uvedených řízeních. II. Posouzení věci 11. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42 z 3. 4. 2025 (bod 26) a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-753/23, Krasiliva ze dne 27. 2. 2025 k otázce přípustnosti je třeba bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, jak již judikatura správních soudů v minulosti dovodila (např. rozsudek nadepsaného soudu č. j. 18 A 102/2025–21 z 10. 11. 2025, bod 5). Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 12. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. b