35 Az 2/2026 – Městský soud v Praze

35 Az 2/2026- 31 - text 8 35 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci žalobce: V. N. V., narozen X., státní příslušník Vietnamské socialistické republiky zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČO 00007064 sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 07.01.2026, č. j.: OAM-1249/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Podstata sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 07.01.2026, č. j. OAM-1249/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky ze dne 03.11.2025 posouzena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Řízení o této žádosti bylo napadeným rozhodnutím zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu. 2. V případě žalobce se jedná o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce opustil vlast dne 01.09.2024 a na základě pracovního povolení cestoval do Maďarska, kde se mu ovšem nepodařilo najít zaměstnání, a proto odjel do České republiky, na jejíž území vstoupil v prosinci 2024. O mezinárodní ochranu v ČR žádá z důvodu, že jeho dům ve Vietnamu byl zničen tajfunem a jeho rodina bydlí u příbuzných. Na území České republiky potřebuje setrvat, aby mohl své rodině poskytnout potřebnou pomoc. 3. Správní orgán po posouzení důvodů současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany provedl srovnání s tvrzeními, která žalobce učinil v rámci předchozího správního řízení ve věci mezinárodní ochrany (o první žádosti ze dne 17.02.2025 bylo rozhodnuto negativně rozhodnutím ze dne 11.03.2025, č. j. OAM-197/BA-BA01-HA13-2025, následná žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem krajského soudu v Plzni ze dne 05.06.2025, č. j. 35 Az 4/2025-20. Kasační stížnost byla pro opožděnost odmítnuta). 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že ve Vietnamu nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od března 2025, resp. od doby ukončení řízení na krajském soudu, tedy od června 2025, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nebo že by svědčila o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované meritorní posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu. 5. Žalobce v podané žalobě zároveň navrhl, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil žalobce tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku bude muset odcestovat do domovského státu. Nemá se ovšem kam vrátit, neboť tajfun zničil jeho dům, a navíc se obává výhružek věřitelů. Jeho rodina bydlí aktuálně u příbuzných. Žalob 6. Soud o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodl dne 16.3.2026 usnesením s čj. 35 Az 2/2026–20, ve znění opravného usnesení ze dne 20.4.2026, čj. 10 Az 2/2026–26, tak že návrh zamítl. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobce o mezinárodní ochranu v ČR žádá z důvodu, neboť jeho dům zničil tajfun a jeho rodina bydlí u příbuzných. Potřebuje tady zůstat, aby mohl rodině pomoci po tom, co je zasáhl tajfun. Dále v žalobě namítá, že správní orgán zcela ignoroval, že žalobce se obává návratu do vlasti z důvodu výhružek věřitelů. Žalobce uzavírá, že žalovaný špatně posoudil zemi jeho původu, kdy ji označil za bezpečnou zemi a ve věci mezinárodní ochranu rozhodl nesprávně. 8. Dále žalobce namítá nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku odůvodnění v důsledku čehož došlo k porušení § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50-52 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný nehodnotil důvody hodné zvláštního zřetele. Podle žalobce je naplněn důvod humanitárního azylu dle § 14 ZoA. 9. Žalovaný k žalobě uvádí, že trvá na správnosti vydaného rozhodnutí, neboť dle jeho názoru žalovaný správní orgán zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Po jejich posouzení však dospěl k závěru, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je opakovanou žádostí ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Pokud žalobce namítá, že o mezinárodní ochranu žádá z důvodu, že jeho dům zničil tajfun a jeho rodina v současné době bydlí u příbuzných, přičemž žalobce potřebuje setrvat na území České republiky, aby mohl rodině finančně pomoci, žalovaný konstatuje, že takto tvrzené skutečnosti nejsou relevantními důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Institut mezinárodní ochrany je určen k ochraně osob, které jsou v zemi původu vystaveny pronásledování z důvodů taxativně vymezených v § 12 zákona o azylu, případně kterým hrozí vážná újma ve smyslu § 14a téhož zákona. Skutečnost, že v zemi původu žalobce došlo k přírodní katastrofě a žalobcova rodina se ocitla v nepříznivé sociální situaci, byť je nepochybně politováníhodná, sama o sobě nezakládá důvod pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. Jedná se o důvody ekonomické a sociální povahy, které nespadají pod zákonné důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany. K námitce žalobce, že správní orgán zcela ignoroval jeho obavy z návratu do vlasti z důvodu výhrůžek ze strany věřitelů, žalovaný uvádí, že touto skutečností se v řízení zabýval. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce uvedl, že si v zemi původu půjčil finanční prostředky, které není schopen splatit, a obává se reakcí věřitelů. Takto tvrzené potíže však mají ryze soukromoprávní charakter a nejsou spojeny s žádným z důvodů pronásledování vymezených v § 12 zákona o azylu. Současně žalobce neuvedl žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by mu v případě problémů hrozících ze strany věřitelů nebyla v zemi původu dostupná ochrana ze strany státních orgánů. Obavy z věřitelů v souvislosti se soukromými dluhy proto samy o sobě nepředstavují pronásledování ani vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu. 10. Po posouzení důvodů uvedených při podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany správní orgán konstatoval, že jmenovaný neuvedl žádnou novou skutečnost, která by prokázala podstatnou změnu okolností jeho případu a ani správní orgán neshledal žádnou novou skutečnost za pádný důvod, na základě, kterém by správní orgán změnil své rozhodnutí či měl jen důvod příslušné správní řízení opakovat. 11. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, sděluje k tomu žalovaný, že je to právě žalobce, kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Nejvyšší správní soud k tomu uzavřel, že povinnost tvrzení má ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam, neboť pouze žadatel svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Žalovaný je toho názoru, že proto, aby žalobce mohl tuto svou povinnost splnit, učinil maximum. Žalobci také byla dána možnost se seznámit, vyjádřit se a doplnit nashromážděné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se k seznámení s podklady dostavil, k ničemu se však nechtěl vyjádřit, nic nechtěl doplnit, ani nic nedoložil. Žalovaný je přesvědčen, že dostatečně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval vydat ve věci rozhodnutí, pro toto rozhodnutí si opatřil dostatečně aktuální informace o zemi původu. Žalovaný uzavírá, že je přesvědčen, že v případě žalobce došlo k jednoznačnému naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti jako nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. e) zákon o azylu a má za to, že rozhodnutí vychází z řádně zjištěného stavu věci. V podrobnostech pak žalovaný odkazuje na obsah správního spisu. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným. 13. Žaloba není důvodná. 14. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu [ž]ádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovan