36 A 5/2026 – Městský soud v Praze

36 A 5/2026- 40 - text sp. zn. 36 A 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaromírem Klepšem ve věci Žalobkyně: T. R., státní příslušnost Ukrajina, nar. X bytem X zastoupena JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné Brány 1079/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 9. 2. 2026 pod č. j. OAM-0342669/DO-2026 jako nepřijatelné, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 9. 2. 2026 její žádost o dočasnou ochranu zaevidovanou pod č. j. OAM-0342669/DO-2026 jako nepřijatelnou byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 9. 2. 2026, zaevidované pod č. j. OAM-0342669/DO-2026. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10 140 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, advokátce JUDr. et Mgr. Uljaně Bondarevské Kurivčakové. I. Předmět věci 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Z důvodu válečného konfliktu na Ukrajině dne 22. 3. 2022 vycestovala do Estonské republiky, kde jí potom byla udělena dočasná ochrana. Její pobytové oprávnění v Estonsku bylo platné do 22. 3. 2023 a status dočasné ochrany platný do 13. 10. 2025. Žalobkyně se rozhodla přestěhovat do České republiky a požádat o dočasnou ochranu v ČR, neboť zde má sociální zázemí, zajištěné ubytování, navázala zde hodně sociálních kontaktů a má už i několik pracovních nabídek od firem, které jsou ochotny žalobkyni zaměstnat, jakmile získá pobytové oprávnění. 2. Žalobkyně se dne 9. 2. 2026 dostavila na odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, aby podala žádost o poskytnutí dočasné ochrany v České republice. Při podání žádosti výslovně uvedla pracovníkovi OAMP i do formuláře žádosti, že její dočasná ochrana v Estonské republice již není platná a že rozhodnutí o zrušení statusu dočasné ochrany bylo vydáno dne 2. 10. 2025 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 10. 2025). Tato skutečnost měla být příslušnému pracovníkovi OAMP známa i z jeho úřední činnosti, zejména z údajů vedených v informačním systému členských států (Temporary Protection Platform). Žádost žalobkyně však byla označena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“). II. Žaloba a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně se žalobou u Městského soudu v Praze (dále též „soud“ nebo „městský soud“) brání proti zásahu, který spočívá v označení žalobkyniny žádosti jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Domáhá se vyslovení jeho nezákonnosti a městskému soudu navrhuje, aby žalovanému zakázal pokračovat v zásahu a přikázal mu obnovit stav před ním. 4. Předně se žalobkyně zaobírala neaplikovatelností § 5 odst. 2 Lex Ukrajina, zde odkázala na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-753/23 Krasiliva a na něj navazující judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dále se zabývala neaplikovatelností § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina, přičemž zde aplikovaný § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina představuje pouze sloučení a reformulaci výše uvedených důvodů nepřijatelnosti žádosti. Odkázala k tomu na ustálenou judikaturu městského soudu a namítala, že žalovaný není oprávněn mechanicky žádosti odmítat jako nepřijatelné dokonce i v případě, kdy žadatel disponuje trvající dočasnou ochranou v jiném členském státě. Citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 174/2024 – 42 stran správného postupu žalovaného. Vyjádřila se také k aktualizačnímu prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460; s odkazem na judikaturu městského soudu uvedla, že uvedené prováděcí rozhodnutí není způsobilé změnit ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. 5. Postup podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina označila za nepřijatelný. Žalovaný sice splnil podmínku podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina a zaslal Evropské komisi 25. 8. 2025 dopis, v rozhodné době však zákon, který nová ustanovení zavedl, nebyl platný ani účinný (k tomu došlo až 3. 9. 2025). Oznámení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina proto nemůže vyvolávat právní účinky, podmínka oznámení podle uvedeného ustanovení proto nebyla splněna. Oznámení nelze považovat ani za postup podle čl. 25 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Nedošlo současně ke stanovení jakýchkoliv kapacitních kvót. Česká republika nemůže jednostranně upravovat dočasnou ochranu osob. I kdyby došlo k postupu podle čl. 25 směrnice o dočasné ochraně, podle čl. 25 odst. 3 této směrnice by na situaci musela reagovat Rada. Žalovaným odkazované recitály nelze označit za oznámení ani doporučení ve smyslu čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně. Postup podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina proto podle žalobkyně také odporuje právu EU. K tomu následně citovala rozsudek městského soudu č. j. 5 A 112/2025 – 34. 6. V rámci žaloby se žalobkyně současně domáhala vydání předběžného opatření a eventuelně přiznání odkladného účinku této žaloby. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě soudu navrhnul, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Předně konstatoval, že důvodem nepřijatelnosti žádosti je § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Postupoval v souladu se zákonem, neboť žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany jako držitelka dočasné ochrany v Estonsku. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že se dočasné ochrany v Estonsku již vzdala, tento údaj zatím nekoresponduje s údaji vnitrostátního systému Estonské republiky, a pro aplikaci § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina to podle žalovaného není rozhodné. 8. Žalovaný má za nesporné, že žalobkyně již v minulosti získala oprávnění k pobytu z titulu dočasné ochrany v Estonsku. Konstatoval, že dočasnou ochranou se ve smyslu § 2 odst. 1 Lex Ukrajina rozumí oprávnění k pobytu na území ČR, nikoliv dočasná ochrana jako institut. Poukázal na ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Uvedl, že oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina ministerstvo vnitra Evropské komisi dne 25. 8. 2025 odeslalo a zveřejnilo jej vzápětí na svých internetových stránkách (Dopis Evropské komisi - Aktuální informace o migraci). Z formulace ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina pak jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. To znamená, že to, zda je aktuálně držitelem povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany nebo ne, není pro naplnění tohoto důvodu nepřijatelnosti rozhodné. Doplnil, že žalobkyně v žádosti neuvedla, že by na území žil některý z jejich rodinných příslušníků, který by již byl držitelem dočasné ochrany a nelze uvažovat ani o sloučení s jiným členem rodiny (srov. § 51 a § 52 Lex Ukrajina). Žalovaný tedy neměl jinou zákonnou možnost než žádost žalobkyně o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelnou. 9. Žalovaný dále požadoval, aby městský soud podal v této souvislosti k Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku. Je mu známa judikatura soudů k aplikovatelnosti důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina pro jeho nesoulad s právem EU, nicméně s tímto závěrem žalovaný nesouhlasil. Až Soudní dvůr EU má v konečném důsledku rozhodnout o souladu tohoto důvodu výluky s právem EU. Měl k tomu příležitost již v rámci případu C-753/23 Krasiliva, kde se k uvedené otázce Soudní dvůr EU sice přímo nevyjádřil, nicméně v bodě 30 svého rozhodnutí podle žalovaného poskytnul členským státům možnost odepřít povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany osobám, které již toto povolení získaly v jiném členském státě. Odkázal také na nové prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 a nové body jeho preambule. Tím byl podle žalovaného zpochybněn výklad Komise ve sdělení Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady č. 2022/382 (Úř. Věst. C 126I), který byl nadto uveden až v dokumentu týkajícím se často kladených otázek. Už za této situace podle žalovaného nejsou dány podmínky l´acte clair ani l´acte éclairé pro neaplikaci § 5 odst. 1 písm. d) nebo f) Lex Ukrajina pro rozpor s právem EU. Poukázal na rozhodnutí německého orgánu, který zamítl držiteli dočasné ochrany v ČR žádost o pobytové oprávnění z téhož titulu v SRN a nařídil mu, aby spolkové země opustil. Dokud nebude ze strany Soudního dvora jednoznačně zodpovězena otázka možnosti přesunů držitelů dočasné ochrany mezi členskými státy, bude žalova