37 A 4/2026 – Městský soud v Praze

37 A 4/2026- 22 - text 537 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci žalobce: I. K. zastoupen advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 8. 12. 2025, zaevidované pod č. j. OAM448284/DO2025, pro její nepřijatelnost takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 8. 12. 2025 požádal v České republice o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina). Ve formuláři žádosti označil jako stát, na jehož území pobýval 24. 2. 2022, Polskou republiku. U otázky, zda někdy získal dočasnou ochranu v jiném státě EU, zvolil možnost „NE“ a na otázku, zda byl někdy v době od 24. 2. 2022, držitelem platného víza nebo povolení k pobytu v jiném státě, odpověděl: „ANO_POLSKO_OD 24.09.2021 - DO 08.09.2022_ZRUŠENO“. Tuto žádost žalovaný označil jako nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina, neboť nebylo prokázáno, že žalobce je osobou podle § 3 tohoto zákona. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Argumenty účastníků řízení. 2. Žalobce v žalobě vyjádřil přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany uvedené v lex Ukrajina, jelikož prokázal, že je občanem Ukrajiny a že nedisponuje žádným jiným pobytovým oprávněním na území EU. Žalobce zdůraznil, že se do Ukrajiny nemůže vrátit z obavy o svůj život. Připustil, že disponoval pracovním vízem v Polské republice s platností od 24. 9. 2021 do 8. 9. 2022, jež mu bylo proti jeho vůli automaticky prodlužováno, dokud je 8. 4. 2025 nezrušil na konzulárním oddělení v Praze. Žalobce se však do Polské republiky vracet nechce, nemá kam a za kým; rodinu, zázemí a pevný okruh přátel má žalobce naopak v České republice. Poukázal na rozsudek zdejšího soudu č. j. 8 A 140/2025 z 3. 12. 2025, podle nějž je třeba pojem „pobývat“ uvedený v § 3 lex Ukrajina vykládat jako dlouhodobější a stálejší pobyt, tedy že žadatel by skutečně měl v Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně. Žalobce je přesvědčen, že tuto podmínku splňuje. Na podporu svých závěrů žalobce dále citoval několik soudních rozhodnutí, včetně rozsudku NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS z 3. 4. 2025. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že žalobce nepobýval 24. 2. 2022 v Ukrajině, proto se na něj nemůže vztahovat prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. a nesplňuje tak podmínky pro získání dočasné ochrany. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost, která u žalobce schází. Z žalobcova cestovního pasu je totiž zřejmé, že na území členských států Schengenského prostoru vstoupil 10. 2. 2022 přes hraniční přechod Beregsurány v Maďarské republice. Žalovaný si je sice vědom judikatury správních soudů, jež podmiňuje uplatnění § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina dlouhodobostí pobytu mimo území Ukrajiny, ale ta byla přijata ve skutkově podstatně odlišném případě. 4. Kromě toho žalovaný uvedl, že je splněn také důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina. Žalobce do tiskopisu žádosti o poskytnutí dočasné ochrany potvrdil, že požádal a získal oprávnění k pobytu z titulu dočasné ochrany v Polské republice, a potvrdil to také v žalobě s dovětkem, že ke zrušení dočasné ochrany v Polské republice došlo 8. 9. 2025. Následně žalovaný podrobně argumentoval, proč je za této situace odmítnutí žádosti o dočasnou ochranu v souladu s českým i unijním právem. 3. Posouzení věci. 5. Žaloba je včasná a přípustná. Lex Ukrajina sice v § 5 odst. 2 vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci. NSS však v rozsudku 1 Azs 174/2024, č. 4682/2025 Sb. NSS z 3. 4. 2025 potvrdil dřívější judikaturu správních soudů, podle níž vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina lze soudně přezkoumat. 6. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil ve vyjádření k žalobě výslovně a žalobce po poučení soudem konkludentně. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si uvědomuje, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se žalobce mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS 10 As 326/2022 z 23. 10. 2023 a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla, jelikož podkladem pro rozhodnutí soudu je výhradně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu s jejími přílohami, kterou žalobce u žalovaného podal a která se nachází také ve správním spisu předloženém žalovaným. Obsah tohoto dokumentu je ostatně oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a v průběhu soudního řízení měli možnost se k němu vyjádřit, což také učinili. 7. K vlastnímu věcnému posouzení žaloby soud předesílá, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS 2 Aps 1/2005, č. 603/2005 Sb. NSS ze 17. 3. 2008). 8. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jehp práv. Při hodnocení tohoto úkonu lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS 10 Azs 153/2016, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. 9. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V tomto ustanovení jsou vyjmenovány osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 tak uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady. 10. V prováděcím rozhodnutí Rady, jež aktivovalo stav hromadného přílivu osob, jak jej předpokládá směrnice o dočasné ochraně, jsou tyto osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající ¨v Ukrajině před 24. 2. 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)]. 11. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle § 3 lex Ukrajina ukrajinskému státnímu příslušníku je tak zapotřebí současného splnění podmínky 1) pobývání v Ukrajině před 24. 2. 2022 a 2) vysídlení z Ukrajiny 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. 12. Výkladem pojmu „pobývání na Ukrajině“ se již správní soudy několikrát zabývaly. Zdejší soud v rozsudku 11 A 111/2023 z 2. 11. 2023 vyložil, že „[z] užití pojmu ‚pobývat‘ (nikoli zdržovat se či nacházet se) lze dovodit, že by mělo jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.“ K tomuto výkladu se přihlásil zdejší soud také v rozsudcích 18 A 54/2023 ze 17. 8. 2023, 11 A 111/2023 z 2. 11. 2023, 15 A 137/2023 z 26. 3. 2024, 5 A 15/2025 z 20. 6. 2025 nebo 10 A 182/2025 z 18. 12. 2025 a NSS v rozsudcích 5 Azs 72/2024 ze 7. 3. 2025 či 4 Azs 225/2024 z 20. 5. 2025. 13. Recitál 11 prováděcího rozhodnutí Rady přibližuje účel prováděcího rozhodnutí. Jde především o zavedení dočasné ochrany ukrajinských státních příslušníků a jejich rodinných příslušníků, kteří pobývali v Ukrajině a kteří byli počínaje dnem 24. 2. 2022 vysídleni v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala. 14. V nynější věci žalo