4 A 11/2026 – Městský soud v Praze

4 A 11/2026- 18 - text  7 4 A 11/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: L. D. D., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2026, č. j. CPR-3513-3/ČJ-2026-930310-V242, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2026, č. j. CPR-3513-3/ČJ-2026-930310-V242 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 11. 2025, č. j. KRPA-370753-13/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba 18 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) a jejíž počátek byl stanoven od okamžiku, kdy vycestuje z území Evropské unie a smluvních států, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je žalobce oprávněn pobývat nebo která jej přijme, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování cizince. Podle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců bylo žalobci stanoveno opatření za účelem vycestování. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřeně přísné, měla mu být uložena pouze povinnost opustit území, neboť se správními orgány v průběhu řízení spolupracoval. 4. Žalobce měl zato, že stanovení délky doby 18 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup, není přezkoumatelné, není objasněno, proč mu nebylo možné uložit opatření o délce 6 měsíců, není jasné, na základě jakých okolností mu bylo uloženo opatření o délce 18 měsíců. Obdobnou námitku uplatnil žalobce již v odvolání. Žalovaný je povinen dbát § 2 odst. 4 správního řádu a je povinen se v rozhodnutí vypořádat i s rozhodovací praxí v obdobných případech. Odůvodnění žalovaného na str. 3 – 4 napadeného rozhodnutí je však zcela obecné a nepřezkoumatelné, není jasné, zda délka vyhoštění odpovídá správní praxi. 5. K výroku ohledně počátku doby, po kterou nelze umožnit vstup, namítal, že z ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nevyplývá pravomoc stanovit tento počátek zvoleným způsobem, počátek doby byl stanoven nezákonně. Je třeba vycházet z toho, že tato doba začne běžet prvním dnem vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, nikoli až vycestováním cizince. To implicitně vyplývá i z § 118 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. 6. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu projednání a rozhodnutí a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelně uvedl důvody, pro které napadené rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že žalobce dne 31. 3. 2026 požádal o mezinárodní ochranu na území České republiky. Námitkou ohledně neaplikace ust. § 50a zákona o pobytu cizinců se již zabýval v napadeném rozhodnutí. 8. Námitku ohledně ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců považoval za nedůvodnou, z konstrukce daného ustanovení jednoznačně vyplývá povinnost správního orgánu určit tuto dobu jako časový úsek včetně jejího počátku, který je vázán na okamžik, kdy žalobce z území EU a smluvních států skutečně vycestuje. Ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců odpovídá unijní úpravě zakotvené v čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2018/1860 a čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2018/1861, neboť zákaz vstupu a s ním spojený záznam v SIS jsou koncipovány jako právní následek působící vůči osobě nacházející se mimo území členských států, a proto jejich časové účinky nemohou běžet již od vykonatelnosti rozhodnutí o vyhoštění. Jestliže zákon váže běh doby zákazu vstupu na konkrétní skutečnost, tedy den, kdy cizinec vycestuje z území EU a smluvních států, pak správní orgán tímto zákonným odkazem nejen disponuje pravomocí, ale je přímo povinen tuto skutečnost ve výroku rozhodnutí reflektovat. Výklad, podle něhož by doba zákazu vstupu měla běžet již dnem vykonatelnosti rozhodnutí, nemá oporu v zákoně a odporuje institutu správního vyhoštění, neboť by vedl k běhu zákazu vstupu ještě v době, kdy se cizinec na území nachází. 9. Žalovaný se též dostatečně a přezkoumatelně vypořádal s otázkou dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Délka uloženého správního vyhoštění byla stanovena v zákonném rozpětí a byla řádně odůvodněna, byly zohledněny okolnosti ve prospěch i v neprospěch žalobce. Žalobce na žádný srovnatelný případ nepoukázal. 10. Měl za to, že postupoval v souladu s právními předpisy, ve svém postupu neshledal pochybení. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s.ř.s.“), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím dané věci bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. 13. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 14. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 15. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 16. Podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie. Dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanoví policie v rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V odůvodněných případech lze rozhodnutím stanovit hraniční přechod pro vycestování z území. 17. Podle § 118 odst. 4 zákona o pobytu cizinců do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, se nezapočítává doba, po ktero