4 Az 28/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 28/2025- 58 - text 14 4 Az 28/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: F. B., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Štěpánem Pastorkem, Ph.D. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. OAM-1156/ZA-ZA11-K10-R2-2023 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025 č. j. OAM-1156/ZA-ZA11-K10-R2-2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 609 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025 č. j. OAM-1156/ZA-ZA11-K10-R2-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Dle žalobkyně žalovaný pochybil při hodnocení první části jejího azylového příběhu (konfrontace se silovými složkami režimu v Í. v únoru 2022), když shledal její výpověď za celkově nevěrohodnou, nedostál požadavkům Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) obsaženým v rozsudku ze dne 21. 5. 2025 č.j. 7 Azs 212/2024-58 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“), který vytkl nepřesvědčivé vyloučení možného vlivu duševní poruchy žalobkyně na její potíže s pamětí. Připustila, že určité rozpory se v jejích výpovědích objevily, nicméně tyto přičítá svým duševním problémům, kdy trpí potížemi s pamětí a soustředěním a léčí se u psychiatra, je tak přirozené, že se objevily určité nesrovnalosti, které však nesvědčí o celkové nevěrohodnosti. Namítala, že výslechy trvaly až sedm hodin, tlumočník používal jiný dialekt perštiny (viz pohovor dne 24. 4. 2025). Žalovaný opět zpochybňoval vyjádření odborníků ohledně zdravotního stavu žalobkyně, což však řádně nezdůvodnil, pouze prezentoval svůj laický pohled na věc. Žalobkyně trvala na zprávě MUDr. B., kterou nijak neovlivňovala. Žalovaný se přes pokyn NSS opět uchýlil k laickému posouzení zdravotního stavu žalobkyně a jeho vlivu na její výpověď. Pokud měl žalovaný pochybnosti o relevanci odborných zpráv, měl zajistit odborné vyšetření žalobkyně odborníkem dle svého výběru, nikoli činit nepodložené závěry o nevěrohodnosti založené na laickém posouzení zdravotního stavu. Předeslala, že je na 11. 11. 2025 objednána na nové vyšetření ohledně ADHD, kdy po obdržení lékařské zprávy tuto soudu doloží. 3. Dále poukazovala na to, že při pohovorech docházelo k nedorozuměním ohledně popisu násilí, kterému byla v Í. vystavena, záměně pojmů fyzické násilí a sexuální útok/znásilnění, NSS pak označil jako pochopitelné, že znásilnění nepodřadila pod pojem fyzické napadení (s ohledem na kulturní rozdíly a kvalitu tlumočení). Přesto žalovaný v napadeném rozhodnutí stále argumentoval tím, že nekonzistentně vypovídala o tom, kolikrát byla napadena, a znásilnění nezmínila při dotazu na fyzické napadení. Žalovaný při posuzování možného vlivu jazykových a kulturních rozdílů opět jednal dle svého subjektivního dojmu. Uvedla, že nesrovnalosti ve výpovědích jsou důsledkem její psychické poruchy, se kterou se léčí. 4. Ke svému postavení jako zranitelné osoby žalobkyně namítala, že navzdory připomínce NSS žalovaný svůj přístup nezměnil, nezacházel se žalobkyní jako se zranitelnou osobou, pohovor dne 24. 4. 2025 opět trval minimálně šest hodin, byl veden ve zřejmém rozporu se zásadami Praktické příručky EASO k vedení azylového pohovoru, která doporučuje postupovat v případě obětí znásilnění obzvlášť opatrně a citlivě a akceptovat, pokud žadatel nebude schopen či ochoten o některých traumatických událostech podrobně hovořit. Žalobkyně též vypověděla, že její psychické potíže začaly přibližně v době incidentu (znásilnění), žalovaný však tomu nevěnoval pozornost a nezkoumal, zda nemohly souviset s jejím zadržením (tj. traumatickým prožitkem) a zda tento faktor nemohl ovlivnit fungování její paměti i chování během pohovorů. Žalovaný pak kladl žalobkyni k tíži, že se nechovala jako „správná“ oběť znásilnění, nelze se ubránit dojmu, že pojal k žalobkyni antipatii, což má vliv na jeho rozhodnutí. Žalovaný selektivně hodnotil pouze některé aspekty případu, a to v neprospěch žalobkyně, jsou dány pochybnosti o jeho objektivitě. Poukázala na vymezení zranitelné osoby dle zákona o azylu, žalovaný nikdy neurčil, zda je žalobkyně zranitelnou osobou. Ve smyslu zrušujícího rozsudku NSS, pokud měl žalovaný pochyby o věrohodnosti předložených lékařských zpráv, měl provést odborné vyšetření sám resp. za pomoci jím určeného lékaře, což však neučinil a žalobkyni to nelze klást k tíži. Toto pochybení se promítlo i do vedení pohovorů, kdy bylo k žalobkyni přistupováno tak, že zranitelnou osobou není. 5. K odůvodněným obavám z pronásledování uvedla, že pokud žalovaný nesprávně posoudil její věrohodnost ohledně první části azylového příběhu (před odchodem z Í.), nesprávně vyhodnotil i odůvodněnost obav z pronásledování pro případ návratu, a tudíž i důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný v napadeném rozhodnutí s odkazem na zprávu Norska uvedl, že rizikovost návratu do Í se odvíjí od toho, zda byla osoba v hledáčku zájmových struktur před odjezdem, v případě žalobkyně se však s odkazem na nevěrohodnost její výpovědí touto rizikovostí vůbec nezabýval; již to je vadou, pro kterou je třeba napadené rozhodnutí zrušit. K dalším částem azylového příběhu (zřeknutí se víry a postoj žalobkyně proti íránskému režimu v České republice) žalovaný pracoval selektivně se shromážděnými podklady, aby navodil dojem, že situace návratu žalobkyně do vlasti nebrání. Pominul však, že po září 2022 se tamní politická situace výrazně změnila, probíhaly masivní represe i proti osobám, které dříve nebyly terčem zájmu, rovněž bezproblémové vycestování nemusí vždy znamenat nezájem státních orgánů (viz rozsudek NSS č.j. 10 Azs 254/2017-40), Í. a Í. žijící v zahraničí čelí nyní zvýšenému monitorování jejich aktivit, po návratu mohou čelit podezření, že působili proti zájmům režimu, zvlášť pokud se účastnili protestů na podporu ženských práv, k tomu odkázala na články z médií. Žalovaný též přehlédl, že se v době nepřítomnosti na žalobkyni vyptávali příslušníci bezpečnostních složek u její matky, což svědčí o změně situace v zemi původu ve vztahu k žalobkyni, k tomu odkázala na zprávu Belgického státního Generálního komisaře pro uprchlíky ze dne 16. 10. 2024. 6. Dále namítala, že žalovaný nesprávně posoudil i hrozby pro žalobkyni z důvodu jejího ateismu, kladl nepřiměřený důraz na údajnou sekularizační tendenci ve společnosti, aniž by zohlednil, nakolik je režim skutečně sekularizaci nakloněn. Uvedla, že Í. je silně nábožensky založenou společností, kde hrozí trest smrti za urážku proroka a kde stoupl počet poprav. Zpráva Nizozemska, ze které žalovaný vycházel, přitom uvádí, že ženy jsou disproporčně terčem vynucování náboženské poslušnosti a hrozí jim postih za nerespektování náboženství. 7. Shrnula, že její situace naplňuje důvody pro udělení azylu dle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, a to pro její protirežimní činnost, účast na demonstracích, konverzi k ateismu a odpadlictví od islámu, a dále i pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) zákona o azylu. Rovněž odkázala na zprávy o zemi původu ohledně stavu lidských práv v Í., které jsou však dle žalobkyně i notorietami, které není třeba prokazovat. Odkázala tedy na Zprávu Freedom House – Í. 2024, Zprávu Amnesty International – Human Rights in I.: Review of 2024/25 a Zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA – 2023 Report on International Religious Freedom: I.. 8. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. III. Další vyjádření žalobkyně 9. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 14. 11. 2025 uvedla, že dokládá lékařskou zprávu ze dne 11. 11. 2025 z vyšetření na klinice AdiCare. Touto zprávou osvědčuje svou dlouhodobou snahu prokázat jí tvrzený psychický stav, který se v řízení projevoval zejména poruchami paměti. Nově jí byla diagnostikována též posttraumatická stresová porucha, která však podle všeho byla přítomna i po celou dobu správního řízení, neboť mezi její typické projevy patří poruchy paměti, deprese a úzkostné stavy. Namítala, že žalovaný měl od počátku zohlednit její psychický stav a přistupovat k ní jako k potenciálně zranitelné oběti, namísto toho se však nepochopení psychického znevýhodnění žalobkyně promítalo do zjevné antipatie vůči ní a neschopnosti posuzovat její výpovědi objektivně a citlivě. Odkázala na rozsudek SDEU ve věci C-283/24 B. Měla za to, že pokud v pr