4 Az 30/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 30/2025- 34 - text 15 4 Az 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: X. X., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2025, č. j. OAM-1267/ZA-ZA11-K01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2025, č. j. OAM-1267/ZA-ZA11-K01-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně ve správním řízení uvedla, že se obává návratu do vlasti, neboť je homosexuální orientace, a v dospívání čelila sexuálním útokům ze strany X, který ji opakovaně znásilnil poté, co ji viděl líbat se s jinou dívkou. V řízení uvedla, že život příslušnice sexuální menšiny je nesmírně obtížný, a to jak v Kazachstánu, kde má zázemí pouze u již zmiňovaného X, tak i v Ruské federaci, kam přesídlili její X, v těchto státech je homosexualita potírána ze strany společnosti i státu, který v ní spatřuje propagaci extrémistického chování, žalobkyně by tak v těchto státech nemohla svobodně žít, nyní má již X let stálou partnerku. 3. Namítala, že žalovaný postupoval v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav. Žalobkyně se cítí být pronásledována pro odlišnou sexuální orientaci, přičemž pravdivost její výpovědi byla potvrzena její konzistentní stabilitou i svědectvím její dlouholeté partnerky. Žalovaný se však problematice postavení LGBT komunity v Kazachstánu věnoval pouze povrchně. Dle žalobkyně je nutné nejprve objektivně zhodnotit postavení homosexuálů v Kazachstánu, poté zodpovědět otázku, zda je žalobkyně skutečně homosexuální orientace a na závěr posoudit relevantnost jejích obav. Z provedeného dokazování (z informací OAMP a zprávy MZV USA) plyne, že příslušníci LGBT komunity jsou v Kazachstánu diskriminováni, homosexualita byla vnímána jako duševní nemoc, společnost i stát se k této komunitě staví odmítavě, projevy homosexuality jsou trestány jako propagace homosexuality (byť samotná homosexualita trestná není), oslavy podobné pražskému Pride jsou striktně zakázány a gay kluby jsou provozovány skrytě. To však žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nezohlednil, omezil se na fráze typu „situace se zlepšuje“. Žalobkyně nemůže svou sexuální orientaci ve vlasti projevovat tak, jako v České republice. Nelze po ní spravedlivě požadovat, aby se pronásledování vyhýbala skrýváním své sexuální orientace, neboť projevem její svobody je mimo jiné i otevřená realizace orientace. Žalovaný postavení LGBT komunity v Kazachstánu dostatečně nevyhodnotil a rezignoval na posouzení sexuální orientace žalobkyně. 4. Žalobkyně dále namítala, že hlavním argumentem pro zamítnutí její žádosti je tvrzená účelovost žádosti založená na skutečnosti, že žalobkyně tvrzení týkající se sexuální orientace uplatnila až pod tíhou hrozícího vycestování. Žalobkyně naopak toto pokládá za legitimní, neboť se jedná o citlivé téma. V době legálního pobytu neměla žádný důvod usilovat o mezinárodní ochranu, neměla tedy důvod tyto informace nikomu sdělovat. 5. Nesouhlasila s tím, že žalovaný posoudil její příběh jako nevěrohodný. Žalobkyně přitom prokázala existenci milostného vztahu a poskytla konzistentní výpověď. Závěry žalovaného jsou nepodložené a subjektivní, jedná se o pouhé spekulace. 6. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěry žalovaného, že jí v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí. Žalovaný totiž nezvážil, že je bez prostředků a jediné funkční zázemí má u svého X. Zázemí, které by mohla mít u svých X, je zázemím v Ruské federaci, což je stát, který postupuje proti členům LGBT komunity ještě hůř než její domovský stát. Poukázala na to, že pojem pronásledování zahrnuje i jiné formy závažného omezování základních lidských práv a svobod, než je fyzické násilí, které jsou způsobilé vyvolat odůvodněný strach z pronásledování. Žalobkyni v případě návratu do země původu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Ačkoliv jí toto nebezpečí hrozí ze strany soukromé osoby, nemůže se v důsledku přístupu státu a společnosti k odlišné sexuální orientaci obrátit na příslušné orgány s žádostí o pomoc. 7. Navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný trval na správnosti napadeného rozhodnutí, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, vycházel z podkladů s objektivními informacemi, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Při posuzování žádosti žalobkyně žalovaný vycházel z výpovědí samotné žalobkyně a z informací, které se týkají politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v zemi původu. Zdůraznil, že se na základě shromážděných podkladů s otázkou postavení homosexuálně orientovaných osob v zemi původu žalobkyně vypořádal pečlivě. Žalovaný se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobkyně sdělila, zjistil skutečný stav věci a opatřil si podklady pro rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí poté podrobně, jasně a srozumitelně vyhodnotil všechny důvody, pro něž žalobkyně žádala o udělení mezinárodní ochrany, a to z hlediska všech jejích forem. 9. Žalovaný upozornil, že žalobkyně podala svou žádost o udělení mezinárodní ochrany jedenáct let po svém prvním příjezdu do ČR, a především až poté, co selhala její snaha vyřídit si zde povolení k pobytu po zániku zaměstnanecké karty. Svou žádost navíc podala několik málo dní předtím, než měla na základě rozhodnutí Policie ČR povinnost opustit území členských států EU. Žalovaný tak považuje její žádost za účelovou, přičemž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) týkající se této problematiky. Poukázal též na to, že se do země původu opakovaně vracela. 10. Dle žalovaného ze shromážděných podkladů plyne, že v Kazachstánu neexistují žádné zákony kriminalizující sexuální aktivitu či chování mezi osobami stejného pohlaví. Pohlavní styk mezi dvěma muži byl dekriminalizován v roce 1998, pohlavní styk mezi ženami nikdy kriminalizován nebyl. Připustil, že příslušníci LGBT komunity v Kazachstánu často otevřeně nepřiznávají svou orientaci ze strachu z diskriminace, stigmatizace a intenzivní homofobie, která je v kazašské společnosti stále přítomná, ve společnosti jsou rozšířené negativní postoje k LGBT osobám, které tak někdy čelí fyzickým či verbálním urážkám i nechtěné pozornosti od policie. Situace se však mění a shromážděné podklady z let 2024 a 2025 vyznívají jinak než podklady starší. Dle nejaktuálnějších podkladů diskriminací v oblasti zaměstnání a bydlení, diskriminací při výkonu policejní činnosti či diskriminací v jiných oblastech života byly ohroženy zejména transgenderové osoby. Další skupinou čelící neadekvátnímu zájmu ze strany policistů jsou obecně genderově odlišné osoby, dále pak LGBTIQ aktivisté. Podklady zmiňují zásahy policie kvůli podezření na „šíření LGBT propagandy“. Situace LGBT osob se značně liší v závislosti na místě, kde žijí. LGBT komunita reálně existuje jen ve velkých městech, v menších městech jsou pouze menší rozvíjející se komunity. Atmosféra ve velkých městech je také ve srovnání s vesnickými oblastmi a s jihem země mnohem liberálnější. Dle žalovaného nelze žalobkyni považovat za LGBT aktivistku, osobu genderově odlišnou či transgenderovou, které jsou mnohem více ohroženy. Žalobkyně pochází z města, které se nachází v X, je X a z podkladů plyne, že tam existuje i menší LGBT komunita. I když zde žalobkyně nemá žádné zázemí, žalovaný podotkl, že se jedná o mladou, zdravou a svéprávnou ženu schopnou samostatného života. Může si tedy i v Kazachstánu najít vlastní bydlení. Zároveň se v jejím případě nabízí možnost přestěhovat se do X, kde dle podkladů existuje LGBT komunita, a zároveň zde žije i velká část ruské menšiny v Kazachstánu. X je navíc značně vzdáleno od X, kde žije X žalobkyně. 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Dne 22. 9. 2024 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 25. 9. 2024 poskytla údaje k žádosti, uvedla, že se narodila v Kazachstánu, je ruské národnosti a kazašské státní příslušnosti, je svobodná a bezdětná, poslední pobyt měla ve městě X. V ČR je od roku X, od té doby několikrát jela zpět do vlasti na návštěvu za rodiči, naposledy z Kazachstánu vycestovala v roce X letecky do ČR, poté navštěv