1 Azs 336/2024 — Nejvyšší správní soud

48 A 5/2026- 25 - text pokračování 7 48 A 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Ferfeckým ve věci žalobkyně: Y. L. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu z 17. 2. 2026 evidované pod čj. OAM0355092/DO2026 pro její nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni dne 17. 2. 2026 vrátil její žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod čj. OAM 0355092/DO 2026, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 17. 2. 2026, evidované pod čj. OAM 0355092/DO 2026. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podání stran 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že zásah žalovaného, kterým jí vrátil žádost jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina), byl nezákonný. Zároveň navrhla, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. Přitom odkázala na judikaturu správních soudů s tím, že žalovaný nemohl její žádost shledat nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Uvedla, že na Ukrajině před 24. 2. 2022 trvale žila a měla české pracovní vízum. Pravidelně cestovala mezi Ukrajinou a Českou republikou. Dne 17. 2. 2026 požádala o dočasnou ochranu, již žalovaný nesprávně vyhodnotil jako nepřijatelnou. Z judikatury dovozovala, že existence českého pracovního víza není překážkou udělení povolení za účelem dočasné ochrany, pokud cizinec dlouhodobě pobývá na Ukrajině, má tam těžiště svých zájmů. Dále žalobkyně zdůraznila, že na Ukrajinu se z důvodu válečného konfliktu nemůže vrátit. Uvedla též, že v ČR má manžela a dceru, kteří zde mají platné pobytové oprávnění. Žalovaný přitom neposoudil přiměřenost zásahu v podobě neudělení dočasné ochrany do soukromého a rodinného života. Žalobkyně dále navrhla přednostní projednání věci a také nařízení předběžného opatření, nařizujícího strpění jejího pobytu na území. 2. Žalovaný ve vyjádření z 4. 3. 2026 požadoval zamítnutí žaloby. Žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou z důvodu, že k 24. 2. 2022 žalobkyně nepobývala na území Ukrajiny, jak i sama uvedla ve své žádosti. Pobývala na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty, jež jí byla v rozhodném období prodloužena s platností od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2022. Žalovaný ve svém vyjádření též blíže popsal pobytovou historii žalobkyně (zaměstnanecká karta byla původně vydána s platností od 10. 10. 2019, během let docházelo k prodlužování její platnosti či změně zaměstnavatele, přičemž dne 3. 7. 2025 požádala žalobkyně o zrušení platnosti povolení; 13. 1. 2026 pak požádala o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění, přičemž tato žádost byla zamítnuta). Podle žalovaného je tak zřejmé, že ke dni 24. 2. 2022 pobývala žalobkyně na území ČR, kde dlouhodobě realizuje svůj život. Na Ukrajinu se pravidelně vrací, pobyt tam ale nemá stálý a dlouhodobý charakter. Žalovaný dále potvrdil, že na území ČR pobývá manžel, a to na základě povolení k trvalému pobytu a dcera na základě dlouhodobého pobytu za účelem společného soužití rodiny. Rodinný příslušníci nejsou držiteli dočasné ochrany. 3. V replice z 18. 3. 2026 žalobkyně setrvala na tom, že má na udělení povolení za účelem dočasné ochrany nárok – území Ukrajiny opustila po vypuknutí ozbrojeného konfliktu z důvodu války, přičemž tam dříve trvale žila a dále měla české vízum, jehož se ovšem vzdala kvůli nemoci otce. Dále setrvala na své žalobní argumentaci, akcentovala zejména neposouzení přiměřenosti zásahu žalovaného do jejího soukromého a rodinného života. II. Posouzení věci soudem 4. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/202442, a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, C753/23, Krasiliva, je třeba v otázce přípustnosti bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 5. Při přezkoumání tvrzeného zásahu soud vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 6. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný s tím souhlasil výslovně, žalobkyně se nevyjádřila a souhlasila tak implicitně. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala u žalovaného a který ji žalovaný vrátil. Tento dokument je stranám dobře znám a je obsažen i v předloženém spisovém materiálu. Pokud jde o další podklady, zejména z Cizineckého informačního systému, i ty jsou obsaženy v předloženém spisu. 7. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky nutno splnit kumulativně. Není-li, byť jen jediná z podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 8. V této věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyni vrátil jako nepřijatelnou. 9. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina platí, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. Ustanovení § 3 odst. 1 lex Ukrajina stanovuje, že správní orgány udělí pobytové oprávnění osobám, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 z 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. . To aktivovalo dočasnou ochranu ve smyslu směrnice 2001/55/ES Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině. Okruh osob, na které dočasná ochrana dopadá, je upraven v čl. 2 odst. 1 uvedeného prováděcího rozhodnutí (srov. rozsudek NSS z 30. 10. 2024, čj. 9 Azs 119/202433). Jedná se o ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022, osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí, kterým byla před 24. 2. 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, popř. rodinné příslušníky výše uvedených osob. 10. Dále podle § 3 odst. 2 lex Ukrajina platí, že povolení se udělí též cizinci, který doloží, že byl ke dni 24. 2. 2022 držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky. 11. Žalobkyně je státním příslušníkem Ukrajiny. Je zřejmé, že žádost o dočasnou ochranu podala v souvislosti se svým návratem po delším pobývání na Ukrajině v druhé polovině r. 2025, jelikož poté na území ČR nedisponovala jiným pobytovým oprávněním. Ve formuláři žádosti uvedla, že jí podává podle § 3 odst. 1 a 2 lex Ukrajina. Dále ovšem výslovně uvedla, že dne 24. 2. 2022 (den zahájení ruské plnohodnotné agrese) pobývala na území ČR. Právě z tohoto důvodu jí žalovaný vrátil její žádost jako nepřijatelnou. 12. Soud má za to, že v tomto případě nepostupoval v souladu se zákonem. Pro přiznání postavení osoby podle § 3 odst. 1 lex Ukrajina, resp. čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382, je nezbytné, aby (i)