49 A 4/2026 – Městský soud v Praze

49 A 4/2026- 27 - text  7 49 A 4/2026- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Bobákem ve věci žalobkyně: N. N. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu z 9. 2. 2026 evidované pod čj. OAM0343435/DO2026 pro její nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni dne 9. 2. 2026 vrátil její žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod čj. OAM-0343435/DO-2026, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 9. 2. 2026 evidované pod čj. OAM-0343435/DO-2026. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podání stran 1. Žalobkyně se domáhá určení, že zásah žalovaného, kterým jí vrátil žádost jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina), byl nezákonný. Zároveň navrhla, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti. Přitom odkázala na judikaturu správních soudů s tím, že žalovaný nemohl její žádost shledat nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Uvedla, že před 24. 2. 2022 trvale žila na Ukrajině, kterou opustila po vypuknutí ozbrojeného konfliktu. Od listopadu 2021 měla platné polské vízum s povolenou dobou pobytu 180 dní (krátkodobé pobyty). Od 12. 4. 2024 do 28. 2. 2025 žalobkyně disponovala dočasnou ochranou za účelem sloučení rodiny. Žalovaný jí tuto dočasnou ochranu odejmul, jelikož měla „staré“ polské vízum. Žalobkyně se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany. Žalovaný nezkoumal, zda neudělením dočasné ochrany nezasáhl do jejího rodinného a soukromého života. V tomto směru žalobkyně tvrdí, že v ČR žije její dcera (nar. 1990), s níž trvale žila v době vypuknutí vojenského konfliktu. Její dcera je držitelkou dočasné ochrany. 2. Žalovaný ve vyjádření z 20. 2. 2026 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Žalobkyně k 24. 2. 2022 nepobývala na území Ukrajiny, což je patrné z hraničních razítek v jejím cestovním dokladu. Na území členských států Schengenského prostoru vstoupila již 11. 12. 2021 a opustila jej až 8. 4. 2022. Dle něj zjevně dlouhodobě pobývala mimo území Ukrajiny, což je dostatečným důvodem k shledání nepřijatelnosti její žádosti. 3. V reakci z 28. 2. 2026 žalobkyně mj. poukázala na to, že má právo na udělení dočasné ochrany dle § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (zákon o dočasné ochraně cizinců), a to za účelem sloučení s její dcerou, která v ČR pobývá na základě dočasné ochrany. Domáhala se také posouzení přiměřenosti zásahu žalovaného do jejího soukromého a rodinného života. II. Posouzení věci soudem 4. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/202442, a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, C753/23, Krasiliva, je třeba v otázce přípustnosti bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 5. Při přezkoumání tvrzeného zásahu soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 6. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný s tím souhlasil výslovně, žalobkyně se nevyjádřila a souhlasila tak implicitně. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala u žalovaného a který ji žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Obdobně je tomu tak i se skeny cestovního dokladu žalobkyně. 7. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky nutno splnit kumulativně. Není-li, byť jen jediná z podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 8. V této věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že ji již v minulosti jiný členský stát EU udělil dočasnou ochranu. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyni vrátil jako nepřijatelnou. 9. Soud upozorňuje, že obdobný případ již řešil NSS v rozsudcích z 13. 2. 2025, čj. 1 Azs 305/202427, či z 25. 6. 2025, čj. 10 Azs 12/202534. Ze závěrů právě cit. rozsudků soud vycházel i při posouzení nynější kauzy. I v připomínaných sporech šlo o žádost o dočasnou ochranu s odkazem na § 52 zákona o dočasné ochraně cizinců. 10. S ohledem na právě cit. rozsudky soud připomíná, že zákon o dočasné ochraně cizinců a lex Ukrajina nepočítají se dvěma různými žádostmi o dočasnou ochranu. Existuje právě jeden institut dočasné ochrany pro pružné a efektivní řešení hromadného vysídlení cizinců, u nichž je zjevné, že by individuální žádosti o mezinárodní či doplňkovou ochranu nebylo možné vyřídit ve smysluplné době. Ze směrnice 2001/55/ES Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Úř. věst. L 212, 7. 8. 2001, s. 12-23. (směrnice o dočasné ochraně) je také zjevné, že existuje pouze jeden institut dočasné ochrany (srov. rozsudek NSS z 2. 2. 2023, čj. 10 As 290/202230, či již cit. rozsudek 1 Azs 305/2024). O aktivaci dočasné ochrany rozhoduje Rada EU. V souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině aktivovalo dočasnou ochranu prováděcí rozhodnutí 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 z 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. ST/6846/2022/INIT Úř. věst. L 71, 4. 3. 2022, s. 1-6. , v souvislosti s nímž národní zákonodárce rovněž přijal lex Ukrajina. 11. Lex Ukrajina je ve vztahu k zákonu o dočasné ochraně cizinců zákonem speciálním. To však samo o sobě neznamená, že při rozhodování o udělení pobytového oprávnění pro účely dočasné ochrany nebudou správní orgány aplikovat ustanovení zákona o dočasné ochraně cizinců. Lex Ukrajina totiž výslovně vylučuje pouze některá ustanovení zákona o dočasné ochraně cizinců, včetně § 51 odst. 2 písm. d) [§ 4 odst. 2 lex Ukrajina]. Z toho je však zjevné, že § 51 zákona o dočasné ochraně cizinců nebyl vyloučen jako celek. Lex Ukrajina nevyloučil ani použití § 52 zákona o dočasné ochraně cizinců. Žalovaný tedy musí aplikovat oba zákony. Až v případě kolize bude aplikována pouze speciální úprava podle lex Ukrajina (rozsudek 1 Azs 305/2024). Z výše uvedeného je nutné dovodit, že vedle sebe mohou existovat dva procesní režimy téže žádosti o dočasnou ochranu, které zohledňují specifika jednotlivých důvodů pro udělení dočasné ochrany. Nejde o to, že by si cizinec v žádosti vybíral důvod, podle kterého o dočasnou ochranu žádá, ale o to, jaké informace relevantní pro udělení či neudělení dočasné ochrany vyplynou z jím podané žádosti. 12. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina platí, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. Ustanovení § 3 lex Ukrajina stanovuje, že správní orgány udělí pobytové oprávnění osobám, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí 2022/382. Okruh osob, na které dopadá, je upraven v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382 (srov. rozsudek NSS z 30. 10. 2024, čj. 9 Azs 119/202433). Jedná se tak o ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022, osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí, kterým byla před 24. 2. 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní oc