9 Ads 86/2015 — Nejvyšší správní soud

5 A 83/2025- 43 - text 9 5 A 83/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: 1. IT Gymnázium, s.r.o., IČO: 06913491 se sídlem K cihelně 129, Praha 9 – Satalice zastoupená JUDr. Michalem Fraňem, advokátem se sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 – Malá Strana o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 10. 6. 2025, č. j. MSMT-5893/2025-5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je právnická osoba vykonávající činnost školy, přičemž v rejstříku škol a školských zařízení má zapsaný obor vzdělání 79-41-K/41 Gymnázium. Žalobkyně žádala žalovaného o zápis oborů vzdělání, a to konkrétně o zápis oboru vzdělávání 79-41-K/81 Gymnázium a 79-41-K/61 Gymnázium. Žalovaný žádost zamítl s odkazem na § 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jelikož nebyla v souladu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2023-2027 (dále „dlouhodobý záměr ČR“). Dlouhodobý záměr ČR totiž stanovuje omezení pro rozšiřování kapacit 8letých a 6letých oborů vzdělávání, což podle žalovaného není v souladu s žádostí žalobkyně, která žádá právě o zápis 8letého a 6letého oboru vzdělávání. Dlouhodobý záměr ČR konkrétně stanovuje, že „v oblasti oborů vzdělání s maturitní zkouškou všeobecného zaměření 8letých oborů vzdělání nebudou vzhledem k dopadům nadměrného odchodu žáků 5. ročníků ZŠ do 1. ročníků 8letých gymnázií do rejstříku škol a školských zařízení zapisovány nové školy, obory ani navyšovány stávající oborové kapacity. Navýšení kapacity oboru 6letého gymnázia lze zapsat za předpokladu současného ekvivalentního snížení kapacity oboru 8letého gymnázia na dané škole.“ [kapitola I. Strategie dalšího rozvoje sítě škol a školských zařízení, 3. STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ, 3. 2. Zápis nových oborů vzdělání, navyšování kapacit stávajících oborů vzdělání, písm. b)]. Jinými slovy podle dlouhodobého záměru ČR nebudou navyšovány kapacity 8letých gymnázií vůbec a kapacity 6letých gymnázií budou navyšovány pouze, sníží-li se zároveň stejnou měrou kapacita 8letého gymnázia na stejné škole. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala rozklad, který ministr žalovaného zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím. Proti rozhodnutí ministra žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Ministr žalovaného ve svém rozhodnutí souhlasil se závěry žalovaného, že žádost žalobkyně nebyla v souladu s dlouhodobým záměrem ČR a tím pádem byly naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti podle § 148 odst. 3 písm. a) školského zákona. Podle § 148 odst. 3 písm. a) pokud žádost o zápis školy není v souladu s dlouhodobým záměrem ČR nebo s dlouhodobým záměrem příslušného kraje, je zapotřebí žádost zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala o zápis 8letého i 6letého gymnázia, je tato žádost v rozporu s dlouhodobým záměrem ČR, jelikož ten zápis těchto oborů zakazuje (viz předchozí odstavec). Ministr žalovaného, tak konstatoval, že žalovaný nemohl rozhodnut jinak než žádost zamítnout. Dále ministr žalovaného argumentoval, že omezení pro rozšiřování kapacit 8letých a 6letých oborů vzdělávání je ústavně konformní s odkazem na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu. Uvádí, že toto omezení nijak neomezuje ústavní právo na vzdělání, ani právo na alternativu ve vzdělávání. K tomu ministr žalovaného zpochybňuje tvrzení žalobkyně, že obory vzdělání, které chce žalobkyně zapsat, mají přinést alternativu ve vzdělávání. Podle ministra žalovaného nesplňuje škola žalobkyně charakteristiku alternativy ve vzdělávání, tou totiž není pouhá skutečnost, že daná škola zamýšlí provádět rozšířenou výuku určitých předmětů, nebo to, že volí odlišný přístup k dílčím aspektům vzdělávání. Alternativa ve vzdělávání nespočívá pouze v charakteru zřizovatele školy (nestátní či církevní zřizovatel vs veřejný zřizovatel). Za alternativní vzdělávání je obecně považováno vzdělání využívající odlišné pedagogické přístupy, jako je Montessori, Daltonský plán či Walsdorfská pedagogika. Zároveň se ministr žalovaného vymezuje proti tvrzení žalobkyně, že omezení v dlouhodobém záměru ČR je pouhé „kvantitativní hledisko“. Podle ministra žalovaného má hlubší význam – snížení nadměrného odchodu žáků ze základních škol, přičemž toto pravidlo stanovené v dlouhodobém záměru ČR je nástroj státu pro vzdělávací politiku, který má za cíl zabránit dalšímu prohlubování nerovností ve školství, který je jeden z cílů vymezených v § 2 školského zákona. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože spočívá na nesprávném skutkovém a zejména právním posouzení věci. 4. Dále namítá, že dlouhodobý záměr ČR není vykládán ústavně konformně, tak jak to požadují nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 34/17 (N 130/95 SbNU 84; 224/2019 Sb.), a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2022, č. j. 10 As 320/2020-58, č. 4440/2023 Sb. NSS. Z nich podle žalobkyně vyplývá, že se dlouhodobé záměry musí vykládat mimo jiné i se zřetelem k právu rodičů na alternativu ve vzdělání, souvisejícím s respektem k jejich náboženskému a filozofickému přesvědčení a s požadavkem na zajištění plurality ve vzdělávání. Zákon a dlouhodobé záměry by měly dopadat na státní i nestátní školy stejnou měrou. Optikou výše citovaných judikátů je žalobkyně toho právního názoru, že limitace pro víceletá gymnázia obsažená v dlouhodobém záměru ČR – v podstatě znamená stop stav zápisu nových škol, oborů nebo navyšování stávajících oborových kapacit víceletých gymnázií – ale bez stanovení dalších kritérií, čímž sama o sobě zasahuje do jádra práva na vzdělání, když na úrovni celé republiky znemožňuje vznik či rozšíření tohoto typu škol, ale též jejich alternativ, ať již veřejných nebo neveřejných (soukromých nebo církevních) zřizovatelů. 5. Žalobkyně v souvislosti s výše uvedeným namítá, že ministr žalovaného nedostatečně zohlednil specifika jí poskytovaného vzdělávání a inovativního přístupu ke vzdělávání, která naplňují pojem alternativní vzdělávací koncepce. Jedná se zejména o individuální přístup k žákovi, péče o jeho komplexní rozvoj a dosažení jeho osobního maxima, zaměření na zdravý životní styl jak po fyzické, tak i duševní stránce, orientace na moderní technologie, jejich etické využívání v osobním a pracovním životě, důraz na mezioborovou činnost, propojení s praxí, rozvoj podnikavosti a pracovního uplatnění již po dobu studia, nadstandardní pedagogická činnost a technické vybavení, jak je blíže popsáno v její žádosti. Po poskytování oborů víceletých gymnázií je velká poptávka z řad rodičovské veřejnosti i od uchazečů, s čímž se ministr žalovaného dostatečně nezabýval. 6. Žalobkyně též namítá, že omezení v dlouhodobém záměru ČR (tj. zákaz zápisu nových 8letých a 6letých gymnázií), není vhodným prostředkem k naplnění „hlubšího záměru“, který definoval ministr žalovaného – snížení nadměrného odchodu žáků ze základních škol a tím zamezit navyšování nerovností ve vzdělání. Podle žalobkyně úvahy ministra žalovaného nekorespondují s faktickou realitou v českém školství. Deklarovaný cíl rovnosti je pouhou iluzí, jelikož na žádaná, ale zároveň omezená, místa na víceletých gymnáziích v Praze se dostávají především žáci ze zaopatřených rodin, které si mohou dovolit zaplatit doučování či přípravné kurzy pro své děti. Stejně tak je podle žalobkyně diskutabilní, zda je vhodné řešení výše zmíněného problému zákaz rozšiřování kapacit víceletých gymnázií. Jako efektivnější řešení se nabízí zvyšování kvality vzdělávání na druhém stupni základních škol. Žalobkyně k tomu dodává, že „stop stavem“ na víceletá gymnázia obsaženým v dlouhodobém záměru ČR je v podstatě přicházeno o budoucí absolventy vysokých škol, když maturanti z gymnázií v drtivé většině pokračují ve studiu právě na vysoké škole. 7. Konečně žalobkyně namítá, že se ministr žalovaného nijak nevypořádává s jejími námitkami, týkajícími se rozporu mezi dlouhodobým záměrem ČR a Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy 2024-2028 (dále „dlouhodobý záměr hl. m. Prahy“). Konstatuje, že současné nastavení obou dlouhodobých záměrů v podstatě za žádné situace žalobkyni neumožňuje vyhovět oběma záměrům současně. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce rozporu mezi dlouhodobým záměrem ČR a dlouhodobým záměrem hl. m. Prahy, uvedl, že žalobkyně pomíjí přesné znění § 148 odst. 3 písm. a) školského zákona. Podle něj pro zamítnutí žádosti postačí, aby žádost nebyla v rozporu, byť s jedním dlouhodobým záměrem. Ministr žalovaného se tak v napadené