7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 10/2025- 44 - text 10 5 Ad 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: I. Š. bytem X zastoupená JUDr. Martinem Fejfárkem, LL.M., advokátem se sídlem Josefa Lady 2106/1, Most proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 27. 6. 2025, č. j. MZDR 17694/2024-3/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 2. 2024, č. j. MZDR 24047/2023-7/PRO (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem, ve znění účinném do 12. 8. 2025 (dále jen „zákon o odškodnění protiprávních sterilizací“) s odůvodněním, že žalobkyně neoznačila a nedoložila žádné důkazy o tom, zda jí byla sterilizace provedena, tím méně pak o okolnostech, za nichž mělo k výkonu dojít. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o němž rozhodl ministr žalovaného napadeným rozhodnutím tak, že rozklad zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 2. Ministr žalovaného v napadeném rozhodnutí uzavřel, že žalobkyně v rámci řízení neprokázala ani elementární skutečnost podmiňující nárok na jednorázovou částku osobám sterilizovaným v rozporu s právem, totiž že byla skutečně sterilizována lékařským zákrokem. Za situace, kdy není k dispozici zdravotnická dokumentace, mohla žalobkyně tvrzenou skutečnost dosvědčit jinými způsoby, například gynekologickým vyšetřením jejího ošetřujícího lékaře, který by mohl minimálně konstatovat, zda byla žalobkyně sterilizována v důsledku lékařského zákroku a jakým způsobem. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná podání 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nezajistil takové důkazy, kterými by bylo možno spolehlivě zjistit skutečný stav věci. Žalobkyně dne 25. 1. 1994 porodila svého potomka v nemocnici v Bruntále, která nyní funguje pod názvem Nemocnice AGEL Podhorská a. s. Uvedla, že požádala zdravotnický personál o zavedení nitroděložního tělíska po porodu. Před porodem přinesl zdravotnický personál žalobkyni k podpisu dokument, jehož obsah žalobkyni nebyl znám, přičemž zdravotnický personál žalobkyni současně neinformoval o tom, že nepodepisuje dokument v souvislosti s požadovaným zavedením nitroděložního tělíska, nýbrž za účelem provedení sterilizace jakožto zákroku trvale zabraňujícího možnosti počít vlastní dítě. Den po porodu, tedy dne 26. 1. 1994, pak byla žalobkyni bez jakéhokoliv poučení provedena nezákonná sterilizace. V době provedení sterilizace přitom bylo žalobkyni 23 let a nevylučovala do budoucna možnost dalšího početí. 4. Žalobkyně namítá, že v řízeních o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci má žalovaný postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy. Této zásadě žalovaný nedostál, jelikož vyjma neúspěšného vyžádání zdravotnické dokumentace nepodnikl žádné další kroky ke zjištění stavu věci. Žalovaný měl přihlédnout k důkazní nouzi a měl provést k důkazu svědeckou výpověď manžela žalobkyně. To však neučinil a postupoval tak v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Stejně tak žalovaný nerespektuje závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023-65, č. 4623/2024 Sb. NSS, dle něhož nelze po žadatelkách požadovat, aby samy vždy nade vší pochybnost prokázaly naplnění vymezených předpokladů pro přiznání peněžní částky dle zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. Postačí, předestře-li žadatelka na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem a v případě důkazní nouze je nutné využít obdobné řešení jako ve sporech z diskriminace, tedy sdílení důkazního břemene. V této souvislosti má žalobkyně rovněž za to, že žalovanému nic nebránilo v nařízení a provedení jiných důkazních prostředků, přičemž nemůže klást žalobkyni k tíži, že sama nenavrhla a nedoložila jiné potenciální důkazy. Z logiky věci totiž nemohla vědět, o jaké důkazy žalovaný stojí, a které nejlépe prokáží žalobkyní tvrzenou skutečnost. 5. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě vymezil proti tvrzení žalobkyně, že nejedná v souladu se zásadou materiální pravdy. Žalovaný žalobkyni zaslal obsáhlé poučení, které obsahovalo podrobné informace o procesních i hmotných právech a povinnostech žalobkyně. Žalobkyně byla poučena, že je třeba prokázat, že došlo ke sterilizaci samotné a dále je třeba prokázat okolnosti, že sterilizace byla provedena v rozporu s právem. Poučení též obsahovalo výčet a popis důkazních prostředků, které žadatelka může navrhnout (označit) na podporu svých tvrzení, a jakým způsobem je označit. 6. K návrhu na výslech svědka byla žalobkyně poučena o tom, že navrhovaný svědek má být dostatečně identifikován a současně má být uvedeno, kterou z žalobkyní tvrzených skutečností může svědek svou výpovědí doložit a čeho konkrétně byla osoba přímým svědkem. Přesto žalobkyně neuvedla, k jakému tvrzení stran skutkových okolností údajné sterilizace má být svědek vyslechnut a jaké okolnosti mají být jeho výslechem prokázány. Stěžejním argumentem pro neprovedení tohoto důkazního prostředku přitom nebyla zaujatost svědka, ale to, že nebylo zřejmé, o jakých okolnostech by měl svědčit. 7. Ohledně žalobkyní odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 61/2023 má žalovaný za to, že jej žalobkyně nesprávně vykládá tak, že neexistuje-li zdravotnická dokumentace, má mít žalovaný přenesenou povinnost vyvracet vlastní procesní aktivitou předestřený příběh žalobkyně a nepodaří-li se jej vyvrátit, má jednorázovou peněžitou částku vyplatit. Dle citovaného rozsudku však musí žadatelka své tvrzení podložit alespoň indiciemi, pomocí nichž pak lze posuzovat plauzibilitu a racionalitu tvrzení žadatelky. Neznamená to tedy, že se může jednat o jakékoli ničím nepodložené tvrzení. Žalobkyně nepředložila žádné indicie na podporu svých tvrzení, kdy současně nejsou na první pohled pravděpodobné, racionální a obhajitelné žalobkyní tvrzené okolnosti sterilizace v podobě její žádosti o zavedení nitroděložního tělíska. V tomto případě se totiž jedná o ambulantní zákrok prováděný gynekologem v rámci běžné návštěvy, který tvá jen pár minut. 8. V replice k vyjádření žalovaného k žalobě žalobkyně nad rámec své žalobní argumentace uvedla, že se neocitla v procesní pasivitě, ale v objektivní důkazní nouzi. To žalovaný zneužil k automatickému zamítnutí její žádosti. Co se týče navrhovaného výslechu svědka, jeho neprovedením žalovaný fakticky rezignoval na aktivní přístup k dokazování, neboť mu nic nebránilo v tom, aby žalobkyni vyzval k doplnění, upřesnění nebo odstranění domnělých formálních nedostatků. Žalobkyně dále označila za spekulativní tvrzení žalovaného o nevěrohodnosti její původní žádosti o zavedení nitroděložního tělíska. Žalobkyně pouze tvrdila, že o aplikaci nitroděložního tělíska požádala zdravotnický personál, aniž by měla povědomí o tom, že se nejedná o běžnou praxi. III. Posouzení žaloby 9. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování ministra žalovaného, a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 10. Městský soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. K této městský soud uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost