4 As 290/2022 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 11/2025- 42 - text 10 5 Ad 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: N. B. bytem X zastoupená JUDr. Martinem Fejfárkem, LL.M., advokátem se sídlem Josefa Lady 2106/1, Most proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 22. 7. 2025, č. j. MZDR 21589/2024-3/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2024, č. j. MZDR 24163/2023-8/PRO (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem, ve znění účinném do 12. 8. 2025 (dále jen „zákon o odškodnění protiprávních sterilizací“). Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že byť žalobkyně tvrdila, že dne 10. 11. 2008 jí byl v Nemocnici Karviná – Ráj bez náležitého poučení proveden zdravotnický výkon zabraňující plodnosti, ze zaslané zdravotnické dokumentace dané nemocnice toto tvrzení nevyplynulo. Žalobkyně tedy své tvrzení o provedení sterilizace neprokázala, přičemž je na žalobkyni, aby navrhla takový důkazní prostředek, který je způsobilý prokázat provedení sterilizace (1. podmínka), a že se tak stalo v rozporu s právem (2. podmínka). Protože nebyla prokázaná 1. podmínka, nebylo dle žalovaného třeba se zabývat dalším dokazováním, žádost žalobkyně proto zamítl. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, o němž rozhodl ministr žalovaného napadeným rozhodnutím tak, že rozklad zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 2. Ministr žalovaného v napadeném rozhodnutí uvedl, že listiny, jimiž měla žalobkyně v úmyslu prokázat své tvrzení o provedené sterilizaci, a to svým vlastním „Svědeckým“ prohlášením a prohlášením jejího partnera, nejsou způsobilé vyvrátit obsah dostupné zdravotnické dokumentace. Obsah obou prohlášení se soustředí toliko na tvrzení týkající se okolností údajné sterilizace, ve správním řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyni byla sterilizace provedena. K otázce důkazního břemene ministr žalovaného uvedl, že je to právě žadatelka, kdo má prokázat výkon sterilizace, resp. poskytnout dostatečnou spolupráci k prokázání uvedeného. V tomto případě žalobkyně kromě svého a partnerova tvrzení nenavrhla žádné jiné důkazy. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná podání 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nezajistil takové důkazy, kterými by bylo možno spolehlivě zjistit skutkový stav věci. Žalobkyně dne 10. 11. 2008 porodila svého potomka v nemocnici Karviná-Ráj. Uvedla, že při porodu ji byla podána celková anestezie, přičemž bezprostředně po jejím probuzení jí byl předložen k podpisu neznámý dokument. Žalobkyně byla stále pod vlivem účinků narkózy, a předmětný dokument podepsala, aniž by ji bylo sděleno, co je obsahem dokumentu. Po určité době od porodu se u žalobkyně začaly vyskytovat zdravotní problémy, kvůli kterým navštívila gynekologii v Chebu, kde se dozvěděla, že byla při porodu sterilizována. Žalobkyně žalovanému navrhla, aby si vyžádal kopii kompletní zdravotnické dokumentace žalobkyně od poskytovatele zdravotních služeb. Rovněž nabídla součinnost při zjišťování skutkového stavu, své čestné prohlášení a svědecké prohlášení jejího druha, žalovaný však tyto důkazy ignoroval. 4. Žalobkyně namítá, že v řízeních o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci má žalovaný postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy. Této zásadě žalovaný nedostál, jelikož ignoroval žalobkyní dodané důkazy. Žalobkyně uvedla, že dlouhodobou praxí žalovaného je, že staví svá rozhodnutí pouze na informacích plynoucích ze zdravotnické dokumentace, a nedbá na jiné důkazní prostředky dle zásady materiální pravdy s ohledem na § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Důvodová zpráva k § 6 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací za možné důkazní prostředky výslovně označuje výpověď oprávněné osoby a svědků. Namítala, že postup žalovaného byl přepjatě formalistický, v této souvislosti odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Ad 8/2022 a rozsudek sp. zn. 6 Ad 14/2022. 5. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný nerespektuje závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023-65, č. 4623/2024 Sb. NSS, dle něhož nelze po žadatelkách požadovat, aby samy vždy nade vší pochybnost prokázaly naplnění vymezených předpokladů pro přiznání peněžní částky dle zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. Postačí, předestře-li žadatelka na první pohled plausibilní tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem a v případě důkazní nouze je nutné využít obdobné řešení jako ve sporech z diskriminace, tedy sdílení důkazního břemene. Žalobkyně byla přesvědčena, že v situaci, kdy prohlášení její a jejího druha odporují poznatkům ze zdravotnické dokumentace, měl žalovaný provést další dokazování. 6. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě vymezil proti tvrzení žalobkyně, že nejedná v souladu se zásadou materiální pravdy. Uvedl, že ve zdravotnické dokumentaci neexistuje jediný důkaz o tom, že žalobkyni byla provedena sterilizace, o čemž byla žalobkyně před vydáním prvoinstančního rozhodnutí informována. V dokumentu „Operační vložka chirurgická do záznamu o zdraví a nemoci“ je průběh operace – císařského řezu dostatečně podrobně popsán a není v něm žádná zmínka o provedení sterilizačního zákroku, ani nikde jinde ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně. Ke svědeckému prohlášení druha žalobkyně žalovaný uvedl, že výslech partnera by mohl být použitelným důkazním prostředkem v případě, že by byly pochybnosti o souhlasu s provedeným zákrokem či podmínkách, za jakých byl informovaný souhlas udělen. V tomto případě je však dle žalovaného jednoznačně vyvráceno tvrzení žalobkyně, že jí byla dne 10. 11. 2008 v Nemocnici Karviná – Ráj v průběhu porodu provedena sterilizace. 7. Ohledně žalobkyní odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 61/2023 má žalovaný za to, že není na tento případ přiléhavý, neboť ve věci posuzované NSS byla zdravotnická dokumentace skartována, a nebylo možné z ní vycházet. Zákon o odškodnění protiprávních sterilizací ulehčuje žadatelům v tom, že požaduje pouze označení listin a jiných důkazních prostředků, ovšem bez součinnosti s žalobkyní nebylo možné zjistit žádné další relevantní skutečnosti k předmětu řízení. Žalobkyně žádnou součinnost směřující k učinění dalších skutkových zjištění neposkytla, ačkoliv byla náležitě a obsáhlé poučena o svých právech a povinnostech, a v návaznosti na skutková zjištění i o nutnosti označit další důkazy na oporu tvrzení o provedení sterilizace. III. Posouzení žaloby 8. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování ministra žalovaného, a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 9. Městský soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. K této městský soud uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je pak vyhrazeno nejzávažnějším vadám, kvůli nimž nelze správní rozhodnutí pro absenci důvodů či nesrozumitelnost meritorně přezkoumat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, bod [28]). S ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení je pak nutné napadená rozhodnutí posuzovat