5 Af 11/2025 – Městský soud v Praze

5 Af 11/2025- 42 - text 7 5 Af 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: The best job in the world s.r.o., IČO: 19450028 se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 – Vršovice zastoupená JUDr. Danielem Hornem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. 12966/25/5100-41453-712140, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 11. 3. 2025 zajišťovací příkazy č. j. 1699781/25/2080-84544-109657, č. j. 1699792/25/2080-84544-109657, č. j. 1699796/25/2080-84544-109657, č. j. 1699802/25/2080-84544-109657, č. j. 1699809/25/2080-84544-109657, a č. j. 1699816/25/2080-84544-109657; dne 12. 3. 2025 zajišťovací příkazy č. j. 1730802/25/2080-84544-109657, č. j. 1730813/25/2080-84544-109657, a č. j. 1730818/25/2080-84544-109657; a dne 17. 3. 2025 zajišťovací příkaz č. j. 1920138/25/2080-84544-110999. Těmito zajišťovacími příkazy žalobkyni uložil, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben roku 2024 až leden roku 2025, která nebyla dosud stanovena, a to složením jistoty v celkové výši 6 100 769 Kč na depozitní účet správce daně. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná replika 2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že se žalovaný nevypořádal s její námitkou, kterou nad rámec jiných odvolání vznesla v odvoláních týkajících se měsíců duben, květen, červen a červenec roku 2024. V těchto odvoláních namítala, že výše zajišťované částky ve vztahu ke zjištěnému majetku včetně složené kauce v souvislosti s udělením licence agentury práce byla nepřiměřená. 3. Žalobkyně namítala, že správní orgány nepochopily podstatu a fungování tzv. ready made společností. Takto založené společnosti nepodnikají, a to až do doby jejich prodeje. Takový postup žalobkyně tak nelze označovat za podezřelý. Obdobně absurdní je dle žalobkyně argumentace virtuálním sídlem a nenalezením vozidla v majetku společnosti v místě tohoto sídla při neohlášené kontrole pracovníků v místě jejího sídla. Také fluktuace pracovníků v případě agentury práce zaměstnávající cizince je vysvětlitelná a v zásadě i pochopitelná. 4. Žalobkyně rovněž rozporuje, že žalovaný dal přednost silnějším důvodům pro budoucí nedobytnost daně, i když sám v bodě 67 žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že existuje slabší pravděpodobnost budoucího doměření daně. V rámci těchto závěrů navíc nebylo ze strany žalovaného zohledněno, že společnosti, do kterých žalobkyně dodává agenturní zaměstnance, odvádí příslušnou DPH přímo na účet správce daně, a tedy výběr daně není závislý na „ochotě“ či „schopnosti“ žalobkyně tuto daň zaplatit. Správní orgány nevyčíslily částku, jež je hrazena přímo na účet správce daně. Ani s tímto argumentem se žalovaný nevypořádal. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se s námitkou nepřiměřené výše zajištěné částky ve vztahu ke zjištěnému majetku včetně složené kauce v souvislosti s udělením licence agentury práce zabýval, konkrétně ve vypořádání námitky pod bodem E. V rozhodnutí jsou dle žalovaného podrobně popsány důvody svědčící budoucí nedobytnosti daně, které jsou založeny nejen na struktuře majetku žalobkyně, nízké výkonnosti či vysoké míře zadlužení, ale také na zjištěních o způsobu výkonu podnikatelské činnosti žalobkyně a na dosavadním způsobu nakládání s majetkem – žalobkyně nevlastní ani netvoří žádný dlouhodobý majetek, nýbrž jediným významnějším majetkem jsou pouze finanční prostředky na bankovních účtech. Složenou kaucí se zabýval a uzavřel, že se jedná o jediný podstatný majetek žalobkyně společně s motorovým vozidlem. Žalovaný porovnával hodnoty zjištěného majetku žalobkyně s celkovou výší předpokládané v budoucnu stanovené daně a v bodech 60 až 61 žalobou napadeného rozhodnutí uzavřel, že nelze možnost úhrady očekávat. Žalovaný doplnil, že dle judikatury správních soudů není nutné poskytnout detailní odpověď na každou vznesenou námitku, je-li zřejmé, proč považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené. 6. K podstatě fungování tzv. ready made společností žalovaný uvedl, že počínaje zdaňovacím obdobím prosinec 2023 došlo k neobvykle razantnímu nárůstu přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění (vykázaných v řádech stovek tisíc Kč až jednotek mil. Kč základu daně za kalendářní měsíc) s absencí postupného nárůstu přijatých a uskutečněných plnění, neboť u žalobkyně došlo k okamžitému nárůstu plnění. K argumentaci virtuálním sídlem a nenalezením vozidla žalovaný uvedl, že se jednalo o zjištěné skutečnosti, které však nebyly hlavní důvodem pro vydání zajišťovacích příkazů. Jednalo se pouze o podpůrný argument. Tvrzená fluktuace zaměstnanců nebyla hlavním důvodem vydání zajišťovacích příkazů, pouze podtrhovala existenci odůvodněné obavy o budoucí dobytnost daně. Z důvodu velmi nízkého počtu kmenových zaměstnanců může žalobkyně skončit a utlumit svoji činnost prakticky okamžitě, což podporuje existenci obav o budoucí dobytnost daně. 7. Žalovaný dále uvedl, že z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že jsou-li důvody nasvědčující pravděpodobnosti, že daň bude stanovena, „slabší“, lze zajišťovací příkaz přesto vydat, jsou-li zjištěny „silné“ důvody nasvědčující pravděpodobnosti budoucí nedobytnosti daně. Přestože důvody svědčící o budoucím stanovení daně jsou „slabší“, neznamená to, že by tyto důvody nebyly dány v dostatečné míře, neboť předpoklad budoucího stanovení daně byl u žalobkyně vysoce pravděpodobný, a to právě z důvodu zjištění o zapojení do obchodních transakcí zasažených daňovým podvodem za zdaňovací období srpen roku 2024. Zároveň žalobkyně uplatnila odpočet daně z deklarovaných přijatých plnění vykázaných v anonymním oddílu B.3 kontrolního hlášení (zdanitelná plnění s hodnotou do 10 000 Kč), a tato plnění tvořila více než 80 až 90 % celkových deklarovaných přijatých zdanitelných plnění, což umocnilo předpoklad, že plnění, ze kterých si žalobkyně uplatnila nárok na odpočet daně, nejsou reálná a žalobkyně si takto snížila svou vzniklou daňovou povinnost. Argumentace, že téměř polovina obchodních partnerů, jimž dodává žalobkyně agenturní pracovníky, odvádí částku připadající na DPH v režimu přenesené daňové povinnosti, směřuje do řízení nalézacího, kde bude prověřována spolupráce žalobkyně s jejími obchodními partnery. V zajišťovacích příkazech nebyla ani nijak zpochybňována uskutečňovaná plnění pro odběratele žalobkyně, ale naopak vznikly pochybnosti ohledně přijatých plnění, z nichž žalobkyně uplatnila nárok na odpočet daně a u nichž pravděpodobně dochází ke krácení daně z přidané hodnoty. Tímto argumentem se žalovaný zabýval v bodě 86 žalobou napadeného rozhodnutí. 8. Žalobkyně v podané replice k vyjádření žalovaného uvedla, že jednotlivé zajišťovací příkazy byly vydávány postupně za různé měsíce, a to na „přeskáčku“. Nelze tak na každý měsíc použít totožné odůvodnění, a to s ohledem na různou výši částek, jež byly předmětem zajištění. Nelze tak souhlasit s argumentací celkovou částkou, jelikož minimálně při vydávání prvních zajišťovacích příkazů nebyla známa. III. Posouzení žaloby 9. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 10. Žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož se žalovaný nezabýval její námitkou nepřiměřené výše zajišťované částky ve vztahu ke zjištěnému majetku včetně složené kauce v souvislosti s udělením licence agentury práce, kterou vznesla v odvoláních za měsíce duben, květen, červen a červenec roku 2024. 11. Z předloženého správního spisu plyne, že žalobkyně v rámci těchto odvolání uvedla, že „v rámci tohoto konkrétního zajišťovacího příkazu je též nepřiměřená výše zajišťované částky ve vztahu ke zjištěnému majetku včetně složené kauce v souvislosti s udělením licence agentury práce.“ 12. Dle názoru městského soudu sice žalovaný výslovně nereagoval na vznesenou námitku vzhledem k jednotlivým měsícům, nicméně z napadeného rozhodnutí je dostatečným způsobem možné seznat názor žalovaného. V bodech 45, 46 a 89 žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uhrazenou kauci výslovně zahrnul do majetku žalobkyně. V bodech 98 až 101 se žalovaný zabýval výší jistoty. U