6 As 215/2021 — Nejvyšší správní soud

6 A 10/2023- 86 - text [OBRÁZEK]pokračování 6 A 10/2023 6 A 10/2023-86 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: R. L. proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Praze sídlem náměstí Hrdinů 1300/11, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. prosince 2022, č. j. SIN 228/2022 - 12 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze (dále také jen „povinný subjekt“) ze dne 7. 11. 2022, čj. SIN 95/2022-7. Ve správním řízení se rozhodovalo o žádosti žalobce o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o přístupu k informacím“). Žalobci nebyla poskytnuta informace spočívající v usnesení policie o odložení „reklamní větve Čapího hnízda“, o níž žádal dne 2. 11. 2022 (žádost byla odmítnuta podle ust. § 11 odst. 4 písm. a § 11 odst. 2 zákona o přístupu k informacím). [2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhal se jeho zrušení a stanovení povinnosti povinnému subjektu informaci poskytnout. V žalobě uvedl, že již v odvolání namítal, že pokud shora uvedené usnesení nabylo právní moci, mělo být jako informace poskytnuto, neboť na to se nevztahuje výjimka podle ust. § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 zákon o přístupu k informacím. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že věc souvisí s fyzickou osobou. Z toho usoudil, že pravý důvod pro odmítnutí je kandidatura této osoby na prezidenta a že na poskytnutí informace není politická vůle. Žalovaný v odůvodnění napadeného usnesení podle názoru žalobce uvádí jen obecná vysvětlení, ale faktický důvod chybí, jímž je zřejmě to, že žalovaný nechce, aby veřejnost znala důvody pro odložení trestního oznámení. Usnesení podle jeho názoru mělo být poskytnuto po anonymizování údajů. Poskytnutí podle jeho názoru neohrozí ani nezmaří účel trestního stíhání. Z napadeného rozhodnutí není patrné splnění povinnosti podle ust. § 12 zákona o přístupu k informacím, opakuje argumentaci, že po anonymizaci mělo být usnesení jako informace poskytnuta, a to alespoň zčásti. V odůvodnění podle názoru žalobce chybí konkrétní zdůvodnění, proč i po tomto postupu nelze informaci poskytnout. Dovolává se článku 17 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. [3] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž v důvodech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a proběhlé správní řízení. Poukázal na zásadu neveřejnosti přípravného řízení, k čemuž zejména slouží ust. § 11 odst. 6 zákona o přístupu k informacím, postavení státního zastupitelství v přípravném řízení, žalobci byly sděleny konkrétní skutečnosti, které poskytnutí informace brání. Postupem podle zákona o přístupu k informacím nemůže být obcházeno trestní řízení a trestní řád. Odkázal na skutkově obdobnou věc, kterou projednává rovněž zdejší soud (sp. zn. SIN 78/2022), kde je rovněž k dispozici část správního spisu. [4] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že na věc je nutné aplikovat ust. § 11 odst. 6 zákona o přístupu k informacím, neboť se jedná o informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení, toto omezení je provedeno zákonem, a je tak aplikovatelné i při výkladu článku 17 Listiny základních práv a svobod. V požadované trestní věci je dále vykonáván dohled státního zastupitelství, navíc žalobce se dožaduje konkrétního dokumentu v konkrétní trestní věci, čímž by došlo k prolomení zásady neveřejnosti přípravného řízení. [5] Městský soud v Praze již o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 18. ledna 2024, čj. 6 A 10/2026-26, žalobu přitom zamítl. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2024, čj. 2 As 33/2024-40, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. S ohledem na skutkovou a právní propojenost s jinou podanou žalobou u zdejšího soudu (řízení u Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 A 26/2023), kdy osmý senát vydal po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu rozsudek, soud řízení přerušil usnesením ze dne 15. dubna 2025, čj. 6 A 10/2023-54. Vzhledem k tomu, že důvod přerušení odpadl (osmý senát vydal další rozhodnutí ve věci rozsudkem ze dne 11. února 2026, čj. 8 A 26/2023-104), soud usnesením ze dne 26. března 2026, čj. 6 A 10/2023-69, v řízení pokračoval. Žalobce v mezidobí žalobu doplnil o další tvrzení, s čímž žalovaný nesouhlasil, což soud hodnotí v další části odůvodnění tohoto rozsudku. [6] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. [7] Při ústním jednání konaném dne 22. dubna 2026 soud doplnil dokazování konstatací článku na serveru Seznam Zprávy ze dne 21. 7. 2024 „Tečka za reklamou na Čapím hnízdě. Policista neuvěřil ani znalci či exřediteli“, které navrhoval žalobce k doplnění dokazování, a to současně se zveřejněnou informací (anonymizované usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu ze dne 29. února 2024, čj. KRPA-477120-666/TČ-2018-000097-MIK). [8] Ústní jednání se konalo v nepřítomnosti žalobce, který k němu byl řádně obeslán, bez omluvy se nedostavil. Žalovaný při ústním jednání setrval na svém procesním stanovisku, poukázal na to, že požadovanou informaci nebylo možné v době rozhodování správního orgánu vydat z důvodů uvedených v odůvodnění správního rozhodnutí, a na to, že požadovaná informace ke dni rozhodnutí soudu není aktuální, neboť v mezidobí bylo vydáno nové usnesení policejního orgánu o odložení věci (již žalobcem zmíněné usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu ze dne 29. února 2024, čj. KRPA-477120-666/TČ-2018-000097-MIK, které bylo zveřejněno). [9] K doplnění žaloby, s nímž nesouhlasil žalobce, soud uvádí, že skutečnosti uvedené žalobcem v tomto doplnění žaloby podle názoru soudu nijak nepřípustně nerozvádějí žalobní body. Žalobce v tomto doplnění žaloby poukazuje na vývoj ve věci, skutkově se jedná o okolnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. Soud je tak v tomto smyslu hodnotí při posouzení žaloby, podle jeho názoru tím nedošlo k rozšíření žalobních bodů. [10] Soudu je známo, že ve skutkově téměř, a právně úplně, stejné věci rozhodoval již osmý senát zdejšího soudu rozsudkem ze dne 11. února 2026, čj. 8 A 26/2023-104 (žalobce je v obou věcech týž, liší se pouze žalovaný, věc se týká obsahově téže žádosti o poskytnutí informace), soud se při posouzení důvodnosti žaloby odkazuje plně na odůvodnění tohoto rozsudku, s nímž se ztotožňuje: [26] Městský soud se předně zabýval námitkou, že správní orgány dostatečně neposoudily, zda by poskytnutí požadovaných informací mohlo konkrétně ohrozit schopnost orgánů činných v trestním řízení plnit své úkoly, jakožto podmínku pro aplikaci výluky z práva na informace dle § 11 odst. 6 informačního zákona. [27] S touto námitkou se městský neztotožnil a zdůvodnění žalovaného považuje za zcela dostatečné. V posuzovaném případě sice bylo trestní řízení skončeno, a to ve fázi prověřování (policejní orgán usnesením rozhodl o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu), nicméně vedle toho je třeba i uvážit další procesní okolnosti, zejména potenciál dalšího pokračování trestního řízení. Jak totiž uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, usnesení o odložení věci podle § 159a trestního řádu nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté, a nebrání tedy pozdějšímu vedení trestního řízení v téže věci. V posuzovaném případě se nejednalo o trestní řízení, jehož obnovení by bylo – zejména s ohledem na časový odstup od vydání usnesení o odložení věci – nepravděpodobné (a možné ohrožení činnosti orgánů činných v trestním řízení tak jen hypotetické až iluzorní). Naopak, toto usnesení (požadovaný dokument) bylo v době, kdy správní orgány vyřizovaly žádost žalobce o informace, předmětem dohledové prověrky ze strany VSZ Praha, jejímž výsledkem potenciálně mohlo být „obživnutí“ věci a pokračování dalšího prověřování (§ 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). [28] Uvedený závěr je přitom plně v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, jenž v žalovaným odkazovaném rozsudku ze dne 5. 2. 2017, č. j. 6 As 338/2016-55, uvedl následující (bod 25): „Omezení práva na informace z probíhajícího trestního řízení, zejména v jeho přípravné fázi, bude přitom spíše pravidlem než výjimkou. V případě poskytnutí informací v režimu informačního zákona v průběhu přípravného řízení by žadatel disponoval inf