6 A 122/2025 – Městský soud v Praze

6 A 122/2025- 144 - text [OBRÁZEK]pokračování 6 A 122/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobců: a) M. H. b) K. Š. c) M. B. d) J. F. e) H. H. zastoupeni advokátem Mgr. Viktorem Hunalem sídlem Sokolovská 47/73, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti: J. V. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2025, č. j.: MHMP 694839/2025, sp. zn.: S-MHMP 1009388/2024/STR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Stručné vymezení věci [1] Žalobci napadli shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jako nedůvodné jejich odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12, odbor výstavby (dále také jen obecně „stavební úřad“, přičemž toto obecné označení soud dále používá i obecně pro žalovaného, pokud rozlišení jednotlivých vykonavatelů veřejné správy není na úkor srozumitelnosti textu), ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. OVY/53363/2022/Ve, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno (dále také jen „prvostupňové správní rozhodnutí“). Žádost o vydání rozhodnutí podal stavebník, který je v tomto soudním řízení zúčastněnou osobou. Žalobci jsou bezprostřední sousedé stavebního záměru. [2] Ve správním (stavebním) řízení byl schválen stavební záměr pro stavbu „Rodinný dům“ při ulici X, katastrální území X, spolu s vestavěnou garáží, s přemístěním rozvaděče elektro, s přípojkou splaškové kanalizace ze stávající šachty, s domovním rozvodem vody, s likvidací dešťových vod, a se zařízením staveniště, to vše na pozemcích parc. č. XA a XB, katastrální území X. Dále byly stanoveny konkrétní podmínky pro umístění stavby, pro provedení stavby, a pro užívání stavby. Rozhodováno bylo podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), a byl schválen stavební záměr ve společném povolení podle ust. § 94p odst. 1 stavebního zákona. Žalobní body [3] Žalobci napadli rozhodnutí v celém rozsahu a domáhali se jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí. V žalobě uplatnili tyto žalobní body, jejichž obsah kopíruje jejich stanovisko a procesní úkony uplatňované ve správním řízení. [4] Žalobci namítají v prvním žalobním bodu rozpor záměru s obecnými požadavky na umísťování staveb podle ust. § 20 odst. 1 nařízení hlavního města Prahy č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, ve znění pozdějších předpisů (Pražské stavební předpisy, dále také jen tradiční zkratka „PSP“ nebo „Pražské stavební předpisy“). Obecně tvrdí, že záměr nezapadá do urbanistické struktury v okolí bezprostředním a navazujícím, což dále rozvíjejí v další části žaloby. [5] V druhém žalobním bodě zpochybňují zastavěnou plochu, která je 1,6x až 3x větší než zastavěná plocha na sousedních pozemcích žalobců; v ulici X a stavebním bloku je průměrná zastavěná plocha 20%, podobně i v okolním širším území, záměr tak bude největším objektem v celém území. Záměr je umístěn na pozemcích s celkovou výměrou 619 m2, záměr má plochu 304,4 m2, což znamená zastavěnou plochu 49,2 %, což je 3,25x větší zastavěná plocha, než kterou uvádí žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí jako průměrnou v daném území (kterou uvádí 15 %). Podle názoru žalobců na tom nic nemění zjištění, že záměr je v souladu s územním plánem, nesouhlasí s odkazem žalovaného na vybrané objekty, které mají největší zastavěnou plochu (str. 14 – 15 napadeného rozhodnutí), a provádějí procentuální výpočet zastavěné plochy z plochy pozemku. Tím se dostávají na hodnoty zastavěnosti 18,4 % až 45,3 %. Tím namítají, že závěr žalovaného o obdobnosti zastavěné plochy s objekty v území se již nacházejícími, je nesprávný. Uvádějí, že zastavěná plocha objekty, které uvádí žalovaný, je v rozmezí od cca 15 % do cca 35 % a pouze jeden objekt má zastavěnost cca 45 %. Namítají, že není patrné, jak žalovaný u výpočtu zastavěnosti u tohoto objektu (na parc. č. XC) dospěl. Z údajů z katastru nemovitostí má tento objekt podle výpočtu žalobců zastavěnost cca 18 %. U objektu na pozemku parc. č. XC a XD, kde žalovaný uvádí zastavěnost 45,3 %, žalobci namítají, že tento objekt nelze porovnávat se záměrem, neboť tento objekt je umístěn při okraji území, nedisponuje čtyřmi nadzemními podlažími pohledem z ulice a objemem není obdobný záměru, což dokumentují fotodokumentací tohoto objektu: [OBRÁZEK] [6] Namítají tedy, že zastavěná plocha záměru je mnohem větší než zastavěná plocha objektů v okolí, přičemž jednotlivé zastavěné plochy je nutné posuzovat ve vztahu k pozemkům, které funkčně s pozemkem souvisejí. Namítají vnitřní rozpornost závěru žalovaného v tom smyslu, že uvádí průměrnou zastavěnost 15 % v území, přičemž zastavěnost záměru je asi 50 %. [7] Konkrétně u zastavěnosti pozemku přikládají tuto mapu: [OBRÁZEK] [8] Ve třetím žalobním bodě napadají vymezení stavební čáry. Poukazují na své podané odvolání a na vypořádání odvolacích námitek žalovaným, s nímž nesouhlasí. Ohledně závěru týkající se volné stavební čáry namítají, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že objekt na pozemku parc. č. XE stavební čáru nepřekračuje, nesouhlasí s tím, že by tuto čáru tvořily garáže. Podle jejich názoru by se nové objekty měly přizpůsobovat stávající zástavbě, což záměr nečiní, neboť svou hlavní fasádou (jižní) předstupuje hlavní fasády na sousedních pozemcích a hlavní hmota objektu se posouvá o několik metrů blíže k uličnímu prostranství. Hlavní uliční fasády sousedních objektů na severní straně ulice X jsou odstoupeny minimálně 5,5 m, záměr má být umístěn 3,3 metru od komunikace, čímž linii porušuje. Domnívají se, že stavební čára je tak otevřenou, nikoliv volnou. K tomu přiložili fotografii: [OBRÁZEK] [9] Stavební čára byla vyznačena na obrázku žalobci. [10] Ve čtvrtém žalobním bodě žalobci napadají výšku záměru. Opakují to, co uváděli v odvolání, na něž přímo odkazují a je kopírují. Vzhledem k tomu, že správní žaloba směřuje proti odvolacímu správnímu rozhodnutí, není účelné tuto zkopírovanou argumentaci uvádět do konstatační části odůvodnění rozsudku. Žalobci velmi obecně uvádějí, že žalovaný se s jejich námitkami nevypořádal, ale neuvádějí, v čem konkrétně. Konkrétněji uvádějí, že v projektové dokumentaci je výška 9,7 metru počítaná „po římsu“ nepřesná, když podle jejich názoru je správná výška 10,39 metru. Dále znovu kopírují části svého odvolání. Konkrétněji k výšce uvádějí, že tu je nutné poměřovat k místu, kde dochází k průniku vnějšího líce obvodové stěny a horní hrany střešní krytiny nebo horní hrany atiky. [11] Dále uvádějí, že u určení výškové hladiny III. nesouhlasí se zařazením objektu na pozemcích parc. č. XF a XG, kdy podle jejich názoru měl žalovaný vyjít z průměrné výšky obvodové linie střechy, kdy by spadala do hladiny II, u objektu na parc. č. XH namítají totéž, u objektu na pozemku parc. č. XC totéž, u objektu na parc. č. XI a XJ totéž. Toto konkrétně namítají u posouzení žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí (tedy, že k této odvolací námitce žalovaný nepřihlédl). Uvádějí, že záměr nelze posuzovat dvěma výškovými hladinami (II. a III.), ale jednou, že jej nelze porovnávat u objektu, u nichž je vycházeno z maximální výšky linie střech a nikoliv průměrné, že žalovaný k tomu sice přihlédl, ale formálně. Uvádějí, že nezohlednil skutečné výšky, a vyšel z maximálních výšek nepatrných částí střech. Namítají dále, že porovnávané objekty se nacházejí ve značné vzdálenosti od záměru, argumentace opakují ohledně výšky záměru. K porovnávaným objektům dále uvádějí, že přesah přes 9 metrů je pouze nepatrný u částí střech, údaje v ÚAP označují jako nepřesné a orientační. Uvádějí, že z asi 113 objektů jsou pouze 4, které podle „nepřesných“ výšek v ÚAP v nepatrné části linie střechy zasahují do výškové hladiny III. [12] V pátém žalobním bodě (podlažnost záměru) žalobci uvádějí, že žalovaným uváděné srovnávané objekty mají menší zastavěnou plochu nebo se nacházejí na okraji posuzovaného území, podle názoru žalobců je nutné porovnávat objekty v ulici X. [13] V šestém žalobním bodě žalobci napadají vymezení rozhodného území. Znovu odkazují na své odvolání, namítají, že nesouhlasí s odkazem žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2023, čj. 3 As 247/2022-62, a ze dne 29. 11. 2023, čj. 4 As 282/2022-174, kdy byl předmětem vymezení území pro účely souladu s územním plánem, ne však vymezení území pro účely posouzení záměru s charakterem území podle § 20 odst. 1 PSP. Namítají, že nevyšší vypovídající hodnotu má nejbližší zástavba, tedy bezprostřední okolí (žalobci uvádějí pohled z ulice X). Argumentace žalobců se pak v tomto směru dost opakuje a odkazuje na již dříve namítané nedostatky. [14] V sedmém žalobním bodě žalobci namítají nedostatečně dodrženou pohodu bydlení,