6 A 124/2025 – Městský soud v Praze

6 A 124/2025- 21 - text pokračování 9 6 A 124/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobce: A. T., zastoupen advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace [1] Dne 6. 10. 2025 podal žalobce žádost o poskytnutí dočasné ochrany, č. j. OAM-0428295/DO-2025, již žalovaný obratem označil jako nepřijatelnou a vrátil ji žalobci zpět. Důvodem bylo předchozí udělení dočasné ochrany žalobci na Slovensku. Tvrdí, že žalovaný postupoval dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Lex Ukrajina“). [2] Žalobce s postupem žalovaného nesouhlasí, jelikož je toho názoru, že ke dni podání žaloby podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice naplnil. Proto neměla být jeho žádost shledána nepřijatelnou. Tento postup žalobce označuje za nezákonný zásah. [3] Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, zvláště pak na jeho bod 32, a na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-753/23, Krasiliva. [4] Rovněž odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55. Zmiňuje také věc, kterou žalovaný vede pod sp. zn. OAM-0415944-11/DO-2024. V dané věci měl již žalovaný dne 12. 6. 2025 udělit pobytové oprávnění typu D/DO/967, číslo vízového štítku 902395614. Žalobce zdůrazňuje, že „[v] rozsahu dříve udělené dočasné ochrany EU Rumunskem došlo tedy v případě žadatele k vyznačení pobytového oprávnění ČR, s platností do 31. 3. 2026, kdy žadatel svůj pobyt v Rumunsku dříve zrušil“. [5] Žalobce utekl z Ukrajiny před válkou, jelikož se obával o svůj život. Uvádí, že pro svou cestu do České republiky zvolil příchod přes Slovensko. Tam získal pobytový status (tzv. „dočasné útočisko“), které platilo od 7. 6. 2024 do 4. 3. 2025. Žalobce dále uvádí, že v České republice má své příbuzné a přátele. Rovněž tu žije jeho družka, která zde má trvalý pobyt. Žalobce tak zde má zajištěno potřebné sociální zázemí. [6] Dne 14. 4. 2025 žalobce zrušil udělený pobyt na Slovensku, přičemž disponuje potvrzením o tomto projevu vůle ze dne 15. 4. 2025. [7] Z výše uvedených důvodů žalobce požaduje, aby soud rozhodl, že zásah žalovaného, jenž spočíval ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany z důvodu nepřijatelnosti, byl nezákonný. Rovněž požaduje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením dané žádosti. II. Vyjádření žalovaného [8] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2025 uvedl, že žalobcovu žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou na základě § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina. Zároveň shledal nepřijatelnost žádosti také na základě § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Uvádí totiž, že žalobce není osobou uvedenou v § 3 Legis Ukrajina. Dodává, že ačkoli je na žádosti žalovaným vyznačen jen jeden z těchto důvodů, neznamená však toto, že nejdou dány oba důvody (pozn. soudu: z kopie tiskopisu žádosti vyplývá, že žalovaný na ní ve skutečnosti označil oba výše uvedené důvody nepřijatelnosti). [9] Ve vztahu k důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina žalovaný uvádí, že k tomu, aby bylo možné žalobce považovat za vysídlenou osobu ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku pět směrnice č. 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále též „prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382“), je zapotřebí, aby tento před rozhodným dnem (tj. 24. 2. 2022) pobýval na Ukrajině. Pokud tomu tak nebylo, a to ať z důvodu pracovních, studijních, z důvodu dovolené nebo z důvodu rodinných či zdravotních, není tato podmínka splněna. Výše uvedené dle žalovaného plyne ze sdělení Evropské komise č. 2022/C 126 I/01 s názvem „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“. [10] Žalovaný zdůrazňuje, že na základě otisků hraničních razítek o vstupech a výstupech na území jednotlivých členských států Evropské unie obsažených v žalobcově cestovním dokladu je zřejmé, že tento do členského státu Schengenského prostoru vstoupil již 26. 1. 2022. Tato informace rovněž odpovídá úřednímu záznamu, který byl pořízen v rámci řízení o správním vyhoštění žalobce. Dále je z úředního záznamu patrné, že k rozhodnému dni (tj. 24. 2. 2022) se žalobce nacházel v České republice. Z výše uvedeného žalovaný usoudil, že žalobce nesplňuje podmínky stanovené v § 3 Legis Ukrajina, jelikož v rozhodný den nepobýval na území Ukrajiny. [11] Žalovaný k tomuto dodává, že si je vědom rozhodnutí správních soudů, které aplikaci ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina podmiňovaly dlouhodobým charakterem pobytu dané osoby mimo území Ukrajiny, přičemž odkazovaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2025, č. j. 5 Azs 72/2024-21. Namítá však, že případ, ve kterém byl formulován daný závěr Nejvyššího správního soudu, byl skutkově odlišný. Zároveň uvádí, že postup žalovaného je v souladu s prováděcím rozhodnutím Rady 2022/382, ze kterého vyplývá, že se týká jen těch cizinců, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli na Ukrajině. Pokud by nebylo trváno na této podmínce, nemohl by být vpád vojsk Ruské federace na území Ukrajiny příčinou, proč tyto osoby odešly z Ukrajiny, v důsledku čehož vznikla situace hromadného přílivu ve smyslu čl. 5 směrnice 2001/55/ES. [12] Ke shledané nepřijatelnosti žádosti na základě § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina žalovaný odkazuje na § 3 odst. 3 téhož zákona, který umožňuje, aby Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Dané oznámení bylo odesláno dne 25. 8. 2025 a zároveň bylo zveřejněno na internetových stránkách Ministerstva vnitra. (Pozn. soudu: Žalovaný ve svém vyjádření sice rovněž uvedl, že „[p]ůvodní důvod nepřijatelnosti žádosti žalobce jako nepřijatelné, na žalobce též dopadá. Žalovaný vyhodnotil žádost žalobce o dočasnou ochranu ze dne 16.07.2025 jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb.“, avšak s ohledem na celkový kontext vyjádření vztahujícího se k danému důvodu nepřijatelnosti je výše citovaná pasáž považována jen za nedopatřením uvedenou. Obsahuje odlišný údaj o datu podání předmětné žádosti. Důvod nepřijatelnosti v ní uvedený se neshoduje ani s jedním důvodem uvedeným na tiskopisu žádosti.) [13] Žalovaný rovněž uvádí, že žalobce v žádosti neoznačil žádné své rodinné příslušníky, kteří by na území České republiky požívali dočasné ochrany. Tímto žalovaný zdůvodňuje, proč nemohl postupovat podle ustanovení § 51 ani § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. [14] K žalobcově odkazu na řízení ve věci OAM-415944/DO-2024, ve kterém bylo žádosti o dočasnou ochranu vyhověno i v situaci, kdy měla daná osoba oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě, žalovaný uvádí následující. Žádosti bylo vyhověno pouze na základě vydaného rozsudku zdejšího soudu ve věci 6 A 122/2024-55. Zároveň tak bylo učiněno ještě v době předcházející přijetí prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460. V té době rovněž ještě nebyl Lex Ukrajina doplněn o důvod nepřijatelnosti pod písmenem f). [15] Ve vztahu k podané žalobě žalovaný zdůrazňuje, že žalobcova žádost nebyla označena za nepřijatelnou ve vztahu k § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, ačkoli byla podaná žaloba postavena právě na tomto důvodu nepřijatelnosti. Proto se žalovaný následně vyjadřuje k souladu skutečného důvodu nepřijatelnosti žádosti (ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) s unijním právem. [16] Žalovaný uvádí, že z judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména z rozsudku ve věci 1 Azs 174/2024, vyplynulo, že osobám požívajícím dočasné ochrany v jiném členském státě právo na získání stejného pobytového oprávnění ze směrnice 2001/55/ES nevyplývá. Výjimkou může být jen sloučení rodiny, přemístění či humanitární důvody. Žalovaný se dále zabývá textem čl. 8 odst. 1 výše uvedené směrnice. K pravidlu, které stanovuje, že každý členský stát má povinnost přijmout opatření za účelem zajištění povolení k pobytu vůči „osobám požívajícím dočasné ochrany“, podotýká, že je unijním normot