9 As 10/2025 — Nejvyšší správní soud

6 A 141/2023- 148 - text pokračování 14 6 A 141/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobce: Mgr. T. M., bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. října 2023, č. j. MV-154910-4/TP-2023, takto: I. Rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 9. října 2023, č. j. MV-154910-4/TP-2023, se v části, kde zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí povinného subjektu pod bodem 3a) žádosti žalobce, ruší. II. Rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 21. srpna 2023, č. j. KRPS-206103-2/ČJ-2023-0100AP-106, se ruší v části vypořádání požadované informace pod bodem 3a) žádosti. III. Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje se nařizuje, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku poskytlo žalobci informace požadované v bodech 3a) žádosti žalobce ze dne 10. srpna 2023. IV. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 16 228 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace [1] Dne 10. 8. 2023 se žalobce podáním žádosti Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje (dále též „povinný subjekt“) na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „informační zákon“) domáhal poskytnutí informací ohledně již neexistujících společností AA Styll (IČO 26195917) a ODES (IČO 48168378). [2] Nyní posuzovaná věc se týká vyřízení části 3a) žádosti, kde žalobce uváděl: „Žádám o informaci, jaká souhrnná částka byla vrácena firmě AA Styll (momentálně anonymizovaný údaj v prvním odstavci na straně 4 usnesení a v posledním odstavci na straně 7 usnesení) a jakou souhrnnou částku si firma ODES ponechala.“ Jednalo se o usnesení povinného subjektu ze dne 30. 3. 2017, č. j. KRPS-158262-102/TČ-2016-010081-ODKL. Ostatní skutkové okolnosti ohledně podané žádosti (tedy zejména část 1b) jsou popsány v předchozím rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. srpna 2025, čj. 6 A 141/2023-98, kdy tato část nebyla Nejvyšším správním soudem zrušena a výrok zdejšího soudu o zrušení této části napadeného rozhodnutí nabyl právní moci. [3] Dne 21. 8. 2023 byla žalobcova žádost ze strany povinného subjektu ve vztahu k bodu 3a) žádosti odmítnuta rozhodnutím povinného subjektu č. j. KRPS-206103-2/ČJ-2023-0100AP-106, o odmítnutí části žádosti podle informačního zákona /pozn. soudu: v původním řízení byly žádány i další informace, které však nejsou předmětem tohoto posouzení/. Žalobce se proti danému rozhodnutí bránil blanketním odvoláním podaným dne 8. 9. 2023 k žalovanému, jež doplnil o odvolací důvody dne 25. 9. 2023. Rozhodnutí povinného subjektu bylo následně dne 9. 10. 2023 napadeným rozhodnutím žalovaného potvrzeno. [4] Žalobce brojí proti anonymizaci výše specifikovaných částek v rámci povinným subjektem poskytnutého dokumentu, jelikož ji shledává nedůvodnou. Vysvětluje, že výše daných částek hraje roli v souvislosti s limity pro vznik trestněprávní odpovědnosti u různých druhů majetkových trestných činů. K tomuto uvádí, že „nelze vyloučit, že přinejmenším část prostředků, vrácených firmou ODES ve prospěch firmy AA Styll, se ve skutečnosti shodovala s částí poskytnuté dotace“. [5] Žalobce zdůrazňuje, že má na získání výše uvedených informací veřejný zájem. Dle jeho názoru tento vyplývá ze skutečnosti, že společnost AA Styll hospodařila s veřejnými prostředky, které získala z dané dotace. Rovněž zdůrazňuje fakt, že nedošlo k realizaci předmětného projektu, a přesto nebyly poskytnuté prostředky vráceny. V době čerpání podstatné části této dotace působil jednatel společnosti AA Styll jako zastupitel města Příbram. Dodává, že mu svědčí statut tzv. společenského hlídacího psa. [6] Žalobce reaguje také na argument žalovaného, že požadované informace jsou kryty bankovním tajemstvím. Upřesňuje, že se nedožadoval ani kopie výpisů, ani údajů o jednotlivých převáděných částkách uvedených na daných výpisech. Požadoval pouze údaj o souhrnné částce tvořené všemi převáděnými finančními prostředky. Vyzdvihuje fakt, že požadovaný údaj „představuje výsledek zpracování dílčích podkladových informací ze strany PČR. Jde o informaci odlišnou např. od detailního (položkového) obsahu bankovních výpisů nebo od sdělení, týkajícího se konkrétních částek převodů provedených ke konkrétním kalendářním datům“. Zdůrazňuje, že obě předmětné společnosti již zanikly, a proto jim zveřejnění požadovaných informací nemůže způsobit újmu na jejich obchodních zájmech ani narušit jejich obchodní tajemství. V této souvislosti odkazuje na § 9 odst. 2 informačního zákona. Ve vztahu k poskytování informací a bankovnímu tajemství žalobce odkazuje na vybrané pasáže z rozsudku zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 6 A 84/2012-43. Rovněž zmiňuje paralelu mezi ochranou bankovního tajemství a ochranou soukromí, o které bylo pojednáváno v posledně uvedeném rozsudku. [7] Dále žalobce uvádí, že vyhodnocení kolize dvou předmětných práv ze strany žalovaného shledává nedostatečným. Podotýká, že odůvodnění předložené žalovaným spočívalo jen v zahrnutí dané informace pod pojem bankovního tajemství. Zdůrazňuje tedy, že žalovaný pouze zmínil možnost prolomení bankovního tajemství v případě zákonem upravených situací. Nepřistoupil však ke zhodnocení dopadu upřednostnění práva na ochranu soukromí ve vztahu k právu na informace. Žalobce v této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97, a ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 2/10. Rovněž zmiňuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2017, č. j. 5 As 236/2016-104. [8] Žalobce uvádí, že výrok o odmítnutí dané části žádosti měl být postaven na konkrétním (příp. podpůrném) zákonném ustanovení. Pouhý odkaz na ustanovení „jiného“ zákona (myšleno ust. § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách) tak shledává nedostatečným. [9] Z výše uvedených důvodů žalobce požaduje zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového. Zároveň požaduje, aby soud nařídil povinnému subjektu předmětné informace poskytnout. Žalobce požaduje rovněž náhradu nákladů řízení ze strany žalovaného, a to v rozsahu soudního poplatku a režijního paušálu ve výši 300 Kč za každý úkon. II. Vyjádření žalovaného [10] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 3. 2024 uvádí, že jelikož se žalobní námitky shodují s námitkami obsaženými v odvolání proti napadenému rozhodnutí, odkazuje plně na odůvodnění tohoto rozhodnutí. [11] K otázce bankovního tajemství rovněž plně odkazuje na odůvodnění obsažená v daných rozhodnutích. Dodává: „Jestliže žalobce namítá, že povinný subjekt přes rozsáhlou anonymizaci neanonymizoval některé údaje, například období, kdy mělo docházet k nějakým finančním operacím nebo rámcové informace o množství finančních prostředků, které byly předmětem vedeného trestního řízení, tak tyto informace by bylo možné dovodit ze samotné časové posloupnosti prověřovaného případu (…)“. [12] Ve vztahu k žalobcovu postavení novináře žalovaný upozorňuje, že při vyřizování žádostí o poskytnutí informací je nutno postupovat v souladu s právem na rovný přístup, z čehož plyne, že nelze některé žadatele upřednostňovat. Uvádí, že postavení žalobce jako žadatele se nemění ani v souvislosti s jeho pozicí tzv. společenského hlídacího psa, jelikož v dané věci se nejednalo o odměňování v rámci veřejné sféry. [13] Závěrem žalovaný dodává, že ve vztahu k otázce bankovního tajemství vycházelo odůvodnění napadeného rozhodnutí ze závěrů, které byly poskytnuty ze strany orgánů činných v trestním řízení. Uvádí, že z těchto údajů vyplynulo, že „dílčí vrácené prostředky není možno považovat za finanční prostředky z příjmů Evropské unie či ze státního rozpočtu České republiky, neboť se jednalo o finanční prostředky soukromé společnosti užívané k podnikání, a tedy ponecháním si obdržené částky nedošlo ke spáchání trestného činu“. III. Replika žalobce a úprava žalobního návrhu [14] Na vyjádření žalovaného žalobce reagoval replikou ze dne 22. 4. 2024. V rámci ní se žalobce vymezuje vůči tvrzení žalovaného, že z právní kvalifikace jednání je možné dovodit rozsah potenciální škody. Uvádí, že v rámci „upřesňujícího dotazu“ se domáhal pouze upřesnění rozmezí, v jakém se částka vrácená společností ODES společnosti AA Styll pohybovala. [15] Žalobce též podotýká, že jeho hypotézu ohledně výše zmíněné částky povinný subjekt potvrdil, a to v tom smyslu, že vrácená částka přesahovala částku vlastních finančních prostředků společnosti AA Styll. Žalobce dodává, že „[h]odnota 1 262 000 Kč je významná proto, protože představuje částku vlastních prostředků vložených firmou AA Styll do dotovaného projektu. (Smluvní cena díla činila 5 150 000 Kč bez DHP, Část dotace, vyplacená ze strany státu, činila 3 888 000 Kč.)“ Vyjádření k této námitce uzavírá konstatováním, že finanční prostředky, které byly vráceny, a které převyšují hrani