6 A 143/2025 – Městský soud v Praze

6 A 143/2025- 21 - text 9 6 A 143/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X., narozená X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupená advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 22. 10. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny, kde má také platné povolení k trvalému pobytu. Dne 22. 10. 2025 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 22. 10. 2025 označil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by byla žalobkyně osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti č. j. OAM- 0435878/DO-2025. II. Žaloba 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejích práv a přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobkyni. 3. Žalobkyně konstatuje, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice, její žádost proto žalovaný neměl vyhodnotit jako nepřijatelnou, protože dostatečně prokázala, že je občankou Ukrajiny a nedisponuje žádným jiným pobytovým oprávněním. 4. Odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, který navazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. Současně žalobkyně poukazuje na rozsudek zdejšího senátu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55, díky němuž bylo v obdobném případu vedeném pod sp. zn. OAM-0415944-11/DO-2024, MV-2690-9/OAM-2025 žalovaným uděleno pobytové oprávnění poté, co si jiný žadatel o dočasnou ochranu předchozí pobytové oprávnění v Rumunsku zrušil. 5. S ohledem na znění bodu 5 rozsudku NSS sp. zn. 1 Azs 174/2024 má žalobkyně tvrzený zásah – vyznačení její žádosti za nepřijatelnou - za přezkoumatelný. Žalobkyně se na Ukrajinu nemůže vrátit v obavě o svůj život, v této souvislosti odkázala na to, že je jí znám obsah závazného stanoviska žalovaného ze dne 20. 5. 2022, č. j. MV-93965-1/OAM-2022, dle něhož není možné realizovat nucené vystěhování na Ukrajinu z důvodu skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobkyně disponovala polským pracovním vízem, které jí bylo automaticky proti její vůli ze strany Polska opakovaně prodlouženo. Žalobkyně proto svůj cestovní pas s původním polským vízem odevzdala příslušným ukrajinským orgánům. Poté, co žalobkyně zjistila, že žalovaný udělil pobytové oprávnění žadateli v závislosti na rozsudku sp. zn. 6 A 122/2024, podala 22. 10. 2025 svou žádost o dočasnou ochranu, a to včetně potřebných náležitostí a svého sdělení. 6. Žalobkyně je přesvědčena, že postup žalovaného představuje nezákonný zásah, k čemuž citovala bod 32 rozsudku sp. zn. 1 Azs 174/2024. Podle něj udělení dočasné ochrany ve smyslu Lex Ukrajina ve skutečnosti znamená poskytnutí oprávnění k pobytu na území České republiky z dočasné ochrany, nejde o rozhodování o dočasné ochraně jako takové. Žalobkyně je přesvědčena, že její žádost měla být bez výhrady přijata a přezkoumána. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 8. Žalovaný žádost žalobkyně o dočasnou ochranu posoudil jako nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, tedy protože žalobkyně není osobou ve smyslu § 3 Lex Ukrajina. Dle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina se dočasná ochrana uděluje cizincům, na které se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. ze dne 4. března 2022 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“), kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), konkrétně pak těm, kteří spadají do kategorií osob vymezených v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. 9. Žalobkyně je sice občankou Ukrajiny, ke dni 24. 2. 2022 však na jejím území nepobývala – žalobkyně před tímto datem totiž pobývala na území Polské republiky. Tuto skutečnost ostatně žalobkyně sama uvedla do tiskopisu své žádosti o dočasnou ochranu. Žalobkyně současně s žádostí žalovanému předložila dva cestovní doklady, konkrétně cestovní pas platný od 2. 6. 2021 do 2. 6. 2031, ve kterém se nacházela pouze přechodová (hraniční) razítka z doby po 24. 2. 2022. Žalobkyně s žádostí předložila také cestovní pas platný od 2. 11. 2023 do 2. 11. 2033, který logicky obsahuje hraniční razítka mladší než datum vydání tohoto pasu. Žalovanému je však známo, že žalobkyně byla držitelkou ještě jednoho cestovního dokladu platného od 22. 3. 2013. Žalobkyně ostatně společně s žádostí předložila také potvrzení o tom, že již tímto cestovním pasem nedisponuje. Právě v něm se podle žalovaného nacházelo polské pracovní vízum a příslušná přechodová razítka, prokazující pobyt žalobkyně před rozhodným datem v Polsku. Žalovaný proto nemá důvod tvrzení žalobkyně, že před 24. 2. 2022 pobývala mimo Ukrajinu (konkrétně v Polsku), nikterak zpochybňovat, ostatně žalobkyně tuto skutečnost v žalobě nijak nezastírá, pouze uvádí, že má trvalý pobyt na Ukrajině, čímž zřejmě myslí registrované místo pobytu u tamních úřadů, podobně jako je tomu u trvalého pobytu v České republice. Tato skutečnost ale automaticky neznamená, že žalobkyně před 24. 2. 2022 skutečně na Ukrajině pobývala a že Ukrajinu opustila v důsledku vpádu vojsk Ruské federace na její území k uvedenému datu. Žalovaný má tak za to, že z tvrzení žalobkyně v tiskopisu žádosti o poskytnutí dočasné ochrany vyplývá, že se před 24. 2. 2022 na Ukrajině nenacházela a ve skutečnosti pobývala v Polsku na základě, zřejmě dlouhodobého, víza. 10. Žalobkyni nadto byla v roce 2023 dočasná ochrana v České republice již udělena, a to nikoli jako osobě ve smyslu § 3 Lex Ukrajina, ale podle § 51 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“), a to z důvodu sloučení rodiny s manželem žalobkyně. Ten v současné době ale již není držitelem tuzemské dočasné ochrany, neboť se k prodloužení jeho pobytového oprávnění platného do 31. 3. 2025 nezaregistroval a novou žádost o udělení dočasné ochrany nepodal. Ostatně sama žalobkyně uvedla, že manžel v současnosti pobývá na území Ukrajiny. Ani sama žalobkyně se pak k prodloužení dočasné ochrany v České republice neregistrovala. Z toho důvodu žalovaný vyhodnotil její žádost dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina jako nepřijatelnou. 11. Žalovaný dále poukazuje na čl. 2 prováděcího rozhodnutí. Ten se vztahuje na ukrajinské státní příslušníky, kteří pobývali na Ukrajině a kteří byli dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu vysídleni z území Ukrajiny a dále na jejich rodinné příslušníky bez ohledu na státní příslušnost. Které osoby lze v obecné rovině považovat za vysídlené, stanoví čl. 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Vysídlenými osobami se dle něj rozumí státní občané třetích států nebo osoby bez státní příslušnosti, které musely opustit zemi původu nebo z ní byli evakuováni a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek. Zejména se jedná o osoby, které opustily území ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí. 12. Z uvedených definic tak vyplývá, že mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost. Jen v takovém případě lze osobu považovat za vysídlenou ve smyslu směrnice o dočasné ochraně, která má nárok na práva plynoucí z dočasné ochrany. Za osobu vysídlenou nemůže být osoba považována jen proto, že se nemůže trvale a bezpečně vrátit do