1 As 57/2021 — Nejvyšší správní soud

6 A 17/2025- 58 - text 16 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a Mgr. Hany Janotové ve věci žalobkyně: R. R., nar. X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Olgou Dortovou sídlem Na Jíkalce 1097/13, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 10. 12. 2024, č. j.: MZE 79101/2024-11155 takto: I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 10. 12. 2024, č. j.: MZE 79101/2024-11155, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Olgy Dortové. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem posuzované věci je určení (právního) charakteru vodovodního potrubí vedoucího k nemovitosti žalobkyně, která se domáhá určení, že se jedná o vodovod (pro veřejnou potřebu) ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). 2. Podáním žalobkyně ze dne 20. 3. 2012 bylo zahájeno „řízení v pochybnostech“ o určení charakteru posuzovaného potrubí ve smyslu § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. 3. Podle přechodného ustanovení obsaženého v § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích platí, že vodovody a kanalizace, které byly podle dosavadních právních předpisů veřejnými vodovody a veřejnými kanalizacemi a splňují podmínky stanovené v § 1, jsou vodovody a kanalizacemi podle tohoto zákona. V pochybnostech rozhoduje ministerstvo. Předchozí rozhodnutí soudu a správních orgánů 4. Nejvyšší správní soud v návaznosti na žalobkyninu žalobu proti nečinnosti v rozsudku ze dne 17. 9. 2014, č. j. 9 Ans 13/2013-32, vyjasnil, že podání žalobkyně ze dne 20. 3. 2012 je návrhem na zahájení řízení podle § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. Přičemž tím, kdo má pravomoc rozhodnout, zda určitý vodovod podléhá zákonu o vodovodech a kanalizacích, resp. je vodovodem sloužícím veřejné potřebě, je žalovaný (nikoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností). Je tak na žalovaném vydat deklaratorní rozhodnutí, kterým bude závazně určen charakter objektu - vodovodu (vodovodního potrubí). 5. Žalovaný následně o návrhu rozhodoval postupně již čtyřikrát. S ohledem na to, že znění výroků rozhodnutí, stejně jako jejich odůvodnění, se od prvního rozhodnutí z roku 2015 po poslední z roku 2024 dosti měnilo, považuje soud za potřebné dosavadní rozhodnutí rekapitulovat. 6. Poprvé rozhodnutím ze dne 21. 9. 2015, č. j. 45406/2015-MZE-15111. Ve výroku uvedl, že vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně nebylo podle dosavadních právních předpisů veřejným vodovodem a není vodovodem pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích. V odůvodnění uvedl, že dotčené potrubí má ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích charakter vnitřního vodovodu. Úsek potrubí, který je předmětem řízení, v odůvodnění vymezil jako samostatné potrubí v dimenzi 5/4, které začíná v šachtě s domovním uzávěrem před objektem společnosti Panter COLOR (objekt umístěn na pozemku parc. č. XA, k. ú. X) a je uloženo do pozemku parc. č. XB a pozemku parc. č. XC, vše k. ú. X, a které je ukončeno vodoměrem ve sklepě žalobkynina domu č. p. X na pozemku parc. č. XD, k. ú. X. Shledal, že není splněna první podmínka dle § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť vymezené vodovodní potrubí nebylo podle dosavadních právních předpisů veřejným vodovodem. Vycházel z toho, že dosavadním právním předpisem, který upravoval veřejné vodovody, byl zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon). Ten v § 30 odst. 1 větě první stanovil, že veřejné vodovody jsou určeny k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství. Na tento zákon navazovala vyhláška č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích. Ta v § 1 odst. 3 vymezovala, co se za veřejný vodovod nepovažuje. Podle písm. a) uvedeného ustanovení se za veřejný vodovod nebo jeho součást nepovažují vodovody k samostatnému zásobování vodou jednotlivých závodů, objektů a zařízení a pro účely požární ochrany. Z toho žalovaný dovodil, že veřejný charakter neměla podniková zařízení, jakou jsou vodovody, které vodou zásobovaly výrobní podniky. Shledal, že potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně bylo původně určeno jako vnitřní vodovod v areálu bývalých Západočeských keramických závodů NP Horní Bříza (dále jen „ZKZ“). 7. Toto rozhodnutí ministr zemědělství k žalobkyninu rozkladu rozhodnutím ze dne 24. 3. 2016, č. j. 17207/2016-MZE-12151, zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Vytkl mu, že předmět řízení omezil pouze na poslední úsek potrubí od šachty před objektem společnosti Panter COLOR po nemovitost č. p. X. Uložil mu, aby se zabýval nejen tímto finálním úsekem k žalobkynině nemovitosti, ale také jeho navazující částí mezi šachtou před objektem společnosti Panter COLOR a ulicí Tovární. Současně mu uložil, aby takto uvedený úsek potrubí konkrétně vymezil ve výroku rozhodnutí. 8. Podruhé žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 10. 5. 2016, č. j. 40987/2016-MZE-15111. V jeho výroku uvedl, že vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně, které je tvořeno: 1) samostatným potrubím v dimenzi 5/4, které začíná vodoměrem umístěným ve sklepě domu č. p. X, na pozemku parc. č. XD, k. ú. X, a pokračuje samostatným potrubím po pozemku parc. č. XC, parc. č. XE a parc. č. XB, vše k. ú. X, k šachtě s domovním uzávěrem před objektem společnosti Panter COLOR, a 2) samostatným potrubím (areálovým rozvodem vody), které začíná v šachtě s domovním uzávěrem před objektem společnosti Panter COLOR na pozemku parc. č. XB, k. ú. X, a pokračuje na pozemku parc. č. XB, k. ú. X, směrem k vodovodu pro veřejnou potřebu, kde se na něj na uvedeném pozemku na úrovni pozemků parc. č. XF a parc. č. XG, k. ú. X, napojuje, nebylo podle dosavadních právních předpisů veřejným vodovodem a není vodovodem pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích. V odůvodnění uvedl, že úsek potrubí označený jako 2) má ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích charakter vodovodní přípojky, úsek označený jako 1) má ve smyslu § 2 odst. 7 téhož zákona charakter vnitřního vodovodu. Dále shodně jako v prvním rozhodnutí shledal, že není splněna první podmínka dle § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť vymezené vodovodní potrubí nebylo podle dosavadních právních předpisů veřejným vodovodem. Odkázal na § 30 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) a na ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích. Zopakoval, že veřejný charakter neměla podniková zařízení, jakou jsou vodovody, které vodou zásobovaly výrobní podniky. Úseky 1) i 2) potrubí byly určeny jako vnitřní vodovod v areálu ZKZ. 9. Žalobkynin rozklad proti tomuto rozhodnutí ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 23. 9. 2016, č. j. 51574/2016-MZE-12151, zamítl a druhé rozhodnutí žalovaného potvrdil. K námitce, že se žalovaný nezabýval tím, že žalobkynina nemovitost nikdy nebyla součástí vnitropodnikového areálu a tím, že vodovod v areálu ZKZ sloužil jako veřejný vodovod pro zásobování obce Horní Bříza, uvedl, že to není podstatné. Předmět řízení vymezený ve výroku druhého rozhodnutí žalovaného shledal vymezeným správně. Přisvědčil rovněž právnímu posouzení žalovaného. 10. Proti rozhodnutí o rozkladu ze dne 23. 9. 2016 podala žalobkyně žalobu a následně proti rozsudku zdejšího soudu, kterým byla zamítnuta, kasační stížnost. O té Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 1 As 57/2021-37. Zrušil jak rozsudek zdejšího soudu, tak rozhodnutí o rozkladu ze dne 23. 9. 2016 a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že pro určení charakteru posuzovaného vodovodního potrubí je bez dalšího (nevychází-li např. přímo z rozhodnutí správních orgánů či ze závazných údajů z veřejných rejstříků) irelevantní kupní smlouva ze dne 4. 11. 1998 o dodávce vody z veřejného vodovodu, kterou uzavřela jako právní předchůdkyně žalobkyně její matka (dále jen „kupní smlouva z roku 1998“) uzavřená mezi dvěma soukromoprávními subjekty. Dále žalovanému uložil, aby v dalším řízení předně úplně zjistil skutkový stav věci. Uložil mu, aby zjistil všechny rozhodné skutečnosti pro určení charakteru vodovodu ZKZ. Konkrétně mu uložil, aby - vzal v úvahu, zda nemovitost žalobkyně byla součástí areálu ZKZ, a vyjasnil vydělení žalobkynina domu z vodovodu ZKZ, jehož měla být součástí, - zabýval se tvrzením, že vodovod v areálu ZKZ sloužil i jako veřejný vodovod pro zásobování obyvatel obce Horní Bříza, - v rámci toho zohlednil, že státní (národní) podniky (závody) v socialistické době fakticky plnily i veřejné funkce (suplovaly stát), s čímž se pojily určité povinnosti ve vtahu k záso