8 A 137/2025 – Městský soud v Praze

8 A 137/2025- 32 - text 10 8 A 137/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému N. K., narozena X státní příslušnost bytem Y Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Úkon žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně ze dne 13. 8. 2025 o dočasnou ochranu evidované pod sp. zn. OAM-0406460/DO-2025, pro údajnou nepřijatelnost, je nezákonným zásahem. II. Žalovanému se ukládá povinnost obnovit stav před zásahem a projednat žádost žalobkyně o dočasnou ochranu v řádném správním řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podanou žalobou brojí proti zásahu žalovaného, který spočívá v tom, že jí dne 13. 8. 2025 jako nepřijatelnou vrátil podruhé podanou žádost o dočasnou ochranu, a to bez řádného rozhodnutí. Na formuláři bylo pouze vyznačeno, že nebylo prokázáno, že je osobou dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany podle § 3 odst. 5 zákona č. 65/2022 Sb., jelikož je blízkou osobou držitele dočasné ochrany, syna V. M., nar. X. Ten žije v České republice se svou manželkou a třemi nezletilými dětmi, přičemž všem byla udělena dočasná ochrana. 3. Žalobkyně přicestovala do České republiky, aby zajistila péči o vnoučata a pomohla celé rodině, a to z důvodu vážného zdravotního stavu syna, který podstupuje vyšetření a přípravu k neurochirurgickému zákroku (lékařská zpráva potvrzuje diagnózu objemného ložiska v oblasti mozku a plánovaný zákrok). 4. Před vypuknutím války se žalobkyně nacházela krátkodobě v Polsku jako turistka, avšak měla trvalé bydliště na Ukrajině. Výklad správního orgánu, že nesplňuje podmínky pouze z důvodu jejího krátkodobého pobytu mimo Ukrajinu, je formalistický a v rozporu s účelem právní úpravy i judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (např. nález Pl. ÚS 22/22 a rozsudek NSS čj. 10 Azs 135/2023). Uvedený a nijak neodůvodněný postup správního orgánu představoval neoprávněný nezákonný zásah do jejích práv. 5. Výklad žalovaného, že žalobkyně nemá nárok na dočasnou ochranu z důvodu krátkodobého pobytu v jiném státě EU před vypuknutí války, je chybný. Není rozhodující, kde se osoba zdržovala 24.2.2022, ale zda splňuje podmínky závislosti na rodině držitelů dočasné ochrany v České republice a humanitární důvody ochrany. 6. Žalobkyně proto navrhla, aby soud rozsudkem určil, že úkon žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu pro údajnou nepřijatelnost, je nezákonným zásahem dle § 82 soudního řádu správního a aby žalovanému uložil povinnost obnovit stav před zásahem, tj. projednat žádost žalobkyně o dočasnou ochranu v řádném správním řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vyhodnotil žádost žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 6. 10. 2025 jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. Žalobkyně totiž sama do žádosti na jednu z položených otázek odpověděla tak, že přede dnem 24. 2. 2022 pobývala na území Polské republiky, a nikoliv na Ukrajině. V žalobě sice uvádí, že v Polsku byla pouze jako turistka a trvalé bydliště má na Ukrajině, nicméně žalovaný upozornil na to, že podle informací z fotokopie přiloženého cestovního dokladu dospěl k závěru, že se žalobkyně na území Schengenského prostoru nacházela od prosince roku 2021 do března roku 2022. 8. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. pak platí, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3 téhož zákona. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. se dočasná ochrana udělí v případě cizinců, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 ze dne 4. března 2002, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku pět směrnice č. 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „ rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382“). 9. Podle článku 2 odst. 1 se rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: - ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022; - osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a - rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b). 10. Žalobkyně je sice státní příslušnicí Ukrajiny, nicméně přede dnem 24. 2. 2022 nepobývala na území Ukrajiny, ale jak sama do tiskopisu žádosti uvedla, pobývala v České republice. 11. Z článku 2 písm. c) směrnice je patrné, že se vztahuje pouze na osoby, které zemi původu opustily, respektive „musely opustit“ v důsledku situace, která v této zemi nastala a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně a na trvalo vrátit. Jedná se například o osoby, které opustily zemi původu v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, který stále trvá. Za osobu vysídlenou je tedy možné považovat pouze toho, kdo zemi původu opustil v důsledku situace, která v této zemi nastala, například v důsledku již zmíněného ozbrojeného konfliktu. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost, tedy jinými slovy situace v zemi původu musí být důvodem, pro který daná osoba tuto zemi opustila. Aby bylo možno určitou osobu považovat za osobu vysídlenou podle směrnice č. 2011/55/ES, nedostačuje, že se tato osoba nemůže bezpečně a trvale vrátit do země původu kvůli tamní situaci, ale je především nutné, aby tato situace byla důvodem, proč zemi původu vůbec opustila. 12. V případě žalobkyně tedy popsaná příčinná souvislost dána není, neboť tato opustila Ukrajinu nikoliv v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, ale již dříve z jiných důvodů. 13. Pokud pak jde o závislé blízké příbuzné ve smyslu čl. 2 odst. 4 písm. c) prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, za ty lze považovat rodinné příslušníky, kteří mohou požívat dočasnou ochranu v důsledku sloučení rodiny, ovšem pouze za předpokladu, že před 24. 2. 2022 rodina zdržovala a pobývala na Ukrajině a tito blízcí příbuzní byla součástí takové rodiny a byly na této rodině zcela či z větší části závislí. 14. To však není případ žalobkyně, neboť to není ona, kdo má být závislá, ale naopak její syn. Navíc před 24. 2. 2022 se žalobkyně ani na Ukrajině nezdržovala, natož aby prokázala, že by byla součástí rodiny svého syna. Ostatně žalobkyně ani nepředložila rodný list, který by prokazoval, že pan M. je skutečně jejím synem. 15. Konečně žalovaný uvedl, že žalobkyně ve své žádosti neuvedla nic, z čeho by bylo patrné, že důvodem její žádosti jsou důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v péči o jejího údajného syna. Jméno syna sice do tiskopisu žádosti uvedla, nicméně nic nenasvědčovalo tomu, že o udělení dočasné ochrany žádá z důvodu hodného zvláštního zřetele jako osoba blízká svému synovi, natož aby u žádosti byl důvod hodný zvláštního zřetele uveden či prokázán. S tvrzením, že je její syn nemocný, přichází žalobkyně až poté, co byla její žádost vyhodnocena jako nepřijatelná. 16. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl, pokud je dříve neodmítne pro opožděnost. II. Posouzení žaloby 17. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, když žalobkyně je v žalobě označena jako „N. K.“, ale žalovaný ji ve svých písemnostech označuje jménem „N. K.“ Z textu žádosti o poskytnutí dočasné ochrany je pak zřejmé, že „K.“ je současné příjmení žalobkyně, zatímco „K.“ je jejím rodným příjmením, přičemž ovšem žalobkyně v žádosti uvedla, že je rozvedená. 18. Žaloba splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud rozhodl na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). 19. Žaloba je přípustná (projednatelná). Žalovaný postupoval podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., jenž mu ukládá povinnost vrátit cizinci žádost o dočasnou ochranu, pokud je naplněn některý z důvodů nepřijatelnosti podle odst. 1, a jenž zároveň vylučuje soudní přezkum takového postupu. K tomu soud odkazuje na nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, dle kterého: Vrácení žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. podléhá soudnímu přezkumu. Soudní výluku stanovenou v tomto ustanovení v části věty za středníkem nelze aplikovat pro rozpor s právem Evropské unie. 20. Žaloba je důvodná. 21. Soud se především zabýval otázkou včasnosti podání žaloby. Podle ust. § 84 odst. 1 soudního řádu správního Žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o